Návraty nevidomých do normálního života

(Medica revue 1996/2, str. 12)

 

V nedávné době byla u nás dobudována síť poradenských středisek, jejichž činnost směřuje k realizaci komplexní rehabilitace zrakově těžce postižených dětí, mládeže i dospělých osob. Jedná se o soubor tyflologického poradenství v životní horizontále postiženého. Znamená to, že u nás působí:

1. poradny pro rodiče nevidomých a těžce slabozrakých dětí ve věku od narození do tří až čtyř let (střediska Společnosti rané péče)
2. speciálně pedagogická poradenská centra při mateřských a základních školách pro nevidomé i základních školách pro slabozraké, která evidují děti do patnácti let
3. síť oblastních ambulantních středisek Tyfloservisu pro pomoc občanům nad patnáct let.

 

V současné době jsou dobudována střediska na speciálních základních školách pro zrakově těžce postižené žáky a střediska Tyfloservisu (oblastní ambulantní střediska). Dosavadní dvě střediska Společnosti rané péče (Brno a Praha) pro rodiče dětí od narození do tří až čtyř let se ještě stále dobudovávají tak, aby byla co nejblíž evidovaným rodinám. Poradenská centra pro školní mládež hospodářsky i odborně zajišťuje Ministerstvo školství ČR nezprostředkovaně. Oba zbývající projekty zabezpečuje v celém rozsahu Ministerstvo zdravotnictví ČR prostřednictvím České unie nevidomých a slabozrakých.

 

Poradny pro rodiče dětí ve věku do tří až čtyř let

Do nedávné doby byla v činnosti pouhá dvě střediska, a to v Brně a v Praze. V poslední době se počet těchto pracovišť rozšiřuje. Jsou to střediska pro ranou péči, tj. především pro děti období kojeneckého a batolivého. Péče se prodlužuje u dětí, které mimo svou těžkou zrakovou vadou trpí dalším defektem somatickým nebo psychickým či mentálním. Výjimečně také celkovým vývojovým opožděním způsobeným zanedbáváním rodičovské péče nebo trvalým umístěním v některém z ústavů sociální péče. Střediska pokrývají celé území České republiky.

Významným úkolem stále zůstává připravit zrakově těžce postižené dítě ke školnímu vzdělávání, tj. vstup do mateřské školy speciální či u schopných dětí v místě bydliště rodiny. Snahou je vyhnout se umístění dítěte v internátě. Hledáme možnosti, jak účinně působit na rodiče i na pracovnice mateřských škol, aby byly postupně vytvářeny podmínky pro přijetí nevidomého i těžce slabozrakého dítěte, a aby pedagogické pracovnice i lékaři byli instruováni o základním specifiku jejich výchovy a přípravy pro aktivní život.

Spolužití s vidomými dětmi přičítáme mimořádný význam. K tomu vedeme i rodiče, i když jim z toho vyplývá mnoho mimořádných povinností. V neposlední řadě je úkolem trvalá součinnost s jinými institucemi, které zajišťují zdraví a sociální podmínky dítěte. Cílem činnosti střediska je připravit postižené dítě ke schopnosti vyrovnat se s překážkami života. V tomto směru je nejdůležitější, aby dítě nerostlo izolovaně, aby mělo zdravé kamarády, se kterými se snaží komunikovat a oni se mu učí rozumět. V tomto prostředí, za odborné pomoci tyflopedagoga, lékaře a sociálního pracovníka se tvoří perspektivy dalšího života.

 

Speciálně pedagogická poradenská centra

Jsou budována při mateřských a základních školách pro nevidomé a slabozraké žáky. Lze je považovat za určitý druh vzdělanostní nadstavby. Měla by být výrazem dalšího úsilí o komplexní péči těžce postiženého dítěte školního věku. Pracují zde kvalifikovaní tyflopedové za spoluúčasti psychologů, oftalmologů, pediatrů, rehabilitačních pracovníků i odborníků v sociální oblasti. Síť center je dobudována a pokrývá celé území České republiky.

Jejich hlavním úkolem je připravovat podmínky pro integrované vzdělávání nevidomých a těžce slabozrakých dětí předškolního i školního věku, tj. nejen jejich umístění do školy v místě bydliště, ale — a to především — připravovat vybranou školu na kladné přijetí zrakově těžce postiženého žáka. Znamená to připravit učitele, rodiče i vnitřní podmínky školy k tomu, aby se vzdělávání stalo účinným a kladně působilo na osobnost dítěte. Problémy působí zajišťování potřebných speciálních učebních pomůcek.

Centrum se zvláště věnuje spolupráci s pedagogy a lékaři v místě, kam bylo nevidomé či těžce slabozraké dítě umístěno. V počátcích se jedná především o děti, které nejsou umístěny v internátě speciální školy. Pokud máme na mysli děti umístěné v internátním zařízení, spolupracuje centrum s vedením a výchovným poradcem školy.

 

Tyfloservis

Je to služba, jejímž prostřednictvím mohou zájemci z řad nevidomých a těžce slabozrakých získat dovednosti v oblasti sociální rehabilitace. Nabízí zácvik v prostorové orientaci a samostatného pohybu, tj. v chůzi s bílou holí i jinými dostupnými pomůckami. Součástí činnosti Tyfloservisu je i poradenství týkající se úprav prostředí z hlediska potřeb postižených občanů. Další oblastí, ve které může Tyfloservis prospět, je výuka brailleskému bodovému písmu a zacházení s přehrávači zvukových knih. Stranou nezůstává ani získání dovednosti psát tužkou. V té souvislosti se neopomíjí nácvik vlastního podpisu a psaní na běžném kancelářském stroji.

Třetí oblastí činnosti pracovníků Tyfloservisu je sebeobsluha. Čtvrtou oblastí je čtení reliéfních obrázků a plánků prostředí, ve kterém se má nevidomý člověk pohybovat — seznámení s tyflografikou.^[1] Součástí činnosti je vedení nevidomého a těžce slabozrakého k poznání všech speciálních pomůcek i zacházení s nimi včetně elektronických a počítačových přístrojů, které omezují informační deficit vzniklý těžkou zrakovou vadou.

 

Úloha lékaře

V této souvislosti je nezbytné, abych připomněl úlohu lékaře. Nechci opakovat nyní už běžně známé předpisy, které má každý lékař k dispozici, ale připojuji pouze několik poznámek vztahujících se k jejich výběru. V první řadě je třeba, aby se lékař seznámil s funkcí jednotlivých zařízení, která doporučuje k zakoupení v jednotlivých případech, i prostředím, ve kterém zrakově těžce postižený žije a hlavně, k jakému účelu skutečně slouží. Nikdy by ani lékař neměl ztratit důvěru v to, že postižený člověk má tytéž touhy, chce pracovat i žít jako jiní, i když v krajních případech zůstává doma v péči rodiny, neztrácí své lidství.

Nové vnitřní podmínky vzniklé úplnou či částečnou ztrátou zraku neumožňují či jsou velkou překážkou při rozvíjení dosavadních pracovních i společenských kontaktů. I v této citlivé oblasti mají všechny instituce své úkoly, aby umožnily člověku lidsky žít. Pokud máme na mysli organizace, o kterých jsem na tomto místě psal, poskytují veškeré služby bezplatně, jsou realizovány jako státní zakázka některých ministerstev u občanského sdružení České unie nevidomých a slabozrakých.