Slepecké muzeum v Brně otevřeno

(Speciální pedagogika 1991/92, seš. 5., str. 44—45)

(Se souhlasem autorky je připojena i část textu E. Hluší, 2004)

 

Nevzniklo zrovna bez starostí a překážek. Předně je třeba poděkovat Oblastní radě České unie nevidomých a slabozrakých v Brně, která jako první iniciovala založení tohoto muzea v září 1991. Protože však neměla dostatek finančních prostředků, obrátila se o pomoc na Nejvyšší radu České unie nevidomých a slabozrakých. Ta bez váhání přislíbila všemožnou pomoc. Přistoupila k prvním nutným opatřením. Posléze jsme přivítali iniciativu tajemníka Federace nevidomých a slabozrakých V. Poláška, který svým zájmem dovedl připravit situaci, aby Rada Federace nevidomých a slabozrakých přijala dne 13. dubna 1992 koncepci muzea a rozhodla o jeho finančním zabezpečení. Stavební adaptace budovy, které dosahují částky kolem půl milionu korun, dotovala Nejvyšší rada České unie nevidomých a slabozrakých. A tak mimo Tyfloservisu bude v nadační budově v Brně na Chaloupkově ulici 7 umístěno i Slepecké muzeum.

Federace nevidomých a slabozrakých převzala mimořádně bohaté a rozsáhlé sbírky tyflofaktů od autora sbírek J. Smýkala, který je shromaždoval několik desetiletí. Je dochovaná zápisová kniha, ze které je patrno, že začátky muzejní činnosti nacházíme již v roce 1977, kdy autor uspořádal první výstavku svých sbírek v budově ZŠ pro nevidomé v Brně. Podobných výstav následovalo potom ještě několik. Ke Dni nevidomých 13. listopadu 1981 instaloval v téže budově stálou expozici jako koutek tradic. Po svém, ředitelkou školy předpokládaném předčasném odchodu do důchodu, shromažduje a rozšiřuje své sbírky i nadále. Následovalo celé desetiletí úsilí. Marně se sběratel dožadoval pomoci od tehdejšího vedení slepeckého oddělení Svazu invalidů. Tajemník J. Paur považoval za důležitější jinou činnost. Sbírky se množily. Sběratel byl nucen si najmout sklepní prostoru, protože jeho byt byl již přeplněný.

Muzeum bude umístěno ve třech výstavních prostorách. Navíc má k dispozici depozitář. Vzhledem k tomu bylo uspořádání sbírek rozloženo do čtyř tematických okruhů: vzdělávání, tisk, řemeslo a zájmová činnost.

V první místnosti jsou ke shlédnutí historické pomůcky pro psaní a čtení (psaní tužkou i reliéfně), matematiku, přírodní vědy, výtvarnou i hudební výchovu a zeměpis. Z těchto pomůcek je jistě nejvzácnější kniha tištěná bostonskou latinkou pocházející z roku 1839, Macanův strojek pro psaní brailleským (brajským) písmem, Kunzovy zeměpisné mapy i nástěnná mapa železnic. Ve druhé místnosti stojí historické tiskařské stroje pro tisk perličkovou latinkou a brailleským písmem. Zvláštní pozornost zaslouží zařízení k tisku perličkovou latinkou i původní sázecí stroj (tzv. puncírka) z roku 1895 (čímž se stal neschopný provozu). Je to vynález německého tyflopeda F. Hinze. Unikátem je rovněž zařízení podobné rotačce, jehož autorem je těžce slabozraký profesor Konzervatoře pro mládež s vadami zraku v Praze L. Korunka. Třetí místnost je vybavená jako dílna kartáčnická, košikářská a ladičská. Je zde vystavena také historická telefonní ústředna a pomůcky pro zájmovou činnost nevidomých.

Muzeum by nemělo sloužit pouze k uskladnění a dochování sbírek. Stanovuje si daleko širší úkoly. Směřují jak k samotným nevidomým a jejich způsobu života, tak i k odborné i laické veřejnosti. Vzhledem k nevidomým se zaměří na seznámení s historií péče a vzdělávání, vzhledem k veřejnosti míní plnit úkoly podporující integrační snahy. Bude sloužit jako studijní kabinet vysokým školám a přijímat exkurze studentů středních škol. Neměla by to být jen prohlídka exponátů, ale také příležitostné nebo pravidelné tematicky zaměřené besedy a výstavy. Počítáme také s hojnou návštěvou učitelů i žáků základních škol.

Slepecké muzeum již od svého prvopočátku na Veveří ulici (od 1981) vydává bulletin. Je prostředníkem ve styku muzea s odbornou veřejností. Dosud vyšlo devatenáct čísel.^[1] Pokud stačí technické prostředky, jsou v něm uveřejňovány i vzory různých druhů slepeckých písem běžným zobrazením i reliéfně.

Při muzeu je i bohatý archiv historických tisků, reliéfních knih i hudebnin. Je to Moonovo písmo, hladká i perličková a propichovaná latinka, hudebnina z roku 1875. Vědecká knihovna sběratele i rozsáhlá kartotéka zůstávají i nadále v soukromém vlastnictví.

Obracíme se na vedení všech základních i středních škol pro nevidomé a slabozraké, aby věnovala mimořádnou pozornost všem pomůckám, které by se měly vyřazovat. Bylo by neštěstím znovu se setkat s tím, že by se tyto vzácné tyflofakty ocitly v popelnicích, jak se už stalo. Vedení muzea přijme jakékoliv pomůcky, které sloužily ke vzdělávání i péči o nevidomé a slabozraké. Chceme se i v tomto okruhu dostat na úroveň zemí, ve kterých mají slepecká muzea již dlouholetou tradici.

A snad není nevhodné, když se přiznáme, že finanční prostředky Federace nevidomých a slabozrakých jsou sice značné, ale přece jenom nedostačují například k urychlené restauraci tyflofaktů. Uveřejňujeme proto číslo bankovního spojení: Česká spořitelna v Brně, konto: 2674341—628, konst. symbol 370/0800. Název účtu: Oblastní odbočka České unie nevidomých a slabozrakých v Brně, var. symb. 02. Při této příležitosti děkujeme Výboru dobré vůle za mimořádný dar i ostatním organizacím i jednotlivcům, kterých už bylo několik. Díky tomu bylo možné slavnostně zahájit činnost muzea dne 5. května 1992. Návštěvní dny: středa a pátek od 8 do 11 a od 13 do 19 hodin, možné i na individuální žádost podle situace v jiné dny.

Těšíme se, že tato nová instituce zaujme odborníky i laickou veřejnost natolik, že se stane místem, kam budou směřovat kroky těch, kteří touží po poznání historie tyflopedie.

Jako doplněk následuje se souhlasem autorky příspěvek E. Hluší, současné vedoucí oddělení dokumentace tyflopedických informací TMB pod názvem Historie a současnost Slepeckého muzea v Brně (2004).

Exponáty pro budoucí slepecké muzeum začal zakladatel Slepeckého muzea v Brně J. Smýkal shromažďovat od svých sedmnácti let. Tehdy se rozhodl, že bude sbírat všechny pomůcky vztahující se k životu, kultuře a práci nevidomých a těžce slabozrakých dětí i dospělých osob. Inspirovaly ho k tomu pomůcky, které obdrželi absolventi tehdejšího brněnského Ústavu pro nevidomé jako dar do života. Jednalo se o Kleinův psací stroj a pražskou tabulku. Obě tyto pomůcky vyráběl vychovatel tehdejšího Ústavu pro nevidomé v Brně F. Urban. Další přibývaly a začal usilovat o prostory, kde by vzácné unikáty mohl vystavit. Ze strany tehdejšího Svazu invalidů nenašel pochopení. Nepomohla ani snaha tehdejší pracovnice slepeckého oddělení Svazu invalidů J. Jesenské. Bylo mu nabídnuto, aby své exponáty předal na Slovensko do Levoče, kde budoval Slepecké muzeum M. Dzurňák.

Mnoho pomůcek obdržel zakladatel muzea od samotných slepců darem či odkoupením, nebo je získal z knihovny a tiskárny pro nevidomé v Praze, kde byly uloženy na půdě a nikdo nevěděl, kam je zařadit. Pomůcky zde zůstaly po Světové výstavě slepeckého tisku, která se konala v roce 1935 v Praze. Další vzácné unikáty objevil v době, kdy byl ředitelem školy pro nevidomé v Brně (1977—1982). Za všechny jmenuji alespoň nástěnnou mapu železnic vyrobenou již zmíněným F. Urbanem. Tato mapa byla přiříznuta, aby zapadala do stropu vrátnice školy. Po nalezení byla ihned očištěna a podle možností zrestaurována. Další pomůcky se nalézaly na školní půdě pod hromadami holubího trusu. Snad největší překvapení zažil, když se mu podařilo otevřít skříň, která stála na chodbě v přízemí školy. Vysypaly se na něho hromady rozžvýkaných knih, na kterých si čtyřicet let pochutnávaly myši. Zde našel nejvzácnější knihu psanou bostonskou reliéfní latinkou. Kniha Viri Romae pochází z roku 1839. Samozřejmě kromě ní se zde nacházely mnohé další, které již myši vzhledem k jejich umístění nestačily rozžvýkat.

Stále více toužil po tom, aby pomůcky mohl někde vystavit. V roce 1977 vybudoval ve škole koutek tradic, kde část pomůcek vystavil. Koutek byl navštěvován žáky školy, dospělými nevidomými občany i běžnou veřejností.

Po jeho odchodu ze školy opět začalo usilování o trvalé umístění sbírek. Podařilo se to až v roce 1990, kdy se dověděl, že se má z prostor na Chaloupkově ulici 7 stěhovat Brněnská Drutěva. Okamžitě spolu s F. Ficiánem budovu zajistili. Objekt byl v katastrofálním stavu. Česká unie nevidomých a slabozrakých věnovala zásluhou tehdejšího prezidenta Unie J. Stehna na opravy necelý milion korun.^[2]

Po stavebních úpravách konečně sbírky začal ze svého bytu přemísťovat do nových prostor. 5. května 1992 bylo pak muzeum slavnostně otevřeno. Nakonec patřilo Federaci nevidomých a slabozrakých, která sdružovala tři stávající organizace, tedy Českou unii nevidomých a slabozrakých, Společnost nevidomých a slabozrakých a Úniu nevidiacich Slovenska. Od 1. ledna 1993 se Slovenská republika osamostatnila, takže Federace nevidomých a slabozrakých musela být zrušena a nahrazena organizací s názvem Společenství organizací nevidomých a slabozrakých, jež sdružovala dvě zbývající organizace. V roce 1994 pak muzeum převzala Česká unie nevidomých a slabozrakých. V roce 1996 došlo ke sloučení Společnosti nevidomých a slabozrakých i České unie nevidomých a slabozrakých v jednu organizaci s názvem Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých, která převzala do své péče sbírky muzea.

Po celou dobu existence muzea se jeho zakladatel staral o propagaci mezi nevidomými a těžce slabozrakými, ale také mezi běžnou veřejností. Muzeum navštěvovalo mnoho odborníků i laiků českých i zahraničních. Každý si mohl utvořit představu o životě nevidomých a těžce slabozrakých u nás a v zahraničí.

Ve třech místnostech byly umístěny speciální učební pomůcky, funkční tiskařská zařízení pro tisk slepeckým písmem, bohatá knihovna obsahující historicky významné publikace ve slepeckém písmu, ukázka typických řemesel a zaměstnání nevidomých, funkční elektronická zařízení umožňující nevidomým a těžce slabozrakým využívat počítače, nahrávky zvukové knihovny samizdatů, společenské hry a mnoho jiných specificky upravených životně důležitých potřeb.

Muzeum bylo umístěno v nadační budově básníka J. Chaloupky na Chaloupkově ulici 7 v Brně-Králově Poli.

Protože exponátů i archivních dokumentů neustále přibývalo, dostávali se pracovníci před problém, kam vše umístit. Situace nakonec dospěla tak daleko, že bylo třeba nové předměty skládat do výstavních místností pod stoly i do kanceláře. Při jednom dni otevřených dveří u příležitosti Dne nevidomých přišel navštívit muzeum starosta městské části Brna-Královo Pole. Nabídl tehdy, že Technické muzeum dostane nové prostory právě v této městské části a že o naší situaci promluví s jeho vedením. S některými pracovníky TMB jsme se již znali z různých prezentačních akcí. Proto byl námi tento starostův návrh přijat s nadšením. Hned v prosinci téhož roku navštívil muzeum ředitel TMB V. Vykydal společně s jeho náměstkem I. Štěpánkem.

Po dlouhých a někdy velmi složitých jednáních bylo Slepecké muzeum od 1. září roku 2000 včleněno do Technického muzea v Brně jako jeho čtvrté oddělení s názvem Oddělení pro slepeckou historii. V lednu roku 2004 se změnilo na Oddělení dokumentace tyflopedických informací. To už byla vedoucí tohoto oddělení E. Hluší.

V nových prostorách má slepecké oddělení samostatný depozitář i kancelář. Postupně jsme předávali sbírkový fond pracovníkům TMB, aby mohl být zainventarizován podle jejich zvyklostí do Centrální evidence sbírek na Ministerstvu kultury ČR. Ve spolupráci s pracovníky oddělení Metodického centra konzervace jsme připravovali předměty do budoucí expozice. Při jejím koncipování jsme vycházeli z tematických okruhů historie péče, výchovy a vzdělávání nevidomých a slabozrakých tak, jak byly pomůcky umístěny v prostorách nadačního domu na Chaloupkově ulici. Postupně bylo třeba naše představy zapracovat do textu a předat jej k realizaci architektům. V průběhu budování expozice docházelo k úpravě scénáře. S D. Přikrylovou (oddělení prezentace) jsme zpracovali také výukový program pro žáky základních, středních a vysokých škol proto, aby se seznámili s péčí a vzděláváním nevidomých i slabozrakých dětí a dospělých osob.

V době, kdy byla výstavní činnost slepeckého oddělení omezena, se nám podařilo ve spolupráci s pracovníky prezentačního oddělení TMB zrealizovat výstavu reliéfních nákresů a zeměpisných map Svět haptický — I. Jejím autorem byl J. Smýkal. Vystavované exponáty byly umístěny v prostorách Kulturního a informačního centra města Brna na Radnické ulici 10. Výstava byla zahájena 10. dubna 2002 a trvala do konce prosince téhož roku.

Dne 5. června 2003 bylo slavnostní vernisáží otevřeno prvních patnáct expozic TMB. Při této slavnostní příležitosti si expozici Kultura nevidomých prohlédl mimo jiné náměstek ředitele Ministerstva kultury ČR J. Novák, viceprezident Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých V. Dudr a dva pracovníci TyfloCentra v Brně, ředitelka H. Bubeníčková a předseda odbočky SONS Brno-střed P. David. Také jsme zde přivítali šéfredaktora časopisu pro nevidomé a slabozraké Zora J. Reichela. S novou expozicí se také přišly seznámit zástupkyně ředitelky Speciálních škol pro zrakově postižené v Brně-Pisárkách a spolu s ní tři učitelky, M. Pouzarová, M. Hauserová a O. Trajtelová. Také z Ústavu sociální péče v Brně-Chrlicích přišli expozici navštívit M. Běhalová a nevidomý obyvatel V. Hašek. U příležitosti slavnostního otevření muzea předal J. Smýkal do tehdy ještě expozice Oddělení pro slepeckou historii dar — bustu L. Braille, kterou zhotovil výtvarník J. Moješčík.^[3] Jako vedoucí slepeckého oddělení si daru velmi vážím a děkuji za něj. Při této slavnostní příležitosti také vyšla brožura Z historie slepeckého muzejnictví v České republice. Je k dispozici také v brailleském písmu nebo na disketě. Na požádání vám ji rádi zašleme.

Vlastní expozice sestává z několika na sebe navazujících částí. V první řadě je to historická slepecká knihovna, jejíž fondy jsou určeny ke studijním účelům především diplomantům kateder speciální pedagogiky. Nacházejí se zde vzácné tisky různých typů reliéfní latinky i brailleského písma. Na ni navazuje zvuková knihovna, kterou v roce 1960 založil J. Smýkal. Další část expozice tvoří prezentace pomůcek pro psaní tužkou, pro výuku latinky, pomůcky pro nácvik brailleského písma a různé typy psacích strojů. Dále jsou to předměty dokumentující výuku matematiky, geometrie, výtvarné výchovy, pomůcky pro hudební výchovu, zeměpis, společenské hry a předměty pro usnadnění života v domácnosti. V závěrečné části jsou umístěny sázecí stroje pro brailleské písmo.

Expozici od jejího otevření navštívilo několik studentů katedry speciální pedagogiky Pedagogické fakulty a Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, ale i katedry speciální pedagogiky Univerzity Palackého v Olomouci.

Dále to byly desítky návštěv nevidomých a slabozrakých dětí i dospělých osob. Také vidomé děti se svými učiteli se nezřídka objevují v expozici oddělení dokumentace tyflopedických informací.

Hudební dýchánky pořádáme v expozici Salon mechanické hudby. Kromě nevidomých obyvatel z Ústavu sociální péče v Brně-Chrlicích a Ústavu pro mentálně postižené v Brně-Střelicích, byť na chvilku, zastaví se a poslechnou si vážnou hudbu v podání posluchačů brněnské Konzervatoře také ostatní návštěvníci muzea. I když 5. června 2003 byly expozice TMB slavnostně otevřeny, neustále pracujeme na zdokonalování výstavních prostor tak, aby zde byly postupně ukázány například tyflografické obrázky, reliéfní plánky, technické nákresy a zeměpisné mapy, kterých náš depozitář ukrývá od různých autorů několik set. Soustřeďujeme se také na neustálé doplňování sbírkového fondu. Podle námi dosud navštívených patnácti evropských slepeckých muzeí si troufám říci, že snad kromě Slepeckého muzea v Berlíně a Hannoveru jako jediní máme ve svém sbírkovém fondu také elektronické i jiné pomůcky. Tematické výstavy pořádáme i v zahraničí.