PAUMANN, Konrad

* 1410

† 24. 1. 1473

Jeden z největších německých skladatelů 15. století. Zakladatel evropské varhanní literatury.

Až do této doby se v evropské hudbě nerozlišoval instrumentální sloh od vokálního. Zda bude určitá skladba zpívána nebo hrána na hudební nástroj, bylo ponecháváno na vůli hudebníků. Paumann vychází z varhanních úprav vokálních skladeb, jejichž melodie pro varhany koloruje, tj. vyzdobuje jinými tóny. Proto on i ostatní patří mezi tzv. koloristy.

Narodil se v Norimberku jako slepé dítě chudých rodičů. Díky pomoci norimberských patricijů se naučil hrát na klávesové hudební nástroje. K překvapení všech dosáhl takové technické vyspělosti, že mu bylo svěřeno místo varhaníka v kostele sv. Sebalda. V r. 1447 o něm napsal norimberský básník Rosenplut, že je mistrem nad všechny mistry a že kdyby měli být mistři korunováni za své umění, potom že by si Paumann zasloužil korunu zlatou.

V r. 1467 ho získal do svých služeb bavorský vévoda Albert II. Paumann proto přesídlil do Mnichova. Obdržel mimořádně vysoký plat. Byl zván významnými šlechtici na jejich sídla, aby jim tam hrál. V r. 1473 hrál na přání svého chlebodárce před císařem Friedrichem III. v Regensburgu. Hned příštího roku však umírá. Byl pochován v Mariánském kostele v Mnichově. Náhrobek zobrazuje mistra sedícího u portativu. Kolem něho jsou hudební nástroje, na které hrál nejraději.

Paumann místo svým jménem označoval vlastní skladby jen slovem Caecus, což značí slepý. Je autorem nejstarší učebnice varhanní hry, kterou nazval Fundamentum organisandi. Jeho skladby najdeme ve všech sbírkách staré varhanní hudby, i když jejich cena je už dnes převážně pouze historická.