ALONSOVÁ, Alice

Kubánská tanečnice.

Narodila se v Havaně v rodině zvěrolékaře. Zálibu v tanci projevovala již od útlého dětství. Rodiče však pro ni nenašli pochopení a dali ji do klášterní školy. Za krátký čas odtud odešla. Začala studovat balet soukromě. Aby měla na zaplacení lekcí u dobrého učitele, jezdila na pohostinská vystoupení.

Už jako dítě byla slabozraká. Protože se jednalo o zrakovou vadu progresivní, úplně ztratila zrak ve 22 letech právě na samém prahu umělecké kariéry. Závěr lékařů byl takový, že nevidomý nemůže tančit profesionálně, ztratí orientaci, ztratí rovnováhu atd. A možná přišla o zrak právě pro své tělesné namáhání.

Po více než ročním léčení v zahraničí se vrátila na Kubu a začala své postižení překonávat. Dlouhá cvičení, napětí – ale i láska k tanečnímu umění nakonec přinesly své ovoce. Alice se mohla znovu objevit na scéně. Naučila se tančit s otevřenýma očima, aby její slepota nebyla tak nápadná. Vystupovala ovšem jako sólistka.

Znovu následovala pohostinská vystoupení v Národním kubánském baletu a potom i v zahraničí. Když vystupovala v Newyorské metropolitní opeře, nikdo nechtěl věřit, že nevidí. Od této doby nastala triumfální cesta nevidomé primabaleríny po světových scénách. K pohostinskému vystoupení přijela i do Moskvy.

Je známá také jako zakladatelka a umělecká vedoucí Národního baletu Kuby. Působila dokonce i jako učitelka baletu. Založila Národní baletní školu socialistické Kuby.

Jak se jí to všechno podařilo? Nejen síla vůle, ale umění se jí stalo středem zájmu, předpokladem dalšího života. Nadání bylo tak silné, že nakonec za mimořádného vnitřního úsilí se jí dařilo překonat i objektivní překážky slepoty.

Její osobnost je příkladem, jak je možné mimořádné nadání rozvinout i za výjimečně nepříznivých vnitřních podmínek člověka, v tomto případě po ztrátě zraku.