Zvláštnosti hudebního nadání nevidomých

(Otázky defektologie 1968/69, str. 27—29)

Hudebnost nevidomých dětí nebyla zatím zkoumána v takové míře, jak si zasluhuje. Koluje o ní ještě i v současné době mnoho legend, které nejsou opodstatněné. Mnohé z nich jsem se již v minulých pracích snažil objasnit. Dnes se obracím k hudebnímu nadání jako syndromu hudebních schopností.

Dosavadním ověřováním některých hudebních schopností nevidomých dětí školního věku jsem zjistil, že se jejich zvláštnosti poznávacích činností neodrážejí jen v rozvoji některých hudebních schopností a dovedností, ale také v rozvoji hudebního nadání. Ověřování přineslo další poznatky, které mají širší vztah k výchově nevidomých žáků základních škol.

Pro úplný přehled upozorňuji heslovitě na ty zvláštnosti některých hudebních schopností nevidomých, o kterých jsem již v tomto časopisu nebo jinde pojednal. Jsou to:

1. zvýšená citlivost k tónům již v předškolním věku

2. vyvinuté schopnosti tvořit hudební abstrakce v mladším školním věku

3. nevidomé děti se s hudbou setkávají často a provozují ji aktivně

4. hrají zpaměti

5. ruce nevidomého nejsou jen důležitým efektorem, ale plní nezbytné perceptivní úkoly

6. zvláštnosti brailleského notopisu

7. zvláštnosti hudebních představ

8. změněný okruh zájmové činnosti

9. změněná gnóze působí na okruh umění, které mohou nevidomí poznat přímo nebo nepřímo. V poslední době jsem zjistil některé další zvláštnosti

10. zvláštnosti hudebního nadání

11. kompenzační úkoly hudebního umění

12. zvláštnosti pedagogické činnosti nevidomých učitelů hudby

13. zvláštnosti nevidomého skladatele

Jednotlivé zvláštnosti nestojí samy o sobě. Jsou na sobě závislé. Všechny se úzce prolínají, protože jsou vyvolány stejným činitelem, změnami v poznávacích činnostech a tím i změnami ve vyučování a výchově.

Pro rozsáhlost látky získané výzkumy budu se nyní věnovat jediné zvláštnosti, a to hudebnímu nadání. Zde mi však dovolte předeslat několik poznámek, abychom se vyhnuli případným nedorozuměním.

Pojmem nadání označujeme soubor schopností jedince, které tvoří dispozice k určité činnosti. U hudebního nadání jde o určitou vymezenou hudební činnost, nikoliv o hudební činnost vůbec. Každé nadání má své obecné a zvláštní stránky. Obecné stránky jsou předpokladem rozvoje kteréhokoliv nadání. Je to třeba schopnost koncentrace vědomí, kladné volní vlastnosti charakteru, úroveň emocionálního bohatství, manuální schopnosti apod. Zvláštní stránky charakterizují druh nadání. Také hudební nadání se tedy vyznačuje svými zvláštními stránkami, jež se vztahují k provozování hudby.

Nemluvíme o hudebním nadání vůbec, ale jen o nadání pro určitou hudební činnost. Hudební nadání má tedy také své obecnější a zvláštní složky. Zvláštními složkami hudebního nadání je třeba citlivost pro tóny, hudební představivost, hudební paměť, hudební rytmus apod. Jednotlivá hudební nadání se vyznačují proporcemi hudebních a nehudebních schopností. Některá schopnost vždy převažuje. Třeba schopnost hlasová, manuální, pohybová apod. Proto i v hudebním nadání rozlišujeme typ pěvecký, technický, pohybový, skladatelský a hudebně vědecký.

Uvážíme-li některé zvláštnosti rozvoje hudebních schopností, jak jsme je již poznali, a možnosti praktického uplatnění v hudebních činnostech, shledáváme, že ztrátou zraku se rozsah i obsah nadání mění. Vlivem ztráty zraku se na jedné straně nemohou zcela rozvinout v patřičné schopnosti ty vlohy, pro které zvláštnosti gnóze jsou těžkou překážkou. Na straně druhé se u nevidomých jiné schopnosti, jak jsme je konečně již poznali, velmi rychle rozvíjejí a jsou příčinou prudšího rozvoje některých typů nadání. Nevidomé dítě je mimořádně citlivé k okolním zvukům. Již při průměrných hudebních vlohách se vytvářejí podmínky, aby se nadání rozvíjelo ve schopnosti a tyto se praktickou činností projevily jako dovednosti.

Slepota je překážkou některých aktivních projevů. Je však také novou podmínkou rozvoje jiných schopností, které by se za účasti zraku tak nerozvinuly. To se nutně odráží ve vzniku typu hudebního nadání.

Defektivita sociálních, psychických a gnozeologických/noetických vztahů upravuje rozvoj schopností nevidomých tak, že se u nich redukuje množství typů hudebních činností. Tím nechci a nemohu tvrdit, že žádný nevidomý nemůže být hudebníkem jiných oborů, než vykázal výzkum. Zde jsou důležité nejen obecné a zvláštní složky nadání. Rozvoj hudebního nadání ovlivní defektivita.

Hudební schopnosti nevidomého jsou podřízeny obecnějším složkám jeho osobnosti. Schopnost užít některých svých dovedností jako kompenzačního prostředku se ve výzkumu projevila jako rozhodující v rozvoji hudebního nadání. Znamená to, že nevidomý, byť s menšími hudebními schopnostmi, ale silným intelektem může dosáhnout v hudební činnosti výraznějších úspěchů než ten, který přes své mimořádné hudební schopnosti nemá dosti kladných charakterových vlastností a na dostatečné výši intelekt.

Hudební a ostatní schopnosti nevidomého spolu se společenskou praxí dávají možnosti rozvoje jen takovému druhu hudebního nadání, kde se nevidomý může prakticky uplatnit. Tak tomu bylo vždy. V současné době převládá hudební zájmová a hudebně pedagogická činnost. Přitom nezapomínáme na četné výjimky.

Zjistil jsem, že u nevidomých dětí nejsou narušeny hudební schopnosti, jako je citlivost pro tóny (která je u nich dokonce velmi dobrá), hudební představivost, hudební paměť (která je rovněž mimořádná), hudební rytmus a emocionální bohatství osobnosti. Změny jsem zaznamenal v obecnějších schopnostech a dovednostech. Jsou to například změny v manuálních činnostech, změny v práci s partiturou, zvláštnosti v organizaci vyučování hudbě, zvláštnosti získaných informací o okolí apod. V neposlední řadě také působí společenské vlivy.

Také dnes může vzniknout situace, kdy se vysněné a výchovou utvrzené ideály nedaří nevidomému plnit. Každá jeho činnost je ovlivňována defektivitou. Její stupeň není úměrný typu a stupni zrakové ostrosti. Sám nevidomý jej může ovlivnit kvalitou kompenzačních prostředků. My jako vychovatelé ovlivňujeme stupeň defektivity výchovou. Proto nám nejde o výcvik nevidomých v získávání jen vědomostí a dovedností samých, ale především o rozvoj schopností užít svých dovedností jako kompenzačního prostředku. Kompenzace intelektem a charakterem je i v hudební činnosti rozhodující.

Promítněme si životy vynikajících nevidomých osob různého profesního zaměření (Smýkal, 2006).

To nás utvrdí v tom, že na životní úspěchy nepůsobí tak samotné zvláštní schopnosti jako osobnost. Pro nevidomého žáka je v mládí nejkrásnějším snem splnění studijních cílů, které mají být v souladu s možnostmi jejich praktického uplatnění. Tento soulad ideálů s možnostmi jejich plnění zajišťuje nevidomému jeho životní štěstí.



Další><PředchozíKultura, estetika, umění Apogeum