PTÁČEK, Václav

* 1797

† 9. 6. 1874

Učitel v Ústavu pro nevidomé v Praze na Hradčanech. Byl prvním plně kvalifikovaným učitelem.

Narodil se v Praze. Od dětství byl slabozraký, navíc viděl pouze na jedno oko. O zrak na druhém oku přišel po zranění výstřelem z brokovnice. Všestranně nadaný chlapec ztrácí životní perspektivu do té doby, než byl přijat v r. 1812 jako pacient a později jako chovanec Ústavu pro nevidomé v Praze na Hradčanech. Ve všeobecném i hudebním vzdělávání prospíval výborně. Mimořádně vynikal v matematice a hudbě. Ve hře na hudební nástroje byl žákem J. Bezecného. Ústav opustil v r. 1819.

Ihned po propuštění je Ptáček vedením ústavu navržen a posléze i přijat (1819) jako učitel. Vyučoval matematice, němčině, hře na kytaru a flétnu. Necítil se dostatečně kvalifikovaný, proto usiloval o možnost se dále vzdělávat. Plnou kvalifikaci získal absolutoriem Týnské hlavní školy v Praze. Studia dokončil v r. 1825. Začal vyučovat mluvnici a počtům. V tomto směru byl výborným pomocníkem J. Bezecnému. Jeho učební pomůcky sám ověřoval, sám některé vytvářel. Brzy se oba sblížili a uzavřeli pevné přátelství, které jim vydrželo až do konce jejich aktivní služby.

Mimo práce výpomocného učitele věnoval veškerý čas hudbě. Bylo to trvalé vlastní zdokonalování ve hře na hudební nástroje. Vyučoval hře na flétnu, klarinet, kytaru, harfu a žesťové nástroje. Pod vedením vynikajícího hudebníka J. Bezecného dosahoval velmi dobrých hudebně pedagogických výsledků. Absolventi ústavu se stávají vyhledávanými hudebníky v kavárnách. Někteří se zapojují do hudebních souborů a orchestrů.

V. Ptáček bydlel po celý život v budově ústavu. Vyučoval bez nároku na peněžní odměnu, měl pouze stravu, ošacení a bydlení. Na trvalý odpočinek odchází v r. 1872, rok po náhlé smrti J. Bezecného. Do dvou let umírá i Ptáček, který neznal na světě prakticky nic než svou milovanou práci s nevidomými žáky. Žil osamoceně a není známo, že by měl nějaké hudební aktivity mimo ústav. Život mu krášlilo přátelství s Bezecným.