Recenze

(Otázky defektologie, 1978/79, str. 44—45)

 

Bryan J. Cratty: Movement and spatial awareness in Blind children and youth (Pohybové a prostorové představy nevidomých dětí a mládeže). Nakladatelství Ch. Thomas. Publisher, Bannerstone House 301—327 EAST Lawrence Avenue, Springfield, Illinois, USA. Vyšlo 1971, stran 240.

Jedná se o publikaci plnou praktických pokynů pro výchovu nevidomého dítěte. Zabývá se obdobím od narození do dospělosti. Jsou zde uvedeny postupy, které je možno aplikovat v prvních dnech života dítěte stejně jako postupy, které lze použít u dítěte při postupném zvyšování jeho pohybových dovedností i při vzniku slovního poznávacího chování.

Autor knihy získával informace z vlastních výzkumů, které prováděl po šest let. Objektem zkoumání bylo kolem 500 nevidomých ve stáří od 4 do 83 let. Kniha je proto plná velmi cenných tyflopedických informací, které jsou u nás vzácné.

Obsah knihy je zaměřen na postupy, které nevidomým pomáhají účelně organizovat prostor, orientovat se a pohybovat se v něm a na nápravu nesprávných pohybových návyků. Tím se stalo, že autor není zaměřen na diskuzi o vývoji řeči, čtení brailleského (brajského) písma apod. Rovněž neužívá žádných technických ani mechanických pomůcek pro usnadnění pohybu nevidomých ani přístrojů pro indikaci prostorových jevů, zjišťování předmětů, elektronické zjišťování světelných jevů apod. Pracuje pouze s tím, co má vlastnit osobnost nevidomého. Přístroje dokonce odsuzuje. Nevypracovává technické ani pedagogické postupy zacházení s kompenzačními přístroji, které mají nahrazovat zrak, spoléhá plně na zbývající smysly a aktivizovanou osobnost nevidomého.

Ačkoliv autor rozdělil látku do několika oddílů, které odpovídají kapitolám o představě těla, manipulačních schopnostech a dovednostech, prostorové výchově, pohybovém rozvoji apod., nevidomým dítětem se zabývá jako integrovaným celkem. Zvláštní důraz klade na získávání prostorových představ, které zpočátku objasňuje a později rozšiřuje uplatněním tělesných a manipulačních pohybových zkušeností. V textu je uvedena zajímavá teorie, která pracuje s členěním prostorových oblastí. Pojmový model se u nevidomého počíná vytvářet průzkumem různých virtuálních „kuželů“, které se vytvářejí pohybem končetin spojených s tělem dítěte, a také průzkumem různých představovaných „tunelů“ a „drah“, kterými se s pomocí poziční a lokomotické činnosti pohybuje celé tělo v prostoru.

Poznávání makroprostoru, jeho přiměřeným členěním i vycházením z tvarů a základních pohybů vlastního těla, přispívá autor k objasnění otázek orientace v mikroprostoru, která je základní dovedností nevidomého, bez níž jsou jiné, byť i mimořádné schopnosti, znehodnocovány.

Návody pro cviky jsou někdy čerpány z normálních po sobě jdoucích vývojových posloupností, které je možno pozorovat u vidomých dětí. Při diskuzi o krocích, kterými vidomí i nevidomí od narození do dospělosti procházejí, se autor snaží vyhnout zevšeobecňujícím výrokům.

Materiál je praktický, ale zároveň obsahuje teoretické aspekty některá „proč“, která se skrývají za nastíněnými postupy.

Autor této knihy si stanovil obtížný úkol: podat popis vjemového a motorického chování u nevidomých dětí. Takový popis zajímá tři skupiny: rodiče, učitele a výzkumné pracovníky. Pro rodiče jsou zde jasné instrukce, jak se mají zachovat v případě, že mají doma dítě s těžkou zrakovou vadou. Pro vychovatele a učitele jsou zde pokyny, co mají dělat pro správné formování chování dítěte v předškolním výchovném prostředí, jak mají toto chování usměrňovat a jakým způsobem. Výzkumný pracovník zde najde přehled vcelku nově zaměřené činnosti.

Výklad textu má tuto strukturu:

a) popis chování vidomých dětí, b) popis snižování vjemového a motorického výkonu v důsledku snížené ostrosti zraku, c) změny v chování nezbytné k tomu, aby se výkon dětí se sníženou ostrostí zraku přiblížil co nejvíce vidomým. Rozdíl mezi následky zhoršeného zraku a omezeními způsobenými ztrátou zrakového vnímání se může jevit zanedbatelný, avšak autor klade důraz na znalost tohoto rozdílu, který nevidí v omezeních vyvolaných změnou ve zrakovém vnímání, ale hlavně v možnosti doplňování informací, k jejichž omezení došlo ztrátou zraku. Přitom autor přikládá značný význam změněnému stupni zrakové ostrosti a stupni slepoty.

Nenajdeme zde monolitní řešení: čtenář se nejčastěji setkává s velkým důrazem na individuální schopnosti dítěte. Sympaticky působí navrhovaný rozsah změn a úprav tělesných a orientačních cvičení i cvičení podle map, plánů a nákresů.

Autorův přístup se shoduje s teorií, že osobnost reprezentuje stav vědomé aktivity při představování a prožívání různých životních rolí, které jsou stále revidovány vyhlídkami do budoucna. Popsané metody vždy vedou k metodám cvičení, které ve svém důsledku značně zlepšují adaptaci zrakově postiženého jedince vůči světu.

Jednou ze zkoušek autorovy činnosti je moment překvapení. O ty zde není nouze. Jinou zkouškou je důraz na smyslové představivosti. Stále znovu se klade důraz na doplňování smyslových informací prostřednictvím ostatních neporušených smyslů. Z toho plyne závěr, že totiž větší smyslové zkušenosti pomáhají mobilizovat další možnosti (vynalézavost, důvtip, duchapřítomnost aj.) nevidomého dítěte a zvýšit jeho samostatnost v pohybu tělesném i duševním a orientaci v prostoru hmotném i prostoru myšlenek.

Rozhodný nesouhlas je zde vysloven s elektrickýma očima (visual protheses), které podle autora mohou v nejlepším případě poskytnout jen zkušenosti zrakové a nikoliv „samotného vnímání“. Rovněž upozorňuje na nebezpečí, že značně záporně ve výchově působí moment očekávání „nějaké“ změny ve slepotě, a to změny k lepšímu. Toto dlouhotrvající očekávání je retardačním činitelem ve výchově. Konečnou odpovědí, která se vztahuje ke smyslovým pomůckám všeho druhu je, že přístroj není vždy nejlepším řešením potíží daných slepotou. V žádném případě se nebude stejná kompenzační pomůcka hodit pro každého jedince. Existují důkazy, že pro účinné použití takových pomůcek jsou rozhodující některé povahové faktory, jako například schopnost snášet při podstoupení určitého rizika nejistotu a stres.

Kniha předkládá zcela nové pohledy na pedagogické utváření osobnosti nevidomého dítěte a poukazuje na prostředky, jež má sám nevidomý k dispozici, nejvíce kladné volní vlastnosti. Nejdůležitějším okamžikem výchovy je, když svým pojetím vytvoří jiskru odvahy k aktivnímu životu. Na konci knihy jsou pak uvedeny dva příklady testů. Kniha je doplněna obrazy a nákresy. Dílo však zapadlo do polic knihoven nepovšimnuto.



Další>Speciálně pedagogické poradenství Apogeum