(Zora 2001/10, str. 9—14)
Packal jsem o ně na každém kroku. Jak ti madridští slepci zde vlastně chodí, to jsem se bohužel nedověděl, ale zřejmě to znají jejich vodicí psi. Ocelové patníky jsou všude v ulicích a mají zabraňovat neukázněným řidičům, aby nejezdili po chodnících, když na vozovce je plno. Mně ovšem zabraňovaly, abych se mohl pokochat tím, co je kolem nich a hlavně nad nimi. Marně se však snažily zabránit mi v uskutečnění mého záměru, proč jsem do tohoto více než třímilionového města se svou průvodkyní a vedoucí slepeckého oddělení Technického muzea v Brně přijel. Ukrývaly se do stínů rozpálených chodníků, záludně se vztyčily i v jejich středu kolem vjezdů do domů a prováděly i jiná alotria. Mé záměry se jim překazit nepodařilo.
Ne, nepřišel jsem za stavebními skvosty, kterých je v Madridu plno, město vám pro svůj celodenní a celonoční mimořádně silný ruch rozhodně nenabídne rekreační prostředí, ani kdyby vás světoznámá galerie El Prado sebevíce lákala. Na sochy španělských umělců stejně nedosáhnete, ale nabídku osvěžení u vodotrysků a fontán přivítáte. Lidé jsou zde hluční, avšak velmi příjemní, laskaví a vstřícní.
Ne tedy víc než světoznámé slepecké muzeum byl náš cíl a navíc oddělení pro zahraniční styky slepecké organizace ONCE (Organizace španělských nevidomých) a jedno ze vzdělávacích center pro nevidomé děti a mládež. To byl smysl naší cesty.
Není na světě přepychovějšího slepeckého muzea, není, pokud je mi známo, ani jiné muzeum tohoto druhu, které by vám představilo tolik maket divů světa. Nevidomí zde mají možnost zhlédnout nejen světoznámé stavby v přiměřené velikosti a většinou i z vhodného materiálu pro hmat, ale také navštívit expozici speciálních pomůcek, které nevidomému člověku zpřístupňovaly vzdělání a usnadňovaly procházet vlastním aktivním životem. Naše španělská průvodkyně zdůrazňovala, že sbírka modelů slouží rovněž studentům architektury.
Hodně mi vadilo, že na mne z každého rohu začaly pokřikovat automatické hlásiče informací, které se automaticky zapínaly vždycky, jakmile šel někdo kolem. A to já jsem šel několikrát a rušily mne. Nebyl jsem tam sám, vyvolávaly na každého návštěvníka. Většinou na sebe pokřikovalo i několik hlásičů současně. No — jejich věc!
Osvětlení všech sálů je hlavně atraktivní a rozhodně nevyhovuje těžce slabozrakému člověku, kterého bodové různobarevné lampy oslňují. Vy třeba ani nepoznáte, kde končí podlaha a kde začíná stěna či strop, všechno se zrcadlově leskne a navíc jste rádi, že tu nemají skleněné zdi. Pro nevidomé návštěvníky jsou na podlaze mezi koberci orientační pásy z linolea.
Oproti muzeu ve Vídni, v Paříži a v Coupvray byla naše španělská nevidomá průvodkyně odborně lépe informovaná. Její laskavost neznala mezí. Větší odstup zachovával ředitel, který si pro nás vymezil jenom půlhodinku, kterou pro zajímavý rozhovor nakonec protáhl.
Všude přepych. Na ulicích vykřikují slepí prodavači losů. Právě ony živí nejen toto jedinečné muzeum, ale všechny jejich prodavače. Z výtěžků loterie bylo v Madridu postaveno několik honosných budov organizace ONCE. Uvnitř budov přepych, ale nevíme, jak vlastně zdejší slepci žijí. Nebylo tolik času si s nimi v prodejně slepeckých pomůcek pohovořit, neměli jsme možnost poznat působnost ONCE v širším okruhu jejích členů.
V muzeu jsou také sály, v nichž je uchováváno množství exponátů, které dokumentují především španělskou minulost slepců. Těžko popisovat vitrínu od vitríny. Naši hrdost posílil vystavený Kleinův psací stroj, českých štočků a zvláštních technických finesů označil za výrobek brněnského tyflotechnika F. Urbana. Zde je to unikát právě proto, že se ve Španělsku nikdy tomuto písmu nevidomí žáci neučili. Nerad bych čtenáře unavoval popisem jednotlivých exponátů, ale přece jenom se zastavím u pomůcky, která mne také mimořádně zaujala, kterou jsem dosud v žádném muzeu neviděl. Je to Pichtův strojek z roku 1909, který sloužil k dorozumívání nevidomého s hluchoslepým prostřednictvím Brailleova kódu. Vaši pozornost upoutá například psací stroj pro Moonovo písmo, z reliéfů je to nádherná nástěnná mapa Španělska.
Škoda, že zatím vedení muzea soustavně neusiluje o zachycení dožívajících pomůcek a čeká na okamžik, kdy je některá speciální slepecká pomůcka vytlačena modernější. Nejbohatší je proto expozice sbírkami až od poloviny 19. století a počátku 20. století.
Knižní fondy slepeckých tisků jsou bohaté snad nikoliv svým rozsahem, ale obsahem. Knihy jsou otevřené a zvou vás. Voní historií. Nejstarší zde vystavená kniha pochází z Bostonu, je vytištěna roku 1837. V paměti by vám jistě zůstala i zdejší nejstarší kniha tištěná v Paříži brailleským písmem roku 1858. Toto je ovšem sál, do kterého běžné návštěvníky nevodí.
Přišli jsme sem, abychom se zase po roce dotkli historie trochu jiné, než obklopuje ostatní lidi. Trochu nás překvapilo, že toto překrásné muzeum působí hodně staticky, jelikož ani po deseti letech své existence nemá provedenu studijní ani propagační katalogizaci. Je to škoda a snad jsme dali impulz k jejímu brzkému dokončení svými skromnými dary několika českých publikací a jedné pomůcky, kterou zde neměli.
Navštívili jsme zahraniční odbor ONCE, kam jsme se dostali jen s největšími obtížemi. Naší návštěvou jsme chtěli tuto organizaci pozdravit a popřát mnoho dalších úspěchů v péči o nevidomé občany Španělska. Mohutné vzdělávací centrum vede nevidomá žena s obrovským rozhledem, energií a znalostmi. Podobně i Slepecké muzeum vede nevidomý muž, zahraniční odbor ONCE řídí prakticky nevidomý ředitel.
Centrum je konzultačním střediskem pro nevidomé žáky, kteří navštěvují běžnou školu ve svém bydlišti, slouží pro postgraduální studium učitelů běžných škol. Potěšilo mne, že se nevidomým dětem raného věku i jejich rodinám věnuje individuální odborná péče. Velkorysost je zde charakteristická. Přitom je tato péče směrována k utváření takových vlastností, schopností a dovedností nevidomého dítěte, které jsou předpokladem pro hrdý život člověka zbaveného závislosti na jiných v těch okruzích potřeb, které může nevidomý zvládnout sám. Takové úkoly a cíl výchovy nevidomých dětí a mládeže je předpokladem růstu silných a vzdělaných osobností, které mohou zastávat i nejnáročnější společenské činnosti.