Zemřel Denis Asimovič

(Zora 2008/5, str. 60—63)

 

Narodil se dne 15. března 1975 v běloruském městečku Zodino s vážnou poruchou zraku. Po jeho úplné ztrátě ve třech letech ho rodiče zaměstnávali hrou na hudební nástroje. Denise původně přitahovala hra na klavír. Rád zkoušel, jak při poklepu různé předměty znějí. Již v tomto věku byl pozdější nevidomý vynikající kytarista a hudební skladatel schopný se podle náslechu naučit drobné skladbičce. První Denisovou učitelkou hry na klavír byla pianistka z místní hudební školy N. Logunovskaja. Projevoval zájem o rock, jazz, přesto dával přednost hudbě J. S. Bacha. Číst a psát azbuku v brailleském písmu ho učila matka již v pěti letech.

Do školy pro nevidomé žáky byl přijat ve svých pěti a půl letech v Grodném, kam se rovněž přestěhovala i rodina. Povinnou školní docházku ukončil s vyznamenáním a v roce 1989 se stal studentem hudební školy v Grodnu ve třídě známého kytaristy a hudebního skladatele V. Zacharova. Středoškolské hudební vzdělání ukončil s vyznamenáním v roce 1993. V této době se stal laureátem oblastní republikové soutěže (Vitebsk) i mezinárodní soutěže v Krakově. Během studia se propracoval ke svému osobitému interpretačnímu stylu skladeb z období klasicizmu. V roce 1993 je Asimovič přijat na Běloruskou hudební akademii do třídy J. Gridjuska. Studium ukončil v roce 1998 s vyznamenáním.

Účast na mezinárodních festivalech nevidomých hudebníků přinesla Asimovičovi první zkušenosti, mnohá přátelství i pozornost odborníků. V roce 1995 byl na stáži v Praze u vynikajícího kytaristy, profesora pražské AMU, Štěpána Raka. V roce 1995 se s úspěchem zúčastnil XI. mezinárodní soutěže kytaristů v polské Krynici-Gorské, kde získal velkou cenu za vynikající úspěchy i aktivní koncertní činnost v rámci mezinárodních festivalů, koncertních programů v rozhlase a televizi (Bělorusko, Česko, Polsko). Bylo mu uděleno stipendium Josifa Žinoviče, a přiznána podpora od fondu prezidenta Běloruska.

V roce 1997 na mezinárodní soutěži kytaristů — laureátů v Krakově, běloruský kytarista znovu zaujímá přední místo. V témže roce nakladatelství Kovčeg vydalo v rubrice Běloruská kytarová hudba dvě Asimovičova alba a časopis Mir gitary vydal několik jeho skladeb.

V roce 1998 Asimovič znovu přijíždí do Prahy, aby se zúčastnil mezinárodního festivalu nevidomých hudebníků a také sólově vystupuje na festivalu Mladá Praha. V této době koncertuje v Polsku, Litvě, Česku, Ukrajině a Rusku.

Trvalejší zaměstnání našel v Grodnu jako hudební ilustrátor oblastního dramatického divadla. V hudebním učilišti a škole pro nevidomé žáky vyučoval hře na kytaru, pokračoval v koncertní činnosti, vystupuje v rozhlase i televizi, vydává audio-nahrávky. Partitura jeho Partity o třech částech — Jesus Christus byla přijata do fondu běloruského republikového rozhlasu a také organizátorem koncertů běloruských a zahraničních hudebníků, a byla provedena na prestižních hudebních festivalech Běloruska, Polska a Holandska.

Své interpretační umění si prohloubil studiem v mistrovských třídách vynikajících pedagogů A. Frauči (Moskva), T. Offermanna (Německo), M. I. Siverse (Rakousko), J. Morela (USA). V roce 2003 přijíždí znovu do Prahy na Konzervatoř Jana Deyla s cílem zdokonalit se v brailleské hudební notaci pod vedením M. Arnera. Během tří měsíců si osvojil metodiku J. Jelínka, což mu v této době dovoluje rovnocenně učit vidomé i nevidomé žáky hře na kytaru a samostatně zapisovat své skladby.

V Asimovičově podání klasické kytarové hudby se uplatňují jeho osobní prožitky. Převládající emocionálnost hry a brilantní úspěchy.

D. Asimovič zemřel nečekaně 2. dubna 2008. Ztrácíme v něm upřímného přítele s velkým srdcem.