Josef Smýkal
Brno 2011
PhDr. Josef Smýkal
© Technické muzeum v Brně, oddělení dokumentace tyflopedických informací, 2011
ISBN 978-80-86413-82-2
Život člověka je mnohotvárný, žije jej doma i na veřejnosti. Tak život probíhá i mnoha nevidomým lidem, kteří jej naplňují v součinnosti se společností. Tak život probíhá i těm ostatním jedincům, kteří zůstávají stranou pozornosti se svou obětavou prací pro ty, kteří ji potřebují. S mnohými žijeme, o jiných se dovídáme. Vymyká se však možnostem této písemné práce shromáždit data o nevidomých hospodyňkách a matkách, které byly oporou svému manželovi či příteli a vychovaly děti za svých nanejvýš obtížných vnitřních i vnějších podmínek. Nelze také shromáždit informace o bezpočtu nevidomých dělníků, řemeslníků, telefonistů, masérů, učitelů hudby, vysokoškolsky erudovaných nevidomých pracovníků jiných povolání či zaměstnání. Rovněž není možné zahrnout do této písemné práce velké množství obětavých speciálních pedagogů, sociálních pracovníků, členů nejrůznějších společenských organizací a obecně prospěšných společností, kteří v oblasti péče o nevidomé a těžce slabozraké děti i dospělé osoby vykonali mimořádně záslužnou činnost. Těmto všem, které nelze zachytit v žádné encyklopedii, je třeba poděkovat, a právě jim, těm nejmenovaným, mám potřebu projevit hlubokou úctu a dík.
Mezi nejbližší patří moje manželka a děti. Zvláště své ženě Dagmar děkuji za pochopení mnoha nekonečně dlouhých chvil mého uzavřeného mlčení v době, kdy jsem se věnoval přípravě této písemné práce. Jako nevidomá matka tří dětí dovedla jim poskytnout vše, co směřovalo k jejich zdravé výchově a sebevědomé samostatně myslící osobnosti. I ve svém vysokém věku je vždy připravena jim i mně pomoci.
Je až neuvěřitelné, že předkládaný soubor článků, studií a statí je dílem jednoho autora. Autora prakticky nevidomého. Naopak velmi uvěřitelné je, že jméno doktora Smýkala dnes zaznívá téměř ve všech dílčích oblastech oboru speciální pedagogiky zrakově postižených. Ať se tak děje na vysokoškolské půdě při přípravě budoucích speciálních pedagogů, dětí se zrakovým postižením, při diskusích tyflopedů nad metodikami výuky brailleského (brajského) písma a používaných pomůcek ve školách speciálních i běžných, při dohledávání historických faktů v jeho publikacích studenty speciální pedagogiky nebo muzeologie, při konzultacích poradců rané péče v rodinách dětí se zrakovým postižením. Právě tato publikace pomůže pochopit, proč je to uvěřitelné.
Čtenáři příjemně napoví obsah Studií a statí. Zde jsou v celcích a jejich jednotlivých článcích odkryty oblasti speciální pedagogiky zrakově postižených (i dalších oborů), do kterých autor významně přispěl svými zkušenostmi, postřehy a odhodláním něco nového začít. Články reflektují dekády autorova vzdělávání nevidomých a slabozrakých dětí v brněnské speciální škole pro zrakově postižené žáky a posléze její vedení, založení a rozvoj Tyflopedické poradny (raná péče), zrod Slepeckého muzea a autorovu dosavadní angažovanost v jeho chodu, tvorbu a inovaci speciálních pomůcek, pravidelné příspěvky do různých odborných periodik a především také publikování ojedinělých tyflopedických titulů, které nejsou překonány.
Musí to být krásný a uspokojivý pocit mnohaleté práce a neskonalé píle a my ho doktoru Smýkalovi přejeme. Jak ocenit toto dílo a vyjádřit díky za jeho nasazení, životní altruismus a chuť sdílet své zkušenosti se čtenáři? Čtěme, pamatujme, konfrontujme v teorii i praxi a sdílejme s ostatními.
PhDr. Zita Nováková, Ph.D.
Katedra speciální pedagogiky PF MU v Brně
Téma problematiky života nevidomých rozevírá obrovský netušený prostor pro lidskou populaci, která je od narození obdařena schopností vidět svět reálnýma očima barev, podnětů a poznání a jen těžko by si vidoucí člověk dokázal představit okolnost, že by z nějakých příčin měl vyměnit zrakem vnímaný svět kolem sebe za prostor plný netušeností, anebo se zbytky zraku. K názorné představě jak vnímat svět nevidomých, seznámit se s historií daného tématu a sledovat celou problematiku na základě historických souvislostí a absolvovat vývojový exkurz prakticky od antiky až do současnosti, stejně jako vnímání světa nevidomých v širších spojitostech, přináší tato odborná studie předního znalce a pedagoga dané problematiky u nás, PhDr. Josefa Smýkala. Nejedná se jenom o odborná zamyšlení a pedagogické metody činnosti v dané oblasti, ale zároveň velmi podrobně, až s niternou pečlivostí zde autor seznamuje čtenáře s vývojem nazírání lidského společenství na nevidomé, jeho pozvolné prosazování humanitního a osvícenského přístupu, až ke konečnému akceptování skutečnosti, že nevidomí přestali být vnímáni jako nějaký apendix společenského článku, ale naopak plnohodnotný lidský element po stránce pracovní a intelektuální a mohli být zařazeni do normálního života. S pohnutím se čtenář seznámí s řadou neobvyklých osudů jednotlivců, i se skutečností, že okolní svět bohužel nebyl vždy nakloněn jejich tristnímu osudu, a nejen v dobách starověku, středověku, novověku, habsburské monarchie, demokratického zřízení první republiky, nacistického útlaku za protektorátu Böhmen und Mähren, kupodivu i komunistického režimu v letech 1948 až 1989, až do současnosti pluralitní demokracie, kdy bylo třeba bojovat s předsudky, byrokracií, manipulacemi a mnohdy obhajovat jejich elementární nezadatelná práva o místo na slunci…
Zvláštností publikace je její retrospektivní charakter, kdy se autor vrací v souboru svých příspěvků v tisku mezi léty 1965--2009 do dobových souvislostí, takže je čtenáři předložen jeho autorský a odborný pohled na danou problematiku. Dále se zde seznamujeme s nepřebernou řadou významných osobností, které zanechaly nesmazatelný otisk v historii života nevidomých a které přispěly různými prostředky ke zlepšení kvality jejich každodenního života. Před námi se tak odvíjejí nejrůznější osudy jednotlivců nejen u nás, ale i v okolním světě. Akcent byl autorem věnován třem nejvýraznějším osobnostem, jimž poskytl větší prostor. Encyklopedické uspořádání jednotlivých témat a péče, jakou PhDr. Smýkal věnoval dané problematice je na vysoké úrovni a pootevírá tím dveře do nám neznámého prostoru, který obsažným a odborným způsobem zpřehledňuje na základě vlastních dlouholetých odborných pedagogických zkušeností. Velký prostor je věnován tyflopedické problematice, stejně jako přehledu slepeckých muzeí, v nichž byly shromažďovány cenné tyflofakty, ale i běžné pomůcky, které v minulosti sloužily nevidomým. Nelze opomenout, že autor knihy sám založil slepecké muzeum a zasloužil se o vznik významné historicko-společenské instituce, která u nás zviditelnila hmatatelným způsobem celou tematiku cennými sbírkami mimořádné hodnoty. Autorský počin PhDr. Smýkala lze vnímat jako vůbec první odbornou studii, která pohledem experta na problematiku světa nevidomých pohlíží na závažné téma humánním nazíráním, bez jakéhokoliv náznaku akademismu, nebo nátěru statistického zpřehledňování tématu. Laskavý přístup a celkové pojetí díla má svou neoddiskutovatelnou hodnotu cenného svědectví a poznání, kterými byl postaven virtuální most mezi vidomými a nevidomými. Přál bych si, aby po přečtení celé publikace nabyl laskavý čtenář stejných pocitů…
Petr Gratias, nezávislý publicista
Po Tyflopedickém lexikonu jmenném autora PhDr. Josefa Smýkala, který vyšel za finanční podpory Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR, Technického muzea v Brně i samotného autora v roce 2006, (byl oceněn v soutěži Gloria musaealis jako slovník roku 2006 čestným uznáním), nyní redakce Technického muzea v Brně chystá další jeho odbornou publikaci.
V roce 2011 u příležitosti 50. výročí vzniku Technického muzea v Brně vycházejí re-editované články J. Smýkala (na 145 příspěvků) uveřejňovaných od roku 1966 v různých odborných i jiných časopisech u nás i v zahraničí. Tentokrát se na jejich vydávání podílejí značnou měrou Technické muzeum v Brně a Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR. Jde o soubor článků z historie péče o nevidomé a slabozraké, jejich kultuře, estetice a umění, kde autor vysvětluje, že nevidomí mohou za určitých fyziologických i psychických podmínek poznávat jednotlivé druhy umění pomocí hmatu (taktilního smyslu). Navíc pojednává o historii pomůcek v jednotlivých slepeckých muzeích, které autor sám navštívil a také o několika desítkách vynikajících osobnostech. Zvlášť podrobně o K. E. Macanovi, L. Brailleovi a V. Haüyovi, o nichž jako jediný český tyfloped souhrnně publikoval. Na tematické výstavy pořádané oddělením dokumentace tyflopedických informací Technického muzea v Brně zapůjčil předměty, archiválie a fotografie, které má ve své soukromé sbírce.
Tato publikace, podobně jako Tyflopedický lexikon jmenný, vyplňuje mezeru v tyflopedické literatuře a bude výborným pomocníkem zájemcům z řad kateder speciální pedagogiky, muzeologie i jiných institucí vzdělávajících zrakově těžce postižené i běžné občany.
Ing. Ivo Štěpánek
náměstek ředitele TMB
Dostáváte do rukou publikaci reeditovaného souboru článků PhDr. Josefa Smýkala, které byly od roku 1965 uveřejňovány v různých odborných i jiných časopisech. J. Smýkal se v nich zabývá hudebností nevidomých a těžce slabozrakých dětí, estetickým vnímáním takto postižených dětí i dospělých osob. Dále to jsou články z historie péče a vzdělávání zrakově těžce postižených: tyflopedie, historie reliéfního písma pro nevidomé a také informace o slepeckých muzeích Evropy. Zvláště se věnuje zvukové knize, kterou založil v roce 1960, speciálnímu poradenství (tyflopedickou poradnu pro rodiče nevidomých dětí raného věku založil v roce 1977), problematice výchovy a vzdělávání nevidomých dětí v mateřské škole (v roce 1978 založil speciální mateřskou školu pro nevidomé děti v Brně), podrobně popisuje české slepecké muzejnictví, především vývoj Slepeckého muzea v Brně, které ze svých celoživotních sbírek založil v roce 1992, psychologii hmatového vnímání a gnozeologickému procesu v kompenzačním prostředí nevidomého jedince aj. Nezabývá se pouze teorií, ale navrhuje a posléze sám vyrábí několik speciálních učebních pomůcek, při jejichž tvorbě, jak píše, vychází ze specifické klasifikace výchovných a vzdělávacích metod, zásad a postupů. Z tohoto hlediska také koncipoval putovní výstavu Svět haptický, která proběhla v Brně roku 2002, v Moskvě roku 2004 a Sankt Peterburgu v roce 2005.
Smýkalova bibliografie je rovněž bohatá. Není monotematická. Naopak, je to široké spektrum tyflopedických okruhů. Její soupis je uveden na konci této písemné práce. Není to literatura formálních témat. J. Smýkal se soustřeďuje na témata, která stála v pozadí pozornosti tyflopedů. Jeho historicky zaměřené práce objevují docela nový svět, ve kterém se slepec stává plnoprávným občanem. Autor se nebojí produkovat nové myšlenky. Je to především v pracích, které odmítají pouhou aplikaci výchovy nevidomého člověka, hledá transfery běžných výchovných a vzdělávacích prostředků, které specificky hodnotí s ohledem na zvláštnosti poznávacích činností nevidomého dítěte. Smýkalovy útlé i rozsáhlé práce je nutné číst pozorně, abychom mohli ocenit vnitřní i vnější podmínky autora, za kterých jeho dílo vznikalo.
Mgr. Eliška Hluší
vedoucí oddělení dokumentace tyflopedických informací TMB