Zemřela Libuše Dvořáková

(Zora 2007/3, str. 13--15)

 

Krátkou dobu působila jako učitelka hudby již v Ústavu pro nevidomé děti a mládež v Brně. Ve své hudebně pedagogické činnosti pokračovala i po jeho konverzi na Národní školu pro nevidomé a později i pro slabozraké žáky.

Narodila se v Prosetíně na Českomoravské vrchovině dne 18. ledna 1924. Její rodina se v roce 1930 přestěhovala do Brna, kde Libuše navštěvovala obecnou a měšťanskou školu. Již v dětském věku hrála velmi dobře na housle a toužila studovat hudbu. K tomu vyvinula veškeré úsilí. Byla proto v roce 1940 přijata na brněnskou Konzervatoř, kde studium ukončila v roce 1944. Státní zkoušku z hudby (hlavní nástroj housle) vykonala v roce 1946.

Od února do srpna 1946 působila v Městské hudební škole v Prostějově. Do Ústavu pro nevidomé děti v Brně nastoupila jako učitelka hudby na podzim roku 1946. Zpočátku vyučovala pouze hře na housle. Po diferenciaci ústavů na národní a střední školy (1950) zde ve své práci pokračovala. Po absolvování druhé státní zkoušky (1951) vyučovala převážně hře na klavír. Výuku hry na housle později opustila.

V průběhu 36 let svého působení na brněnské škole připravila několik desítek nevidomých a slabozrakých adeptů k přijímacím zkouškám pro studium na pražské Konzervatoři pro mládež s vadami zraku. Mimoto vyučovala několik let ve školním povinném předmětu hudební výchova. Podílela se též na tvorbě učebních osnov mimoškolního učebního předmětu hry na klavír. Mimo hře na klavír vyučovala i hudební nauce. Po určitou dobu se věnovala přípravě a režii divadelních pohádek, které nacvičovala s žáky školy. I v tomto směru dovedla děti zaujmout a proto dosahovala výjimečných úspěchů. Jedna slabozraká žákyně (A. Mihulová) potom vystudovala obor herectví na JAMU v Brně. Známe ji jako herečku z Kachyňova filmu Sestřičky (1981).

Do důchodu L. Dvořáková odešla v roce 1982. V té době se několik let věnovala soukromému vyučování hře na klavír. Zemřela dne 19. ledna 2007.

L. Dvořáková byla mou kolegyní a výbornou spolupracovnicí. Připojuji proto k těmto strohým informacím několik osobních poznámek, kterými bych rád v krátkosti připomněl její hudebně pedagogickou činnost z období naší vzájemné spolupráce přesto, že jsem se o jejím úmrtí dověděl až po dvou měsících.

L. Dvořáková byla silnou osobností s vyhraněnými názory. V hudební oblasti jsme společně vytvořili mnoho nových forem mimoškolního hudebního vzdělávání našich žáků. Nadšeně se zúčastnila při organizování žákovských zájezdů za poznáním rodiště několika hudebních skladatelů, s láskou připravovala své žáky na vystoupení při společných výměnných koncertech žáků brněnské a bratislavské školy. Velice ráda se zúčastňovala besed učitelů hudby obou škol. Vznikla tradice, na kterou dosud vzpomínají učitelé i žáci. Mimo těchto výměnných žákovských koncertů vyšla z naší školy i nabídka konání schůzek učitelů hudby působících na všech základních školách pro nevidomé a slabozraké žáky. Při jejich pořádání byla mimořádně aktivní. Tento tandem nám vydržel až do okamžiku, kdy jsem byl jmenován ředitelem školy.

L. Dvořáková konala svou pedagogickou práci a podporovala hudebně zájmovou činnost žáků s láskou a energií jí vlastní. Vzdejme úctu její dlouholeté práci, kterou měla ráda. Čest její památce!