SUCHARDOVÁ, Emilie (Wildmannová)

* 28. 2. 1893

† 1. 8. 1934

Česká spisovatelka. Zanechala své stopy v českém i mezinárodním slepeckém hnutí s důrazem na sociální jistoty člověka.

Narodila se v řehči jako sedmá z osmi dětí mlynáře. O zrak přišla v útlém dětství. Do Hradčanského ústavu pro nevidomé děti v Praze byla přijata ve svých osmi letech. Z ústavu odešla bez skutečné přípravy na samostatný život, což bylo konečně v této době u dívek zvláště složité a celkem běžné i na jiných ústavech tohoto typu. Problémy lásky a rodinného života byly tabu.

Suchardová byla přijata do útulny pro slepé dívky v Praze na Kampě. Z tohoto prostředí jednotvárného a pasivního přežívání jí pomohl vlastní zájem o slepecké spolkové hnutí a jejich úkoly. Tento vztah toužila promítnout v praxi, což se jí vlastním přičiněním splnilo.

V roce 1926 se stala tajemnicí PSSS v Praze. V rámci této funkce připravila Sjezd československých slepců (1927), a to s mezinárodní účastí. Její práce přinesla kladné výsledky, sjezd se vydařil. Nakonec byly přijaty i rezoluce, které obsahovaly požadavky nevidomých účastníků směrované k osvobození od žebroty a umožnění samostatné obživy. Sjezd představil PSSS jako jedinou zájmovou svépomocnou organizaci, která poté založila moravskoslezskou odbočku v Brně a německou odbočku v Ústí nad Labem. Stejný pokus o založení odbočky PSSS byl proveden i na Slovensku.

Mezi roky 1914–1921 napsala Suchardová dvě sbírky básní: Hudební nálady, které vyšly pouze v Braillově písmu a V dnech bouřlivých, která vyšla v běžném písmu r. 1920. Druhá sbírka obsahuje sociálně a politicky zaměřené básně. Jejich rétorika je nám již dnes poněkud vzdálená. Naopak lyrika Hudebních nálad nás může upoutat. V Kalendáři přátel slepců z r. 1930 uveřejnila zajímavou stať Ecce homo.

R. 1932 se provdala za nevidomého F. Wildmanna. Brzy se jim narodilo děvče, dali mu jméno Světluše.1 Jejich manželství však netrvalo dlouho, Suchardová zemřela na chorobu jater.

Suchardová byla nadšenou esperantistkou a rusofilkou. Všechny naděje vkládala do nových společenských vztahů v SSSR. U příležitosti jejích nedožitých osmdesátin vydal SI medaili E. Suchardové jako ocenění výrazu jejích společenských názorů. Medaile byla udělována zasloužilým funkcionářům SI (SčSI).

*1) Světla Solarová působila jako profesorka na fakultě speciální pedagogiky v Dortmundu. Významná je její práce Geschichte der Sonderpädagogik (1983). Ještě za pobytu v Československu napsala knížku Dějiny nejstarší školy pro nevidomé v Čechách (1966). Později ji přepracovala (1992)