HUBÁČEK, Josef

* 30. 4. 1887

† 10. 10. 1961

Český hudebník.

Neuvádím ho snad ani tak pro velké hudební úspěchy, nýbrž pro jeho životní hrdinství, pro jeho touhu vydržet.

Narodil se v Březolupech jako syn rolníka. Oslepl po prodělaných neštovicích. V osmi letech byl přijat do brněnského ústavu pro nevidomé. Ve škole patřil mezi slabší žáky, o hudbu se nijak zvláště nezajímal. Po absolvování neúplného školního vzdělání1 se učil řemeslu košikářskému.

Jednou obdržel z domova dopis, ve kterém mu rodiče napsali, že v jejich obci se uvolnilo místo varhaníka, tak ať se „honem vyučí“ hrát na varhany. Hubáček se tedy dal do studia se vší vervou. V průběhu studia se ukázalo, že má docela dobré hudební předpoklady.

V r. 1908 ústav opustil a ihned nastoupil na místo varhaníka. Brzy si osvojil základní znalosti liturgie i opsal potřebné náboženské hudebniny do Braillova písma. Z místních občanů sestavil smíšený pěvecký sbor. Měl velmi malý plat, ale při své skromnosti vystačil.

Počátkem první světové války se oženil. Bylo třeba zajistit pro budoucí rodinu bydlení. Pro stavbu domku si manželé sami zhotovili 10 000 hliněných cihel. Narodily se jim čtyři děti, o které se jejich otec staral s láskou. Farníci si svého varhaníka vážili, protože s jejich životem srostl, prožíval s nimi starosti i zábavu.

Mimo varhaničení se věnoval sadařství. Zajímal se o historii a dovedl po večerech pěkně vypravovat. Je příkladem člověka, který se přičinil, aby prožíval své lidské štěstí ve společnosti lidí, kteří ho proto měli rádi.

*1) V ústavech bývala jen tří až pětitřídní obecná škola. Většinou se vyučovalo v odděleních. Schopným žákům, kterým to ředitel povolil, byla dána možnost vykonat zkoušky z učiva měšťanské školy. Povinně je museli absolvovat uchazeči o vykonání státní zkoušky z hudby, která se konala na hudebních konzervatořích. U ostatních absolventů ústavu bylo úplné základní vzdělání považováno za zbytečné