HERTELENDY, Gabriel

* 1800 (prosinec)

† 12. 10. 1844

Maďarský vynálezce stroje na vrtání artéských studní, učitel v Pešťském ústavu pro nevidomé a překladatel.

Narodil se v Pešti jako syn advokáta. Ve 12 letech ztratil zrak a ve 14 letech byl přijat do Vídeňského ústavu pro nevidomé. Zde pobyl šest let. Při každé volné chvilce stále něco vylepšoval a zabýval se myšlenkami na různé vynálezy.

Po odchodu z ústavu se ubytoval u svého strýce v Ödenburku v Uhrách, kde se zabýval mechanickými pracemi, pro které měl mimořádné nadání.

Seznámil se s jedním nevidomým chlapcem, kterého začal vyučovat. Od r. 1826, kdy byl v Bratislavě J. R. Beitlem založen ústav pro nevidomé, začal s ním spolupracovat a později i v ústavu vyučovat. Společně se o rok později stěhují zároveň s ústavem do Pešti. Po Beitlově odchodu v r. 1833 se vrací do Bratislavy, kde vydává sbírku svých básní. Jako první překládá Homéra do maďarštiny. Zachovala se jeho část Zloba Achillova, překlad z r. 1855.

V r. 1836 vynalezl stroj na vrtání hlubokých artéských studní, který prakticky předvedl ve Vídni. Soustava se potom v praxi široce uplatnila.

Cestoval do Terstu a Benátek. V Itálii se zdržel, zajímaly ho památky. Živil se přednáškami, opravami hodin a jiných strojků včetně hracích. Krátce (1838) také vyučoval v Ústavu pro nevidomé v Padově. Vrací se do Vídně spokojený a chystá se na další cesty. Odejel do Hannoveru, kde vyučoval osleplého korunního prince mechanickým pracím. Za tuto činnost mu byl poskytnut důchod. Jednou zaslechl, jak se jeden z úředníků vyjádřil, že jsou to vyhozené peníze. Ihned (1841) toto místo v Hannoveru opouští a vydává se do Paříže.

Krátkou dobu zde dokonce vyučuje na Národním ústavu pro mladé slepce ručním pracím. Za tento čas tam stačil vybudovat pěknou truhlářskou dílnu. V r. 1843 odcestoval znovu do Padovy, kde se oženil s chudou dívkou, sirotkem. Vrací se s ní do Uher, kde se pokouší najít možnost vyučovat cizím jazykům, ale nenachází dost zájmu.

Poslední roky svého mimořádně plodného života prožívá ve velice skromných poměrech, ba chudě. Jeho žena byla uvyklá skromnosti, a tak žili spokojeně. Mrtvice učinila konec jeho toulavému, ale nanejvýš užitečnému životu. Všude, kde pobýval, dovedl se přizpůsobit a měl co rozdávat.