140 let brailleské hudební notace

(Estetická výchova 1974, str. 129)

S rozvojem hudby je spjato její písemné zaznamenávání. Jednotlivá historická období se vyznačují změnami hudební skladebné techniky, která působí na rozvoj notace. Ve starověku tato skutečnost nepůsobila nevidomým hudebníkům zvláštní potíže, jelikož hudba byla jednohlasá, a proto mohli svůj zrakový nedostatek kompenzovat hudební pamětí. Nevidomí hudebníci středověku byli na tom poněkud hůře, jelikož se hudba počala komplikovat discantovým a bourdonovým vícehlasem. S nástupem baroka se potřeba zaznamenat hudební myšlenku stala i pro nevidomé hudebníky nezbytností. Zatím, co dříve se skladbám učili náslechem a vlastní díla diktovali vidomému písaři, v této době objevují se již pokusy o individuální způsoby notace. Mnozí nevidomí hudebníci si nechávali noty vystřihovat z papíru nebo zhotovovat z drátu a používali je jako skládanky. Tento těžkopádný a nepřesný způsob se proto neosvědčil. Byly vynalézány i jiné. Například způsob notace M. T. Paradisové, jenž spočíval v navlékání různých korálků a papírových i jiných kroužků na nit. Zachytila tak zhruba nejen slyšenou melodii, ale „zapsala“ i svou vlastní.

Významným mezníkem v kulturním životě nevidomých bylo Brailleovo písmo (1825). Spočívá na principu nejrůznějších kombinaci šestibodové sestavy. Ze stejných základů vychází i Brailleová hudební notace, jejíž návrh uveřejnil současně s druhým vydáním bodové soustavy v roce 1834. Mnozí učitelé nevidomých zpočátku odmítali jeho šestibodový systém přijmout. Domnívali se, že nepřispívá socializaci nevidomých, že totiž bodové písmo vidomí číst nemohou. Avšak i přes tyto obtíže se bodová soustava ujala. Na mezinárodním sjezdu učitelů slepeckých ústavů v Kolíně nad Rýnem (1888) byla uzavřena dohoda o zavedení jednotného systému. Přesto však se bodová notace vyvíjela v jednotlivých zemích rozdílně. Hudební vzdělání nevidomých nebylo všude na stejné úrovni a také nemělo stejné cíle. Bodová notace se jako vyučovací prostředek hudební výchovy přizpůsobovala nestejným podmínkám. Modernizace bodové notace je i nadále usměrňována mezinárodními konferencemi, které se čas od času konají. Jednotlivá pojetí brailleské hudební notace v názoru na přesný přepis z černotisku. V zemích, kde má hudební výchova z našeho hlediska minimální cíl, to jest plní jen úkoly všeobecně vzdělávací, nebo poskytuje nevidomým jen základní dovednosti hry na hudební nástroje, je bodová notace jednoduchá a vyhýbá se složitějším značkám. V těch zemích, kde jsou kladeny maximální cíle — studium hudby na odborných středních a vysokých školách — je nutné trvat na systému, který hudební skladbu zachycuje co nejpřesněji. Takové pojetí bodové notace je však natolik složité, že přesahuje abstrahovací schopnosti nevidomých žáků ZDŠ. Mezi země, které jsou na vysokém stupni hudebního vzdělávání nevidomých, patříme i my. V poslední době se proto zaměřujeme na diferenciaci bodového notového zápisu. Složitý, ale přesný záznam slouží nevidomým učitelům působících v LŠU, zjednodušeného systému používají žáci ZDŠ.

Brailleská hudební notace — stupnice C dur

Brailleská hudební notace je notací písmennou — sestává převážně z písmen abecedy. Vyučovací metody, zásady a postupy klasifikujeme vzhledem ke změněným vnitřním i vnějším podmínkám našich žáků. Vnitřní podmínky nevidomého člověka jsou charakterizovány změnami jeho poznávacích činností, ztrátou zraku. Vnější podmínky ovlivňuje v tomto případě speciální notace. Změny vyučovacích prostředků v širším smyslu jsou vyjádřeny ve speciální učebnici bodové notace. Změny vyučovacích prostředků v užším smyslu vyplývají z písmenného charakteru bodové notace. Znamená to, že řadu písmen nelze považovat za dokonalý hudební graf, a proto je tento nedostatek bodové notace v hudební výchově kompenzován speciálními pomůckami, které slouží jako náhradní graf.

Pro bodovou notaci je charakteristické, že zápis hudební skladby je horizontální, a to v rámci jednoho řádku. Všechny vertikální hudební vztahy je nutné převést na zápis v horizontále. Tak například jednotlivé hlasy polyfonní skladby se nezapisují nad sebe, ale vedle sebe. Rytmicky shodný vícehlas se zapisuje v intervalech, které jsou vyjádřeny písmeny nebo interpunkcemi. Převod do bodové notace z černotisku je natolik složitý, že si vyžaduje zvláště kvalifikovaných odborníků. Píše se na stejných přístrojích a tiskne na stejných strojích jako bodové písmo.

Dosud nebyl nalezen lepší způsob, jak pro potřebu nevidomých zaznamenat hudební skladbu, protože bodová notace je adekvátní základním reflexům hmatového vnímání. Tím více vyniká génius L. Braille, který to pochopil již před 140 lety. Nevidomí hudebníci celého světa na něj vzpomínají s láskou. Svou prací mu stavějí pomník nejvzácnější.