RUMLOVÁ, Julie

* 27. 1. 1899

† 23. 8. 1954

První česká varhanice.

Až do první světové války nebylo většině nevidomých žen umožněno, aby vykonávaly jim vyhovující povolání. J. Rumlová byla jedna z prvních, která měla odvahu postarat se o výjimku.

Narodila se v Soběšicích v rodině zedníka a vesnického muzikanta. Ve dvou letech vypadla z okna a poranila si oči. Po tomto úrazu oslepla. Do brněnského ústavu pro nevidomé nastoupila v osmi letech. Učila se výborně a také v hudbě prospívala. S velkými úspěchy se učila hře na klavír a citeru, později i na varhany. Ovládala mnoho náboženských kostelních písní a měla představu o průběhu všech pobožností.

Když v r. 1923 ukončila pobyt v ústavu a vrátila se domů se smutnou vyhlídkou, co bude dělat, jaké to budou dny a roky, měla hned dvě štěstí. Ve vesnici bylo volné místo varhaníka a místní kněz nic neměl proti tomu, aby nevidomá žena nastoupila na místo. Pro farníky bylo velkým překvapením, když po delší době se při pobožnosti ozvaly varhany a tím větší, když zjistili, že hraje žena. Začala vyučovat hudbě, sestavila chrámový pěvecký sbor. Jako i ostatní, musela překonávat překážky z nedostatku liturgické literatury v Braillově písmu. Opisovala a vyměňovala si je s ostatními nevidomými varhaníky. Je šťastná, protože si vydělá tolik, aby byla klidně a spokojeně živa. Není na obtíž příbuzným, nemusí vysedávat v některém z ženských azylů. Svým spoluobčanům hrála 31 roků. Konec přišel náhle po záchvatu mrtvice.