MESSNER, Anton

* 30. 4. 1847

† 16. 12. 1915

Učitel v Ústavu pro nevidomé ve Vídni, konstruktér pomůcky pro elementární vyučování latince i Braillovu písmu.

Narodil se v Nussdorfu. Oslepl v pěti letech následkem pádu při dětských hrách. Do ústavu ve Vídni byl přijat až ve svých jedenácti letech. Do té doby byl svými rodiči úspěšně vychovávaný k samostatnosti.

Ve vídeňském ústavu byl vynikajícím žákem. Projevoval zájem o všeobecné znalosti. Učivo ve škole proto zvládal lehce. Dokonce i sám ředitel Pablasek mu věnoval mimořádnou péči.

Po absolvování ústavu studoval v oddělení, kde se připravovali kandidáti učitelství. Po získání kvalifikace byl přijat do ústavu jako výpomocný učitel. V roce 1873 obdržel stipendium a existenčně byl zajištěný i pravidelným platem.

V r. 1877 se přihlásil ke studiu na gymnáziu, ale nebyl přijat, protože studovat zde mohli pouze lidé zdraví. Vyučovat v ústavu však mohl i nadále. V r. 1890 mu byla za mimořádné výsledky ve vyučování poskytnuta trvalá dispenz. Stává se učitelem s definitivou.

Projevil se jako prvotřídní metodik. V mnoha případech měl svými návrhy vliv na řešení vyučování a hlavně na tvorbu učebních pomůcek. Dochovala se tzv. Messnerova krabice, tj. sada písmen latinky i Braillova písma na destičkách, kterými se zasunováním do lišt v řádcích vytvářela slova a věty.

Kromě celé řady básní napsal metodická pojednání, ze kterých jsou významné pokyny o orientaci člověka v prostoru s názvy Orientace slepce a Elementární třída ve slepecké škole. Známé byly i jeho referáty o slepeckém zkratkopisu. Na toto téma hovořil i na Mezinárodním kongresu učitelů nevidomých v Lipsku. Sám byl i v tomto případě názorným příkladem.

Kasa Braillových písmen se nachází v odd. DTI TMB