Takové, až příliš náročné téma, mne zaujalo proto, že v oblasti estetična nevidomých panovalo trapné vakuum. Jakmile jsem se začal zabývat hudební výchovou nevidomých žáků základních škol, bylo logické, že jsem svůj zájem rozšířil. Odborná literatura žádná. Přistoupil jsem proto k jediné možnosti, tj. prostudovat obecně zaměřenou literaturu a pokusit se o její specifické zhodnocení.
Po zvážení všech specifik jsem z těchto hledisek interpretoval všeobecně platné zásady poznávání umění do zvláštností poznávacích činností nevidomých dětí i dospělých osob. Docela sebevědomě jsem začal článkem Nevidomí a umění. Propracoval jsem i otázky, které mají s vnímáním umění do činění jen sekundárně (například: poj-motvorný proces, trojí funkce ruky nevidomého člověka, legendy o hudebním nadání nevidomých aj.).