(Otázky defektologie 1974/75, str. 363—365)
Brno vždy bylo a je dosud významným střediskem nevidomých. Jejich kulturní život je na vysoké úrovni. Ve vývoji slepeckého hnutí zde sehrál významnou úlohu ústav pro nevidomé, založený před 140 roky. V jeho tradici pokračuje v současné době ZDŠI pro nevidomé a slabozraké.
140. výročí založení brněnského Ústavu pro nevidomé je příležitostí k zamyšlení nad dosavadními výsledky v hudebním vzdělávání žáků, bilancuje, co bylo v posledních letech učiněno pro modernizaci hudební výchovy a vyučování hře na hudební nástroje a stanoví další plány.
Hudba je důležitým činitelem v kulturním životě nevidomého a slabozrakého člověka. Stává se významným kompenzačním prostředkem, protože hudební umění může nevidomý vnímat bez nutnosti zprostředkovaných představ. Hudební umění je vlastně jediným předmětem, kterému se na ZDŠI pro nevidomé vyučuje jako umění. V hudbě získávají nevidomé děti své první umělecké zážitky a zkušenosti.
V ČSSR v současné době působí asi 170 nevidomých a slabozrakých učitelů hudby. Většina vyučuje v LŠU, někteří jsou lektory obvodních kulturních a vzdělávacích středisek, jeden působí na konzervatoři, devět na Střední hudební škole internátní pro mládež s vadami zraku v Praze, čtyři na ZDŠI pro nevidomé a dva na ZDŠI pro slabozraké. Z celkového počtu v dnešní době aktivních učitelů absolvovalo 45 brněnský ústav nebo ZDŠI pro nevidomé a slabozraké v Brně. Brněnský ústav pro nevidomé nebo ZDŠI pro nevidomé a slabozraké v Brně během uplynulých 140 roků absolvovalo 61 pozdějších aprobovaných učitelů hudby. Z toho 27 vykonalo státní zkoušky z hudby na konzervatoři a 34 navštěvovalo střední hudební školu v Praze. Na střední hudební škole v současné době studuje 10 našich bývalých žáků, jeden na odborné ladičské škole a dva na konzervatoři v Brně.
Přípravě ke středoškolskému studiu hudby se věnuje stále velká péče. Na střední hudební školu odchází průměrně 25 procent žáků devátého ročníku. V letošním roce je to dokonce 50 procent. Všichni absolventi střední hudební školy i odborné ladičské školy jsou po absolvování zaměstnáni v LŠU, kde úspěšně pracují. Povolání učitele hudby je vhodným povoláním pro zrakově postižené, protože uspokojuje jejich intelektuální touhy a společensky je dobře zařazuje.
Vzhledem k tomu, jaký význam má hudba v dnešní společnosti pro estetický, kulturní i umělecký život nevidomého a slabozrakého žáka, jsou v návrhu organizace hudební výchovy na ZDŠI pro nevidomé a ZDŠI pro slabozraké stanoveny dva cíle. Minimální cíl stanovuje: dát všem absolventům školy takové hudební vzdělání, aby se v praktickém životě hudba pro nevidomého i slabozrakého stala významným kompenzačním prostředkem v moderním slova smyslu, tj. kompenzace se chápe anticipovaně vzhledem k prostředí, ve kterém bude zrakově postižený žít. V současné době již nestačí vytvářet jen kompenzační dovednosti u žáků, nýbrž tyto dovednosti mají být schopné transferu. V zásadě jde o dynamické struktury, které jsou součástí osobnosti zrakově postiženého. Nejde tedy jen o sumu konkrétních kompenzačních dovedností, nýbrž o celkový systém intuitivního kompenzačního založení osobnosti.
Poněvadž ZDŠI pro nevidomé a konečně i ZDŠI pro slabozraké připravují značné procento žáků ke středoškolskému studiu hudby, byl rovněž stanoven cíl maximální, tj. příprava nejschopnějších žáků k přijímacím zkouškám na SHŠI v Praze.
Minimální výchovný a vyučovací cíl je stanoven z hlediska cílů hudební výchovy na ZDŠ, maximální cíl vychází z cílů lidových škol umění.
Ve školní hudební výchově modernizace vyučování znamená přesun audio-vizuálních hudebních vztahů do oblasti audio-taktilní. Nevidomí žáci tak získávají konkrétní představy, například o vztazích tónů prostřednictvím hmatových vjemů.
Užívá se několik speciálních učebních pomůcek. Je to model durové stupnice, určený pro žáky 2. a 3. ročníku, na které jsou trojrozměrně znázorněny vztahy celých stupňů a půlstupňů v durové stupnici. Dále je to stavebnice celých stupňů a půlstupňů jako manipulační pomůcka, na které lze sestavit jakoukoliv stupnici, snížení i zvýšení tónů, enharmonické záměny aj. Je rovněž trojrozměrná a je určena pro žáky 4. — 9. ročníku.
Nejvýznamnější speciální učební pomůckou je intonační klávesnice. Je to elektrické zařízení dálkově ovládané učitelem. Každý žák může individuálně sledovat učitelem určený intonační úkol. Tato pomůcka je velmi vhodný prostředek k získávání hudebních grafických představ o vztazích tónů v horizontální rovině.
Specifickou oblastí je rovněž brailleská notace. Až dosud se její vyučování improvizovalo, protože žáci neměli k dispozici žádné speciální texty. V současné době je již připraven návrh učebnice, která je svého druhu rovněž ojedinělou speciální pomůckou. Je sestavena z hlediska zvláštností dětského věku a zvláštností gnóze nevidomého žáka. Jsou vybrány nejdůležitější znaky, které nevidomé dítě potřebuje k samostatné práci z not.
Model durové stupnice, i stavebnice celých stupňů a půlstupňů se rovněž užívá v hudební výchově slabozrakých žáků. Připravuje se návrh speciálního notového sešitu s předepsanými znaky, který má být pomůckou k výuce psaní not. Ve vývoji je rovněž žákovská notová tabulka, která má sloužit k výcviku uvědomělé vokální intonace a nahrazuje školní tabuli běžného typu. Uvedené speciální pomůcky vyvinul a prototypy zhotovil autor článku.
ZDŠI v Brně navštěvuje průměrně 80 žáků. Úkolem je, aby každý z nich dovedl čistě intonovat. Za tím účelem se vyučování intenzifikuje vyhledáváním nejúčinnějších metod. Dokladem výsledků těchto snah je skutečnost, že v letošním roce navštěvuje dětský pěvecký sbor 32 žáků. Úspěšně rovněž pracuje žákovský instrumentální soubor.
K rozvoji hudebních schopností dítěte přispívá moderní elektroakustické reprodukční zařízení. Zařízení na vysoké akustické úrovni je nezbytné, poněvadž si žáci teprve vytvářejí hudební představy. Návštěva operních cyklů a koncertů je rovněž neodmyslitelnou součástí hudebního růstu žáků.
Nedílnou součástí činnosti v hudební výchově jsou výzkumy vnitřních i vnějších podmínek zrakově postiženého žáka, soustavná pozorování účinnosti vyučovacích metod, zásad a postupů a jejich interpretace ve specifických podmínkách. Získané zkušenosti se publikují a teoreticky zpracovávají. Snahou je neopomíjet zjišťující stránku hudebně pedagogickou, která spolu s normativním přístupem je neoddělitelnou součástí práce. Je to příspěvek ke vzniku hudební pedagogiky tyflopedické, tj. k teorii hudební výchovy, teorii vyučování a rozvoji metodik hudební výchovy na ZDŠI pro nevidomé i ZDŠI pro slabozraké.
Nezbytnost estetické a umělecké výchovy nevidomých a slabozrakých není třeba zdůrazňovat, zvláště v nynějším údobí, na prahu vědeckotechnické revoluce. Úkolem je výchova vyvážené osobnosti. Na kulturní význam hudby v estetické a umělecké výchově nevidomých a slabozrakých bylo již dostatečně poukázáno. Hudba je pro nevidomé uměním, v němž poznávají své první umělecké zážitky. Umožňuje jim vztah k ostatním uměním, která jim nejsou tak blízká, která nepoznávají přímo, ale k jejichž poznávání potřebují zprostředkované představy.
V poslední době se projevuje potřebnost zvědečtění speciální pedagogicko-didaktické činnosti. V úsecích, ve kterých je zanedbávána zjišťující stránka pedagogického a didaktického procesu, narůstá subjektivní normativizmus. Vznikající názorové disproporce v úseku hudební výchovy může odstranit formující se hudební pedagogika tyflopedická.[1]