Valentin Haüy a 200 let institucionální výchovy nevidomých
(Tyflologické listy 1983/1—2, str. 2—8)
(Prakticky celý text tohoto příspěvku, až na několik údajů, byl převzat do obsáhlejší statě Psychológia a patopsychológia dieťaťa, 1984/2, str. 159—170)
Humanizmus V. Haüye se utvářel již v jeho dětství, kdy byl svědkem otcova úsilí o uznání materiálních hodnot jeho plátenického řemesla. Obdivuhodné je prostředí mladíka, kterému se otvírá svět v zajištěné životní existenci tlumočníka francouzského ministerstva zahraničí. Jeho Škola krasopisu byla rovněž prosperující. K tomu přistupuje mimořádné technické nadání se speciálním zájmem o světelný telegraf propracovaný v pojednání Memoire historique ambrégé sur les telegrapheer (1810). A přece uprostřed života mění své ideály s úmyslem přispět ke zmírnění bědného života slepců. Za toto úsilí, dovršené významnými výchovnými úspěchy, zůstalo jeho jméno trvalým pojmem i v moderní tyflopedii. Od pouhého prakticizmu se odpoutal svými teoretickými pracemi. V. Haüy je příkladem všestranně vyváženého talentu, který spojen s nezměrnou pílí, mohl zajistit vybudování mimořádně velkého díla. Světová rada pro blaho slepců proto vyhlásila rok 1984 Rokem Valentina Haüye.
Připomeňme si v této souvislosti několik dat:
V roce 1784 vzniká historicky první ústav pro výchovu a vzdělávání nevidomých dětí. Zakladateli tohoto zařízení, V. Haüyovi, je věnována celá tato stať. V roce 1789 byl jeho Ústav spojen s ústavem pro neslyšící, 1791 byly oba ústavy převzaty do státní správy, 1794 byl Ústav pro nevidomé znovu osamostatněn, 1795 řeší pařížská vláda situaci po svém. Přeměňuje Ústav v pracovní dílny s cílem vychovávat pouze nevidomé dělníky.
V období Velké francouzské revoluce skládají nevidomí chovanci písně, za jejichž texty byl Haüy zatčen a uvězněn.
V roce 1802 zakládá V. Haüy nový soukromý ústav zvaný Musée des aveugles, pro jehož provoz neměl ovšem dosti finančních prostředků. Přivítal proto pozvání cara Alexandra I. do Petrohradu, kde měl být založen ústav pro nevidomé. Haüy se do Petrohradu vydává v roce 1806. Na zastávce v Berlíně se mu podařilo získat příznivé prostředí pro založení ústavu pro nevidomé, který byl otevřen ještě tentýž rok. V Rusku se však Haüyovi nedařilo. Vydal zde knihu s názvem Extrait abrégé servant de prospectus de la edition des l’Essai sur l´éducation des aveugles.
Do Paříže se vrací v roce 1817. Po všech předcházejících organizačních změnách Ústavu byl v roce 1816 nezávisle na Haüyovi založen nový ústav s názvem Institut national des jeunes aveugles (Národní ústav pro mladé slepce). Na Haüye se během let zapomnělo. Až do své smrti (1822) žil u svého bratra.
Pařížský Ústav, jako historicky první, vzniká v období, které s odvoláním na Diderota začíná zdůrazňovat význam práce pro rozvoj osobnosti člověka i pro vytváření nových hodnot. Zvyšuje se význam vzdělání. Tato skutečnost se částečně odráží i v pohledu na neslyšící a nevidomé osoby. Úloha práce se u Diderota stává objektem úvah, měla by dávat člověku pocit bratrství, sounáležitosti a volnosti.
Jestliže po jedenáctiletém působení v Petrohradu výsledky Haüyovy činnosti nakonec zanikly, nebylo tomu tak například v Anglii a Skotsku a návazně ani v jiných zemích. Významný nevidomý propagátor vzdělávání nevidomých Blacklock Haüyovu Essai překládá do angličtiny (1793) a zasazuje se o její popularizaci mezi vlivnými osobnostmi. Ústavy zde vznikají v tomto pořadí:
1791 Liverpool
1793 Bristol a Edinburgh
1799 Dublin a Londýn
1805 Norwich
1798 pokus Weinbergera založit ústav ve Vídni
1800 Brusel
1804 Vídeň
1806 Stockholm, Glasgow, Oxford a Berlín
První takový ústav na české půdě vznikl v roce 1807 v Praze na Hradčanech. Není bez zajímavosti, že Haüyova Essai byla do němčiny přeložena až roku 1883. Do češtiny nebyla přeložena vůbec.
V osobě V. Haüe se soustředil patřičný intelekt a vysoké vzdělání, technické představy i schopnost zajistit výrobu didaktických pomůcek, smysl pro vytváření životních perspektiv nevidomých, pro které zajišťoval vhodná povolání. Byla to osobnost, která celou problematiku zvládla prakticky i teoreticky.
Výsledky Haüyovy pilné činnosti se odrazily ve vzniku předpokladů, že ve vědomí lidí se budou přetvářet názory na vzdělavatelnost nevidomých dětí i dospělých osob. Tento kvalitativní obrat lze klasifikovat jako začátek období rehabilitace osobnosti nevidomých, tj. progresivních snah o nalézání prostředků, které jim toto vzdělání umožní. Končí období regrese, kdy byli nevidomí pouze trpěni a nanejvýš umísťováni v azylech. Haüy zosobňuje nástup nové éry, která přinesla nevidomým možnost zařadit se do společnosti tvůrčí prací. Jeho odkaz je v mnohém naplněn, ale v řadě otázek zůstává pouze reálný.
V. Haüy: Essai -- zásadní dílo zakladatele historicky prvního výchovně vzdělávacího ústavu pro nevidomé (1786)