STEJSKAL, Stanislav

* 7. 3. 1887

† 23. 12. 1929

Český humanista.

Redaktor slepeckého esperantského časopisu Auroro, který vycházel v Praze v bodovém písmu a redaktor dětského časopisu pro nevidomé Na úsvitě. Byl vlastně prvním sběratelem slepeckých pomůcek, které získal po Kilianu Glückaufovi. Pomáhal kulturnímu povznesení nevidomých. Měl mimořádně kladný vztah k nevidomým, ačkoliv nikdy na žádné speciální škole nevyučoval. Pro práci mezi nevidomými ho získali K. E. Macan, J. Zeman, K. Hájek, R. Freszl a R. Suchardová.

Narodil se v Kamenici nad Lipou. Po ukončení základní a střední školy absolvoval vysokoškolská studia na FF UK v Praze, obor němčina a francouzština. Znalost obou jazyků si prohloubil pobytem v cizině. Své pedagogické umění uplatnil na vinohradské reálce (1915), malostranské reálce (1919), smíchovské reálce (1921) a ve svém posledním působišti dívčím reálném gymnáziu Krásnohorská v Praze.

Byl opravdovým vlastencem, k čemuž přišel porovnáváním s cizinou. V esperantu spatřoval jeden z významných prostředků vzájemného lidského porozumění.

Ke slepcům přišel přes svou lítost k jejich postižení. Spolupracoval se spolky nevidomých, do bodového písma přepisoval hodnotnou literaturu. Ministerstvo školství ho ocenilo Pochvalným uznáním. V r. 1922 byl jmenován rádcem a zástupcem na druhém mezinárodním sjezdu slepců a 14. sjezdu esperantistů. Svou prací pokračoval i na dalších sjezdech. Zasadil se o rekodifikaci Braillova písma (přejmenování ó a ou).

Z jeho časopisecké i jiné menší publikační činnosti: Význam esperanta pro nevidomé, Vývoj esperantského hnutí mezi slepci, Slepec Kilian Glückauf, Tělesný vývoj dánské nevidomé mládeže, Pomůcky u nevidomých, Vznik a rozvoj českého slepeckého tisku, O výchově slepého dítěte k sebeovládání a k samostatnosti aj.

Podlehl zákeřné chorobě. Byla to velká ztráta pro nevidomé, která se jen pozvolna zaplnila.