(Zora 1985/4, str. 22—25)
Mimo dříve uvedených absolventů brněnského Ústavu pro nevidomé a pozdější Základní školy pro nevidomé a slabozraké je ještě celá řada těch, kteří mimořádným pracovním úsilím dosáhli ve svém povolání obdivuhodných výsledků.
Do roku 1960 to byla především dvě řemesla (kartáčnictví a košikářství), jimiž se živila většina absolventů. Jen výjimečně se někteří uplatnili jako samostatní ladiči klavírů nebo soukromí učitelé hudby. Jako telefonisté mohli nejdříve pracovat jen slabozrací. Učitelé hudby se po roce 1945 postupně uplatnili v hudebních školách. Někteří řemeslníci odcházejí pracovat do továren.
Vybraní nevidomí a slabozrací chovanci se vracejí, aby působili v Ústavu jako učitelé nebo dílenští mistři.
Ve své době mělo mimořádný význam zřízení výrobních dílen Podpůrným spolkem samostatných slepců, které zaměstnaly několik desítek brněnských absolventů a zajistily práci i domáckým dělníkům. Tato praxe se v Brněnské Drutěvě uplatňuje dodnes.
Dále zde byla celá řada nevidomých, kteří ač obklopeni kapitalistickým bojem o přežití, se dovedli uplatnit. Odmítali žebrotu a živili se vlastní prací. Tam, kde k obživě nestačilo řemeslo, bylo třeba využít ladičské nebo varhanické dovednosti. Kde nestačilo těch pár žáků soukromému učiteli hudby, pomohlo varhaničení a ladění. Výrazným příkladem všestrannosti a pracovní iniciativy je F. Šerý — varhaník, ladič, učitel hudby a zpěvu.
Z řemeslníků zvláště vynikli: E. Frömmel, W. Trapp a F. Maneth, všichni působili jako dílenští mistři v brněnském Ústavu. K. Kerle pracoval jako dílenský mistr v levočském Štátnom ústave pre nevidiacich. Z celé řady úspěšných samostatných řemeslníků jmenujme alespoň A. Adamce a F. Talaše. Oba postupně vedli zmíněné brněnské dílny. Zmínku si rovněž zaslouží známý brněnský kartáčník E. Sládeček a F. Losert, zaměstnanec vídeňských dílen ministerstva školství. J. Žůrek (zaměstnával 5—6 nevidomých dělníků). J. Ficnar (košikářský mistr dílen spolku Péče o slepé), jednoruký kartáčník A. Ivanov, A. Haverlant aj. Velmi dobrých výsledků dosáhla masérka M. Jandová.
Z ladičů je to J. Vinglárek, učitel ladění na brněnském Ústavu.
Z učitelů hudby, kteří v Ústavu vyučovali, lze mimo již dříve uvedené jmenovat M. Pokornou (koncertní pěvkyně) a H. Vodu.
V intelektuální oblasti pracovali nevidomí nejdříve jako učitelé hudby. Z těch nej-úspěšnějších uveďme M. Veverku, který pořádal četné koncerty pro lesní roh a později působil ve Vídni jako koncertní pěvec. V. Bergmann koncertoval na housle. Mimořádných úspěchů dosahoval M. Zicha.
Varhaníci: A. Brablec, F. Sekanina (nacvičoval též operety), J. Florec (komponoval pro vlastní kapelu), H. Lehnert (upravoval lidové písně pro vlastní pěvecký sbor), V. Šmiga (vedl velký smíšený sbor a vyučoval hudbě), F. Malý (varhaník ve Vincentinu), F. Pohanka, H. Schulmeister aj.
Po zrušení Ústavu dne 31. prosince 1950 se zájem vedení školy soustřeďuje na koncepci národní a střední školy pro nevidomé. Vzdělávání slabozrakých začíná v Brně roku 1957. Počínaje 1. lednem 1951 odcházejí absolventi brněnské školy na střední školy do Prahy. Tímto okamžikem se začíná měnit tradiční struktura povolání.
V roce 1961 se mění dosavadní Národní školy na základní devítileté školy internátní. Od září 1978 je realizována povinná desetiletá školní docházka.
V posledních deseti letech byli absolventi rozmístěni takto: učňovská škola (střední odborné učiliště) 45, ekonomická škola 21, gymnázium 7, konzervatoř 14, Odborná ladičská škola 2, zdravotnická škola 11, přímý pracovní poměr 8, kurz pro telefonisty 3, do rodinné nebo ústavní péče 3.
Absolventi učňovské školy jsou většinou zaměstnáni v Brněnské Drutěvě, absolventi ekonomické školy jsou telefonními manipulanty v závodních telefonních ústřednách. Absolventi gymnázia odcházejí studovat na některou z vysokých škol. Prvním absolventem, který dosáhl akademického titulu, je slabozraký E. Šlahůnek. Úspěšně si vedou i další absolventi vysokých škol, jako například M. Němcová, L. Kolář a J. Hauser. Pracují jako učitelé v ZŠ pro nevidomé a slabozraké v Brně. Nelze opomenout kladně zhodnotit i působení J. Doksanského, který se uplatnil jako vedoucí Macanovy knihovny v Praze.
Absolventi konzervatoře si vedou vesměs velmi dobře. J. Pražák a J. Budín vyučují na Konzervatoři pro zrakově postiženou mládež. Pozoruhodných výsledků v práci s před-školními dětmi dosáhla A. Vlasáková-Andraszewská, která vyučuje na konzervatoři v Pardubicích.
Na Odborné ladičské škole vyučuje J. Melicher. Absolventi zdravotnické školy pracují jako maséři. J. Mojžíšek se stal u nás prvním nevidomým programátorem.
Všichni bývalí žáci brněnské školy, až na nepatrné výjimky, jsou zaměstnáni a vydělávají si vlastní prací. Na LŠU vyučuje několik desítek našich bývalých žáků.
Pracovní i životní úspěchy absolventů jsou pro učitele a vychovatele pramenem pedagogického optimizmu, pro rodiče předškolních zrakově těžce postižených dětí jsou podnětem k vytváření životních perspektiv jejich dítěte.
Zajisté by nebylo spravedlivé alespoň nakonec nevzpomenout nesmírného úsilí všech nevidomých, kteří jako dělníci, telefonisté, učitelé, programátoři, maséři aj. se přes svou těžkou zrakovou vadu s životem hrdinsky vyrovnali a na svém pracovním i společenském úseku — dříve pro obhájení pouhé existence, nyní pro společnost jako důkaz své životaschopnosti — odvádějí velké dílo na poli lidských svazků i proti nepřízni přírody. Vážíme si rovněž náročné činnosti nevidomých matek, které připravily pro život další generaci. Oceňujeme hrdinství nevidomého člověka, který se na svém úseku produktivního života přičinil o to, že zraková vada v současné době již není ryze sociálním problémem, ale je těžkou životní překážkou. Oslavujeme nevidomé hrdiny lidské práce, kteří si vydobývají svůj denní chléb pilnou prací za obzvláště těžkých podmínek, obohacujíce svůj i náš život.
Oslava 150 let trvání soustavné aktivní péče o nevidomé na Moravě je příležitostí poděkovat všem, kdo se o zdar této užitečné činnosti přičinili jako žáci, nebo pedagogové, jako organizátoři, administrativní, sociální, zdravotní nebo manuální pracovníci. Rovněž je příležitostí vyzvednout génia práce a v něm nalezeného lidského štěstí.