(Zora 1982/5, str. 22—24)
Bylo slavnostně otevřeno u příležitosti Dne nevidomých na Základní škole pro nevidomé a slabozraké v Brně. Jeho otevření bylo důstojnou akcí k zakončení Mezinárodního roku invalidů. Přispělo rovněž k oslavám 30. výročí založení pionýrské organizace na této škole.
Muzeum je instalováno v zasklené části vestibulu školy, a tak je vlastně přístupné nepřetržitě. Jeho činnost bude řízena tematickým plánem, do kterého budou zahrnuty výstavy všeho, co se zachovalo od nejstarších dob brněnského Ústavu pro nevidomé až po ukázky současné problematiky výchovy a vyučování nevidomých a slabozrakých žáků Základní školy pro nevidomé a slabozraké.
Pro otevření byla zvolena kolekce nejvzácnějších dokumentů a dochovaných učebních pomůcek. Současně byla odhalena pamětní deska zakladateli ústavu J. R. Beitlovi a instalovány dekorační fotografie dosavadních ředitelů. Vystavena je rovněž vzácná kronika z 19. století.
Z kolekce dokumentů budila pozornost vitrína, ve které je vystavován vlastnoruční podpis ústavu, originál prvního Statutu ústavu z roku 1847, první přijímací protokol z roku 1846, pamětní kniha zdobená zlatem z roku 1846, ve které jsou dva podpisy císaře Františka Josefa I. (1896 a 1898), Nová kronika Ústavu z roku 1920 a další.
Ze starých tisků pro nevidomé je ojedinělým exponátem spis Viri Romae z roku 1835 pocházející z tiskárny v Bostonu. Je tištěn hladkou ostře řezanou latinkou. Jehličkův Přírodopis z roku 1869 je vzácným dokumentem ukazující stav vzdělávání nevidomých žáků. Byl ručně opsán na Kleinově psací krabici jedním z chovanců ústavu. Vzácný je rovněž nejstarší dochovaný tisk hudebniny pro nevidomé pocházející z roku 1875 vydaný v Lausanne Brailleovým (Brajovým) notopisem. Kolekci vhodně doplňuje první Pavlíkova čítanka z roku 1896 provedená perličkovou latinkou. Činnost ústavní tiskárny reprezentuje výtisk skladby nevidomého autora, klavírního virtuoza A. Stamma.
Zcela zvláštní místo zaujímají pomůcky vyrobené bývalým slabozrakým chovancem ústavu F. Urbanem, který po sobě zanechal rozsáhlé dílo. Vytvářel pomůcky prakticky pro všechny vyučovací předměty. Ve vystavované kolekci jsou jeho výrobky zastoupeny Kleinovou psací krabicí, pražskou tabulkou, Schleussnerovou početní tabulkou, vídeňskou počítací krabicí, modelem mouchy a zeměpisnou mapou Slovenska, ke které je připojena i matrice modelovaná z kovu.
Mimo dalších pamětihodných pomůcek jsou vystaveny Kunzovy zeměpisné mapy pocházející z osmdesátých let 19. století včetně jeho reliéfních obrazců zvířat a tři typy Pichtových psacích strojů.[1]
Muzeum má sice sloužit veřejnosti, avšak mělo by být mocným motivačním prostředkem i pro pedagogické pracovníky školy a pro žáky připomínkou minulosti.
[1] (1) V roce 2002 tyto předměty i dokumenty (mimo ústavních, které zůstaly ve škole) byly předisponovány do slepeckého muzea v Brně
(2) V letech 1981 až 1994 jsem bez povolení úřadů vydával soukromý bulletin s názvem Tyflopedické muzeum. Rozesílal jsem jej asi 35 zájemcům. V jeho obsahu jsem je informoval o průběhu příprav k založení veřejného muzea, aktuálních výročí vztahujících se k tyflopedii, dárcích nových přírůstků, koupi exponátů i ukázkách různých písem, tiskárenských strojů aj. Bulletin jsem obohatil mnoha vyobrazeními a fotografiemi. Do současnosti se dochovaly dva vázané komplety všech čísel. Jeden je v oddělení dokumentace tyflopedických informací Technického muzea v Brně, druhý v mé knihovně