Mladých 80 let

(Zora 1985/4, str. 14—15)

 

Stále vidím ty hbité prsty F. Podluckého, našeho učitele ladění. Ani dnes nemohu přijít na to, jak mohl tak přesně odhalit každou závadu v mechanice klavíru a pouhým jedním pohybem opravit výsledky naší povrchní práce, naučit nás základním technologickým postupům prakticky všech prací vztahujících se k drobným opravám klavíru. Ladičský klíč, ten jakoby byl jeho prodlouženou rukou, tak citlivě na každý jeho pohyb reagovaly všechny struny klavíru.

Vzpomínám na jeho lidovou moudrost, obdivuji odvahu, s kterou nás zavedl do nitra varhan dómu v Brně na Petrově. Neváhal nám dát v plen akordeon, který jsme měli naladit. Co jsme pokazili, všechno spravil. A přitom nikdy pro nás nebyl cizím dospělým člověkem. Pro naše puberťácké nápady měl pochopení. Tedy — vychovával nás, aniž to kdy vyslovil.

Děkuji Ti, Františku, za všechny, že jsi s námi dovedl držet partu. Mohu Tě, náš milý jubilante, ubezpečit, že jsi v nás zanechal nesmazatelnou stopu a kopu nádherných vzpomínek. A víte vy, milí přátelé, kolikrát jsem v životě použil rady našeho učitele ladění při mnohých opravách v domácnosti? Nebyl pouhým učitelem ladění, ale také naším přítelem, kterého chci za všechno odměnit ubezpečením, že patří mezi ty, kteří nám dali nejvíce. My jsme tohoto člověka milovali.

F. Podlucký, učitel ladění klavírů na brněnském Ústavu pro nevidomé a později Odborné ladičské škole pro mládež s vadami zraku v Praze, se narodil v Kuželově na Moravském Slovácku 7. dubna 1905. Do Ústavu pro nevidomé v Brně byl jako zcela nevidomý přijat roku 1922. Věnoval se hudbě a vyučil se u nevidomého J. Vinglárka ladění klavírů, které s úspěchem provozoval po celý život.

V roce 1936 byl přijat na brněnský Ústav pro nevidomé jako učitel ladění. Působil zde do roku 1950. Zavedl výuku ladění akordeonů a harmonií. Seznamoval své žáky i s laděním varhan. V řadě učitelů ladění v Ústavu v Brně byl posledním (J. Schwarz, R. Bauer, J. Jemelík, J. Vinglárek).

Po zrušení Ústavu a při diferenciaci škol prvního a druhého cyklu přestupuje počátkem roku 1951 jako učitel ladění na Odbornou ladičskou školu pro nevidomé v Praze. Přispěl ke zvýšení úrovně této školy, která je mimo Královskou kolej v anglickém Albrightonu jediným odborným středním učilištěm svého druhu. Přispěl k upevnění tradice nevidomých ladičů klavírů. Za třicet let vychoval několik generací ladičů, kteří se v tomto povolání dobře uplatňují. Je i jeho zásluhou, že jsou u nás zrakově postižení ladiči neustále vyhledáváni, zatímco v některých jiných zemích toto povolání pozvolna mizí.

Na Odborné ladičské škole působil do roku 1965. Vychoval za sebe zdatného nástupce v osobě J. Melichera, který je rovněž absolventem brněnské školy.

F. Podlucký patří mezi mimořádně zručné nevidomé pracovníky. Byl nadšeným radioamatérem. Ve svém rodinném domku opravil kdeco. Mimořádné dovednosti projevil rovněž v hodinářství. Tělesnou i duševní svěžest, pracovní iniciativu a zájem o starosti jiných si uchoval až do stáří.

K významnému životnímu jubileu mu přejeme stálé zdraví, osobní pohodu, trvalou činorodost a všechno ostatní, co si člověk na jeho místě může přát. Ubezpečujeme ho, že může s hrdostí přehlížet výsledky své dlouholeté pedagogické činnosti. Za jeho poctivou práci a péči o nás mu za všechny bývalé žáky u příležitosti jeho osmdesátky srdečně blahopřeji.