LES, Pavel

(rodné jméno ABELES, Pavel)

* 22. 5. 1904

† 9. 2. 1980

Český učitel hudby a kulturní pracovník.

Narodil se v Králíkách jako syn obchodníka. Tam chodil do německé OŠ. Na měšťanku přešel do české školy v Žamberku. Zajímal se o různá umění, ale nejvíce ho zaujala hudba a literatura, které se v průběhu dalších let staly pevnou oporou jeho duševních sil i nezdolné vůle.

Četl české i německé knihy, aby zvládl oba jazyky. U chlapce se tak vytvářely předpoklady budoucího kultivovaného intelektuála, jakým vpravdě po celý svůj život byl.

V mládí toužil být dirigentem, ale otec trval na praktičtějším povolání. Vystudoval tedy obchodní akademii, učil se anglicky a francouzsky. Ve dvaceti letech se stal zaměstnancem účtárny jedné pražské firmy. Volný čas věnoval četbě, návštěvám koncertů a památkám Prahy.

Nečekaně se začaly objevovat zrakové potíže vyvolané poruchami sítnice. Bylo mu 25 let, když po marném léčení přestal vidět úplně. Uvědomil si, že z této situace vede pro něho jen jedna cesta, učit se znovu a zcela jinak. Otec ho odvezl do Ústavu pro nevidomé ve Vídni na Hohe Warte, kde se brzy naučil Braillovu písmu i hudební notaci. Začal se plně věnovat studiu klavírní hry. Její základy již měl z dětství. Učil se též ladění klavírů. Po třech letech přešel do Klarova ústavu pro nevidomé v Praze, kde se připravil ke státní zkoušce z hudby, kterou vykonal v r. 1935.

Začal vyučovat hudbě a cizím jazykům. Přišel však rok 1939 s temnem německé okupace. V r. 1942 byl P. Les deportován do Terezína. V květnu 1945 se vrátil sice s podlomeným zdravím, ale duchem nezlomeným. Z celé rodiny zůstal sám, kromě nejstaršího bratra, který již řadu let žil v Brazílii. Útočiště našel Pavel u dobrých přátel, později mu byla přidělena svobodárna, kde žil a pracoval až do své smrti.

Začal opět vyučovat hře na klavír. Za žáky docházel. Četbou odborných knih se připravoval na vlastní publikační činnost v oboru historie významných osobností. Kromě mnoha článků napsal větší práce: Josef Proksch – jeho život a dílo; Karel Emanuel Macan – buditel a vůdce Českých slepců; Náš Mozart; Nevidomí v Terezínském ghettu. Mimoto vydal dvě praktické příručky pro nevidomé studující angličtinu a němčinu. Do tisku připravil přehled znaků anglického a německého zkratkopisu. Je spoluautorem knihy We Have Over Come (Překonali jsme), která obsahuje mimo jiné i životopisy několika nevidomých izraelitů.

Ze svých zahraničních cest dovážel vzorky kompenzačních pomůcek pro nevidomé, nebo alespoň informace o tom, co je nového. Například skládací bílá hůl vznikla u nás z jeho iniciativy. V té době bylo u nás slepecké hnutí zpolitizované, ohraničeno imaginární tlustou zdí.

V r. 1960 začal pracovat ve Slepecké knihovně v Praze, kde pomáhal při založení ZK. Krátkou dobu působil v redakci časopisu Zora a v knihovně hudebnin. Každé profesi věnoval všechnu svou energii a zaujatost. Spolupracovníkem knihovny a tiskárny zůstal i po odchodu do důchodu. Pochovaný je rozptylem na louce Olšanského hřbitova.

Po celý život usiloval o plné zhodnocení osobnosti nevidomých s jejími lidskými vlastnostmi i kulturními nároky. Nevidomého představoval jako člověka se vším všudy. Sám svůj život slepce naplnil až po okraj.