(Zora 1984/10, str. 29—33)
Rok české hudby inspiruje k malému ohlédnutí a pokusu o hodnocení podílu moravských nevidomých a těžce slabozrakých absolventů Ústavu pro nevidomé v Brně na takřka stopadesátileté tradici, která vyrostla z obětavé činnosti několika generací učitelů hudby brněnského Ústavu pro nevidomé. Chceme podat svědectví o některých zvláštnostech hudebního vzdělávání na Moravě, zamyslet se nad úsilím nevidomých přispět svým dílem k pozvednutí hudební kultury i zapadlých vesniček, zapojit se do veřejného hudebního života malých i velkých měst.
Je to celá řada dnes již zapomenutých varhaníků, kteří se podíleli na aktivním hudebním životu organizováním místních pěveckých sborů a kapel nejrůznějšího složení i zaměření. S obdivem se ohlížíme na hudební činnost některých ladičů klavírů a řemeslníků, kteří v Ústavu dosáhli takového stupně hudebního vzdělání, že dovedli kolem sebe soustředit místní hudebníky nebo hrou v zábavních podnicích a při němých filmech dokazovali své dovednosti ve hře na hudební nástroje. Postupně se zvyšoval i počet kvalifikovaných učitelů hudby. Zakládali vlastní hudební školy nebo se zapojili do činnosti veřejných hudebních institucí.
Nemůžeme se sice pochlubit nevidomými hudebními velikány, ale zato tím více brněnský Ústav a pozdější Základní škola pro nevidomé a slabozraké vychovaly hodně zdatných a všestranných hudebníků, kteří se nezřídka stali ve svém okolí uznávanými odborníky. Nemůžeme se pochlubit úspěšnými nevidomými skladateli, ale zato rádi připomeneme několik výborných hudebních pedagogů a vynikajících nevidomých výkonných umělců. Na Moravě se nenarodil nevidomý hudební skladatel velkých hudebních forem, ale zato mnoho drobných tvůrců, kteří svou hudbu skládali příležitostně ve chvílích uměleckého vzruchu nebo na podkladě společenské objednávky.
Velkou skupinu tvoří učitelé hudby. Mnozí z nich vynikli vedením pěveckých a instrumentálních souborů i v individuálním vyučování hře na hudební nástroje.
Již při vzniku tohoto Ústavu v roce 1835 kladl jeho zakladatel J. R. Beitl důraz na výuku hry na hudební nástroje. V těchto začátcích byl založen žákovský orchestr, který zajížděl do moravských měst, aby zde získal finanční prostředky na provoz Ústavu. Byl rovněž uspořádán zájezd do Vídně, kde jeho úroveň při vystoupení na císařském dvoře ocenil i sám J. W. Klein. Ústavní orchestr měl potom až do postátnění Ústavu v roce 1948 velký význam v pěstování hudebních dovedností širokého počtu nevidomých. I v současné době pracujeme se žákovským instrumentálním souborem. Je důležitou zájmovou činností žáků.
Tradici nevidomých výkonných umělců založil L. Balcar. Hudební vzdělání získal v Praze na hradčanském Ústavu pro slepé. Jako mladý nadějný klavírista věnoval výtěžky svých několika koncertů ve prospěch Beitlova ústavu. Brněnské deníky se o něm zmiňují jako o nadějném klavíristovi. Umírá ve svých čtyřiadvaceti letech, a tak brzy zmizel pozornosti hudebních historiků.
R. Bauer, od dětství nevidomý, byl předán do Ústavu v Brně jako sirotek. Projevoval mimořádné improvizační nadání, kterým udivoval jako varhaník. Stává se učitelem hudby brněnského Ústavu, kde jako první středoškolsky kvalifikovaný nevidomý učitel hudby vychoval řadu vynikajících nevidomých hudebníků. Vyznamenal se také založením velkého pěveckého smíšeného sboru chovanců Ústavu a tvorbou pro žákovský orchestr. Pořádal rovněž samostatné klavírní koncerty.
Svého času působil v Brně známý virtuos hry na citeru J. Jemelík, který přišel o zrak v dětství. Po dokončení studia u R. Bauera založil v Brně věhlasnou hudební školu. Souběžně vyučoval v Ústavu pro nevidomé. Brněnské deníky se o jeho koncertních výkonech zmiňují v superlativech. Na některých koncertech spolupracoval s L. Janáčkem.
Do brněnského hudebního života zasáhl i L. Kubíček. Slabozraký učitel hudby, který zakončil docházku do Ústavu třemi státními zkouškami z hudby. Věnoval se zvýšení úrovně přípravy nevidomých ke státním zkouškám na brněnské konzervatoři. Vyučoval hudební výchově na gymnáziu, působil jako známý varhaník. Jako člen hudebního spolku založil hudební školu Dalibor, která se později stala lidovou školou umění. Vydal práci o brailleské hudební notaci a první česky psanou hudební nauku pro nevidomé.
Nemůžeme se také nezmínit o dalším dlouholetém nevidomém hudebním pedagogu R. Krchňákovi (1905), který se zapsal svou dlouholetou činností do paměti všech svých žáků. Příležitostně se věnoval také skladbě. Zúčastnil se přetváření pojetí hudebního vzdělávání nevidomých v době diferenciace Ústavu a vzniku Základních škol pro nevidomé v Brně.
Mimo těchto výrazných osobností působilo na Moravě mnoho nevidomých hudebníků, kteří jednak jako kvalifikovaní učitelé hudby, jednak jako lidoví hudebníci osvědčili svou vůli vybojovat si hudbou šťastný život. Zvláště oceňujeme hudební dovednosti celé řady řemeslníků, kteří si hudbou zvyšovali svou životní úroveň.
Mimo již výše uvedených výkonných umělců připomínáme výbornou pěvkyni M. Pokornou a M. Veverku, koncertního umělce ve hře na lesní roh. Později se vypracoval na koncertního zpěváka. Z této skupiny koncertních pěvců dosáhl nejvýraznějších úspěchů A. Binar, který později působil v NDR. Zvláštní zmínku si zaslouží G. Götz, jehož klavírní koncerty u nás a později v Rakousku byly vždy vyprodány.
Hra na varhany byla do třicátých let našeho století plánovaným prostředkem obživy mnoha nevidomých. Někteří z nich přenesli své pěvecké sbory a kapely z kůrů na jeviště k ochotnické divadelní činnosti. Z nejvýznamnějších uveďme alespoň A. Brablece, F. Sekaninu, F. Florce, H. Lehnerta, V. Šmigu, F. Malého, F. Pohanku, H. Schulmeistra, V. Doležala.
Učitelé hudby vyučovali většinou soukromě. Po roce 1945 se zapojili do činnosti na městských hudebních školách. Mezi nejúspěšnější můžeme zařadit F. Langra, M. Zichu, a A. Andraszewskou (Vlasákovou). M. Pokorná a H. Voda vyučovali na brněnském Ústavu pro nevidomé.
Do roku 1950 získalo plnou kvalifikaci učitele hudby 27 chovanců Ústavu. Od roku 1950 do současnosti připravila Základní škola pro nevidomé a Základní škola pro slabozraké v Brně dalších 52 studentů konzervatoře.
Na brněnském Ústavu a pozdější Základní škole pro nevidomé a slabozraké v Brně působilo celkem šest zrakově těžce postižených učitelů hudby. Na Konzervatoři pro zrakově postižené v Praze působí dva brněnští absolventi.
Vysokoškolské studium hudby dokončili čtyři učitelé. Jeden dosáhl akademického titulu.
Teoretické činnosti v oboru psychologie hudebních schopností nevidomých se věnovali: L. Kubíček, R. Krchňák a J. Smýkal.
V posledních deseti letech se Základní škola pro nevidomé v Brně významně podílí na tvorbě speciálních učebnic hudební výchovy, tvorbě učebních osnov a ve spolupráci s Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze pracuje na výzkumných úkolech týkajících se ověřování učebních plánů hudebních předmětů a učebních osnov hry na hudební nástroje.
Brněnští žáci se i nadále cílevědomě připravují ke studiu na Konzervatoři pro zrakově postiženou mládež v Praze.