Noty Emila Macha

(Zora 2007/3, str. 61—63)

Až na výjimky si už dnes těžko i ti nejstarší z nás vzpomenou na tohoto profesionálního přepisovače černotiskových hudebnin do brailleské hudební notace. Ani má vzpomínka není osobní, avšak to nic nemění na tom, že je třeba uctít památku jednoho z těch, kteří nám zanechali kus sama sebe. Pro tuto nanejvýš zodpovědnou práci nebylo možné získat školní specializaci. Poskládejme několik vzpomínek a připomeňme si mravenčí práci E. Macha, jehož několik přepisů hudebnin se dodnes nachází ve fondech Macanovy slepecké knihovny v Praze. Nejdříve snad několik jeho osobních dat.

Byl nalezencem, tedy odloženým dítětem neznámých rodičů. Od jeho spolupracovníků je známo datum narození 19. ledna 1907 a ověřeno v jeho osobní dokumentaci bez uvedení obce, kde se narodil. Vychován byl u neznámých pěstounů. Protože trpěl silnou slabozrakostí, měl poruchu řeči a navíc mírně postižené dolní končetiny, byl ve svých osmi letech umístěn do tehdejšího Deylova ústavu slepců v Praze. Zde získal neúplné základní vzdělání a věnoval se hudbě.

V té době se pociťoval nedostatek hudebnin v brailleském písmu, které byly ke studiu hudby nezbytné. Žáci si vzájemně vypomáhali, ale jejich amatérské přepisy byly nepřesné a měly hodně chyb. Protože Mach mohl se silnými brýlemi číst, začal se již jako školák soustavně věnovat přepisování běžných černotiskových hudebnin do brailleské hudební notace. V této dovednosti nabyl již tehdy značné zručnosti.

Po opuštění Ústavu se přepisování not věnoval trvale. V roce 1945 otevřel spolek Český slepecký tisk své oddělení pro přepisování hudebnin. Prvním zaměstnancem se stal F. Kolmann, ale po krátkém čase nastoupil E. Mach již jako známý v oboru. Oddělení přepisování hudebnin potom převzaly následné organizace nevidomých (ÚJI, SČSI a SI). Později se stalo oddělením Slepecké tiskárny a knihovny v Praze. E. Mach zde pracoval až do svého odchodu do důchodu. Poslední léta svého plodného života strávil v pražském Zaopatřovacím ústavu Palata. Z doby jeho aktivní činnosti se dochovala dokumentární fotografie.

E. Mach založil a vedl dechovou kapelu nevidomých hudebníků a duo foukacích harmonik. Pro ně zkonstruoval speciální foukací harmoniky (jednu v celotónovém a jednu v chromatickém ladění). Vyrobil je hořovický podnik pro výrobu hudebních nástrojů. Pro hru na oba hudební nástroje vypracoval metodiku a napsal školu. Velmi rád se zabýval hlavolamy, které rovněž sám vyráběl. Pro použití nevidomými zájemci o matematiku vynalezl také speciální počitadlo, jímž se řešily základní početní úkony přes desítky i stovky. Vyrobil je J. Lyzoň. Muzeu je daroval J. Vychodil. Počitadlo je uloženo v depozitáři oddělení dokumentace tyflopedických informací Technického muzea v Brně. Ve fondech slepecké knihovny tohoto oddělení se nachází i manuál tištěný v brailleském písmu.

E. Mach byl v roce 1989 přijat do domova pro nevidomé seniory Palata v Praze, kde také zemřel dne 18. března 1994.