(Zora 1982/3, str. 17—18)
8. prosince 1981 náhle zemřel učitel LŠU v Prostějově M. Zicha. Odešel člověk plný elánu, kterého ani úplná ztráta zraku nevyřadila z produktivního života.
Mezi zrakově postiženými učiteli je jeho jméno málo známé, zato však mu za pevné základy hudebního vzdělání vděčí mnoho výborných hudebních amatérů a několik hudebních profesionálů. Je to například M. Langer, odborný asistent AMU v Praze, M. Kuhnová, profesorka brněnské Konzervatoře, P. Klapil, vedoucí katedry HV PdF ÚP v Olomouci aj.
M. Zicha pocházel z Luhačovic. Ke konci povinné školní docházky se u něho projevila vážná oční choroba, musel se proto vzdát plánů studia na gymnáziu. Teprve nyní se začíná s veškerou svou energií věnovat hře na klavír a na housle. V roce 1942 nastupuje do brněnského Ústavu pro nevidomé již jako silně slabozraký. V roce 1947 vykonal s vyznamenáním státní zkoušku z hudby na brněnské Konzervatoři. Po krátkém působení v Uherském Brodě přijímá místo učitele hry na klavír v Městské hudební škole v Prostějově, kde působil až do své smrti.
Jeho žáci se zúčastňovali všech okresních i krajských soutěží LŠU. Rovněž v ústředních kolech jsme se často setkávali s jeho nejlepšími žáky. Zastával funkci vedoucího klavírní sekce a okresního metodika pro klavírní hru.
Ve svých 54 letech ztratil zrak úplně. Nevzdal se a po krátké přestávce pokračoval ve své úspěšné práci. Teprve v tomto údobí se projevila nejvíce jeho houževnatost a zdravá ctižádostivost. Jeho spořádaný rodinný život i mimořádná pracovní obětavost mohou být pro nás příkladem.
Odešel člověk, který celou svou bytostí byl spjat s kulturním životem svého působiště a zanechal zde širokou brázdu, z které vzrostlo kulturní bohatství. Ta je nejskvělejším pomníkem jeho hudebně pedagogické činnosti i našeho přátelství.