Kdo jste ji znali, povstaňte

(Zora 2008/9, str. 10—11)

Zemřela M. Soukeníková, nestorka československé tyflopedie. Ze školních lavic i z internátu ji znalo několik generací nevidomých a slabozrakých dětí, protože dlouhá léta vyučovala ve škole při Zemském ústavu pro výchovu nevidomých v Brně a po jeho transformaci působila v Základní škole pro nevidomé a slabozraké v Brně.

Narodila se dne 28. listopadu 1912 v Náměšti nad Oslavou. ZŠ navštěvovala ve svém rodišti, později ve Velké Bíteši. Rodinnou školu a Učitelský ústav vystudovala v Brně (absolvovala roku 1934). Později to byly čtyři roky pedagogických studií na soukromé škole v Brně.

Do Zemského ústavu pro nevidomé děti a mládež v Brně nastoupila jako učitelka v roce 1937. Vyučovala domácím naukám a ženským ručním pracím. Svou činnost obohacovala přítulností k žákům i vytvořením několika speciálních taktilních učebních pomůcek, které nevidomým žákyním umožňovaly například vyšívat, zhotovovat ozdobné předměty z papíru a lýka. Zavedla šití v ruce i na šicím stroji a síťování. Nad svou prací vždy přemýšlela s jí vlastní intuicí a dokonce v období, kdy byly děti se zkříženou lateralitou tvrdě převychovávány na praváky, ponechávala levákům volnost volby, které činnosti budou konat levou a které pravou rukou. Nevidomým žákům z vlastní iniciativy předčítala krásnou literaturu. Za tyto chvíle, které patřily k těm krásným, paní učitelce ještě dnes moc děkujeme.

Později rozšířila svou vysokoškolskou aprobaci o přírodopis, kterému vyučovala až do odchodu do důchodu. Podle potřeby vyučovala i tělesné výchově. Intenzívně se věnovala přípravě žáků k celostátním sportovním hrám. Svoje choreografické schopnosti uplatnila při nácviku dětských divadelních představení, na které zůstávají vlídné vzpomínky.

Pro výuku přírodopisu zhotovila geologickou mapu Československa. Jako autorka nebo spoluautorka se podílela na tvorbě několika speciálních učebnic, pro které připravila i reliéfní obrazovou část.

Z publikační činnosti M. Soukeníkové připomeňme: Čemu se v ústavě slepců učí dívky (In: Péče o slepé, 1947); Poznámky k vyučování předmětům biologie a pracovní výchovy (In: sborník Péče o děti s vadami zraku, 1957); Přírodopis (In: sborník State z tyflopédie, 1962); Vyučování přírodopisu ve škole pro nevidomé (In: sborník 135 let školy pro nevidomé v Brně, 1970) aj.

Pedagogickou činnost ukončila v roce 1970. Pro své zkušenosti byla vedením školy i potom zvána k suplování, především jako vychovatelka. V důchodovém věku, který prožívala 38 let, ještě několik let se aktivně zúčastňovala činnosti v brněnském Klubu učitelů, v jehož rámci (později i mimo) pěstovala turistiku, a to až do pozdního stáří. Až do svého vysokého věku se zúčastňovala kulturního života a my jsme se s ní setkávali například na koncertech Vítání jara. Tyto koncerty pravidelně navštěvovala, i když už dávno účinkující absolventy její školy neznala. Poslední rok před svou smrtí (12. srpna 2008) jsme ji marně vyhlíželi, bylo nám smutno. Ona i my jsme byli šťastni ze vzájemných setkání. Učitelů, kteří milují svou činnost a rádi si ji při setkávání připomínají, je tak málo! A ona patřila mezi ty nejvěrnější. Bude nám scházet, srdce vždy zabolí, když se s ní nesetkáme tam, kde jsme ji s láskou očekávali.