PFEIFER, Hubert

* 1891

† 1932

Německý hudební skladatel.

Narodil se v Barmenu jako syn barvíře. Oslepl brzy po narození po zánětu rohovky, který vznikl nevypláchnutím očí po porodu.1 Vychován byl v Ústavu pro nevidomé v Dürenu, kde se učil hře na klavír, varhany a violoncello. Své hudební vzdělání si doplnil na konzervatoři v Elberfeldu.

Nějaký čas byl varhaníkem ve svém rodišti. Později působil jako koncertní klavírista a jako soukromý učitel hudby. Marně hledal místo učitele kompozice na některé z konzervatoří. Jeho příjmy byly proto nepravidelné a navíc se o ně musel dělit s písaři not, kterým diktoval své skladby.

Byl jedním z těch, kteří neváhali své tvorbě obětovat existenční zabezpečení a v jeho případě i zdraví a život.

Jeho tvorba začíná skladbami klavírními a písněmi. Později to byly sonáty a nakonec i velké orchestrální partitury. Není snad bez zajímavosti, že již jako pětiletý skládal drobné skladbičky pro citeru, na kterou se již tehdy naučil hrát.

V pětatřiceti letech začíná churavět, ale nemá dostatek peněz na léčení. Jeho tvůrčí zaujetí mu také nedovolovalo odpočinek. Cítil, že je třeba spěchat, má-li své dílo dokončit. Umírá uprostřed svého nejzávažnějšího díla, kantáty Chvalozpěv slunci.

Po jeho smrti byla založena Společnost přátel Pfeiferova umění, která si vytkla cíl vydat a propagovat jeho dílo. Jak už to bývá, pozdě, ale přece. Takovou pomoc potřeboval za svého života. Němečtí nacisté tuto společnost však brzy rozpustili.

Pfeifer skladatelsky vychází z polyfonie, kterou rozvíjí uvolňováním jednotlivých hlasů. Umírá v době, kdy snad dospěl k symfonické i operní tvorbě, které však zůstaly pouze jeho snem. Nejvýznamnější z jeho díla je mše E dur, kantáta Láska, tři zpěvy pro alt s orchestrem, klavírní sonáty, Houslová sonáta aj.

*1) V té době nebyla prováděna kredeizace