Slepecká muzea evropská — II

(E. Hluší, J. Smýkal)

(Zora 2002/6, str. 14—18)

 

České země

Rozvoj slepeckého muzejnictví u nás prošel několika etapami. První byla výstava, kterou uspořádalo ředitelství Ústavu pro nevidomé v Praze na Hradčanech, později převzala iniciativu Společnost slepeckého musea. Nezávisle na tom vzniklo Slepecké muzeum v Brně, které se posléze včlenilo do brněnského Technického muzea.

Zemanovo slepecké muzeum v Praze — vstupní hala na Krakovské ulici	Tiskařský lis s tiskařskou hlavou a kasou štočků, Na Pohořelci v Praze, 1947

V roce 1925 instalovalo ředitelství Ústavu pro nevidomé v Praze na Hradčanech spolu s J. Zemanem stálou výstavu učebních pomůcek v Praze na Pohořelci. Vystaveny byly učební pomůcky z doby starší i současné, česká literatura o slepcích (Náměty o nevidomých od Bochořáčkové), přístroje nevidomého inženýra M. Rokosa, nevidomého elektrotechnika J. Noska, i pozůstalost po K. E. Macanovi. Vystaveny byly rovněž ruční práce nevidomých žáků.

Shromažďování předmětů se pak ujala redakce časopisu Úchylná mládež v čele s ústředním inspektorem ministerstva školství J. Zemanem. Později přibyla rozsáhlá pozůstalost po K. Klückaufovi.

Na tak náročnou činnost již nestačila sama redakce. K směřování založit slepecké muzeum bylo třeba ustavit zvláštní výbor zainteresovaných osob. Společnost slepeckého musea byla založena v květnu 1932 veřejným provoláním přípravného výboru, jehož členy byly významné osobnosti ústředních úřadů, lékaři a další, rovněž několik nevidomých funkcionářů spolku Český slepecký tisk. Za ministerstvo školství ústřední inspektor J. Zeman, který byl zvolen předsedou, místopředsedkyní se stala E. Pollandová (později Rabanová). Členové se nespokojili s pouhou výstavou, nýbrž zamýšleli otevřít muzeum, které by neslo jméno K. E. Macana. V letáčku z roku 1932, který byl současně přihláškou za člena se uvádělo: „...vyplněna bude citelná mezera v kulturním životě slepců, nejen pro zachování památek vynikajících nevidomých intelektuálů, ale pro souborný obraz života slepců a slepecké péče kulturní a sociální u nás i v cizině. Jeť život slepců, ať v rodině nebo v ústavech důležitou a poučnou kapitolou této péče toho kterého státu. Ježto v době 18 let naší samostatnosti bylo pro naše slepce vykonáno, co v daných podnětech možno, bude jistě nejen zajímavé, ale pro nás a zahraniční odborníky i významné uchování všeho, co s péčí slepeckou souvisí.“

Společnost provedla širokou agitaci, která měla dobrou odezvu i v zahraničí. Například z Londýna dostala pět knih, z nichž jen jedna byla tištěná brailleským písmem, jedna písmem Lucasovým z roku 1860, slepecký spolek v Bruggách věnoval celou kolekci, kterou pak vystavoval na pražské Světové výstavě slepeckého tisku.

První a dosud svým rozsahem jedinou výstavu slepeckého tisku i jiných pomůcek pro nevidomé děti uspořádal spolek Český slepecký tisk a Společnost slepeckého musea v roce 1935.

Sbírkových předmětů i knih vydaných u nás i v zahraničí se sešlo mnoho. Problémy však měli organizátoři s obstaráním finančně únosných prostor. Nakonec byly najmuty místnosti Jednoty výtvarných umělců (ulice Voršilská). Výstava byla zahájena 8. května 1935 a trvala do začátku června téhož roku. Kromě československých ústavů a spolků pro nevidomé zde vystavovaly své knihy i jiné exponáty například Jugoslávie, Německo, Rusko, Polsko, Anglie, Španělsko, Kanada, Japonsko, Norsko, Dánsko, Čína a další.

Z písemné zprávy Společnosti z roku 1937 se dovídáme, že všechny sbírky pro slepecké muzeum jsou uloženy v bednách umístěných ve sklepech různých škol. V roce 1939 Společnost evidovala 700 knih v běžném i slepeckém písmu v několika jazycích, přes sedm set časopisů pro nevidomé, množství statistického materiálu, fotografie a díla s životopisy vynikajících slepců. Sbírky byly stále uloženy v bednách různých školních sklepů. Na trvalou výstavu se nenašlo vhodné místo.

Nastalo období nacistické okupace, válečné události, po válce starosti s obnovou činnosti slepeckých organizací, výměna starých pracovníků za mladší, únor 1948, takzvané sjednocování činnosti pod jednu ideologii, lidé stárnou, umírají.

Po válce se J. Zeman pokusil o shromáždění sbírek v nově přidělené budově na Krakovské ulici 21. V roce 1947 byly zde instalovány některé exponáty, ale pozdější politické události a v souvislosti s nimi i tehdejší funkcionáři slepeckých spolků již zamezili, aby se sbírka rozšiřovala. Nakonec byla úplně zrušena a nikdo neví, kam se poděla. Slepečtí funkcionáři „jednotně“ zvedali ruce na souhlas zrušit Slepecké muzeum a upřednostnit osobní ambice bez ohledu na osobnost zakladatele J. Zemana. Naštěstí se alespoň některé našly a jsou uloženy ve sbírkách Oddělení pro slepeckou historii Technického muzea v Brně.

Nezávisle na této nakonec smutné historii začal autor této práce ve čtyřicátých letech 20. století soustřeďovat slepecké pomůcky. První, které uschoval, byly vyrobeny vychovatelem brněnského Ústavu pro nevidomé F. Urbanem. Šlo o Kleinův psací stroj pro psaní propichovanou latinkou a pražskou tabulku (zvanou brajlická) pro psaní brailleským písmem. Obě pomůcky obdržel při odchodu z Ústavu jako výbavu do samostatného života. Postupem doby však předmětů přibývalo a Smýkal cítil potřebu je ukázat nejen samotným nevidomým, ale také širšímu okruhu lidí.

Začal usilovat o vybudování slepeckého muzea. Dárci se stali samotní nevidomí. Mimo několika pozůstalostí se v osmdesátých letech, díky tehdejšímu řediteli knihovny a tiskárny pro nevidomé v Praze M. Sojkovi, podařilo zachránit několik vzácných předmětů po výše zmíněné světové výstavě slepeckého tisku. Dalších spoustu vzácných pomůcek našel jako ředitel Základní školy pro nevidomé v Brně na školní půdě i různých zákoutích. V roce 1973 instaloval ve škole koutek tradic. Zde ovšem zdaleka nemohl vystavit vše, co bylo shromážděno v jeho bytě. Stále se pokoušel, i přes neporozumění nevidomých funkcionářů tehdejšího Svazu invalidů, najít vhodné prostory pro umístění svých sbírek. Pochopení našel u jediné pracovnice Svazu invalidů J. Jesenské.

Po roku 1989, kdy se z prostor na Chaloupkově ulici odstěhovaly dílny Brněnské Drutěvy, se J. Smýkalovi podařilo ve dvorním traktu zajistit tři místnosti. O uhrazení částky na stavební adaptace se zasloužila tehdy vzniklá Česká unie nevidomých a slabozrakých, respektive její první prezident J. Stehno.

Dne 5. května 1992 bylo v Brně otevřeno Slepecké muzeum. Slavnostního aktu se zúčastnili zástupci organizace Federace nevidomých a slabozrakých, novináři a také významní představitelé brněnského kulturního života.

Slepecké muzeum od svého počátku vyvíjelo také kulturní, přednáškovou a konzultační činnost. Sbírky se dařilo neustále doplňovat. Proto i prostory na Chaloupkově ulici začaly být stísněné. Jen velmi obtížně se dařilo pořádat tematické výstavy, protože se muzeum pozvolna měnilo ve skladiště. Z těchto důvodů jsme se u příležitosti Dne nevidomých (1998) obrátili na starostu městské části Brno-Královo Pole s dotazem, zda neví o nějaké možnosti řešení. Nabídl, že se zeptá vedení Technického muzea v Brně.

S vedením Technického muzea jsme se již setkali na veletrhu muzeí v Třebíči. Velmi brzy (v prosinci) muzeum navštívil ředitel V. Vykydal se svým náměstkem ing. Ivo Štěpánkem a začala mimořádně složitá jednání, která trvala skoro dva roky. Po těchto dlouhých a složitých jednáních se Slepecké muzeum stalo součástí Technického muzea jako jeho čtvrté oddělení s názvem Oddělení pro slepeckou historii.

Jelikož dosud nedošlo k otevření muzea, exponáty vystavujeme mimo něj. O našich aktivitách průběžně informujeme. Postupně probíhají restaurátorské úpravy jednotlivých sbírkových předmětů. V současné době chystáme dlouhodobou výstavu Svět haptický -- I.

Podrobnější informace o historii obou muzeí budou uvedeny v chystané publikaci Historie slepeckých muzeí v České republice. Bude tištěna v brailleském písmu a opatřena fotografiemi.