Franz Hinze

(Zora 1982/3, str. 27—29)

Jinak zcela nenápadný učitel v Ústavu pro nevidomé v Berlíně (Steglitz) a od roku 1901 poněkud přísnější ředitel několika ústavů pro nevidomé. Dnes už je znám pouze jediným, avšak vynikajícím nápadem, kterým syntetizoval tehdejší soudobé snahy o zlevnění tisku knih pro nevidomé. Byl jednoznačným zastáncem Brailleova písma a tvrdil, že toto písmo je určeno nevidomým, učitelé nemají proto právo je odsuzovat pro jeho špatnou čtivost zrakem. Zcela ve stylu svého životního hesla, že stav klidu je krokem zpět, přišel na evropském kongresu učitelů nevidomých konaném v roce 1895 v Mnichově s návrhem spojit myšlenku Hallovy „puncírky“ a Balluova systému mezibodového psaní brailleským písmem na obou stranách listu.

Až do roku 1893 se tisk knih brailleským písmem prováděl značnými finančními náklady a za technicky vysokých požadavků. Bylo promyšleno několik způsobů, avšak hlavním rysem byla sazba jednotlivých písmen izolovanými typy. Nasázená strana se odlila lehce tavitelným kovem a z takto připravených matric se pořizovaly otisky na papír.

Zásadní změnu přinesla nová technika vytloukání jednotlivých bodů písmen zvláště uzpůsobeným bodátkem s pomocí kladívka do plechové podložky. Výroba tohoto druhu matric byla levnější, a tak lákala všechny ředitele ústavů pro nevidomé. Nedostatkem byly nestejně velké a také nejasné tvary písmen i jejich tvarové zkreslení. Tuto vadu odstranil v roce 1893 americký tyfloped F. Hall sestrojením prvního sázecího stroje dnešního typu. Na jeho „puncírce“ nebylo však možno sázet pro oboustranný tisk. Matrice byly jednostránkové.

Snížení finančních nákladů se řešilo pokusy o zmenšování písma aj. S progresivním nápadem však přišel učitel pařížského Ústavu pro nevidomé V. N. Ballu, který sestrojil tabulky pro psaní meziřádkově a oboustranně mezibodové. Jeho vynález byl přijat s nadšením, jelikož prokazatelně bylo možno při psaní ušetřit papír.

F. Hinze podává na zmíněném kongresu syntézu obou myšlenek a berlínský ředitel Kull nechal sestrojit podle jeho návrhu první sázecí stroj, který se vlastně používá dodnes. Jednoduché matrice nahradil dvoulisty, mezi něž se přiložil list papíru a nasázený text vylisoval. A tak přišel na svět stroj, který nahradil vtloukání jednotlivých bodů. Postupně se doplňoval silnými elektromagnety i jinými elektrickými nástroji do té doby, než vznikl vynález elektronických tiskáren, které tisknou přímo na papír.