Jen kvůli Vám...

(Listopad 2007 — rukopis redakce Zory odmítla)

 

Jen kvůli Vám, slovutný mistře, i kvůli Vám čtenáři — nikoliv však pro toho, kdo slovům dává roubík do úst — se vrací badatel z evropských kouzel o čisté pravdě slepeckých muzeí, dychtících po pravdivé historii všech tisíců rukou ohmataných předmětů, jen kvůli Vám se návštěvník rodného města K. E. Macana rozhodl porušit své pevné rozhodnutí se odmlčet. Badatel nepřiznává jinou svou chybu než tu, že dal nevědomky přednost příliš obecné stránce slepecké historie a až před takřka odmlčením se vrací, aby se poklonil muži, kterého přiměli, aby opustil svou lásku, tj. hudební tvořivosti a uspal svůj talent, založil slepeckou kulturu českou, českou právě v době vrcholícího úsilí o vytvoření československé státnosti.

Poutník se vlastně poprvé vrací k osobě jím samým opomíjeného Macanova génia, a omlouvá se mu. Byli zde jiní, kteří psali o vývoji českého slepeckého tisku a bylo proto třeba se poohlédnout po jiných tématech. Tento dluh bude splacen v novém Tyflopedickém lexikonu jmenném.

Informovaní vědí, neinformovaným by badatel rád připomněl, že tento muž miloval své rodné město a v něm budovu starého nádraží, ve které poprvé otevřel svá očka, ve které ve svých nejnádhernějších 19 letech prožil první otřes svého života a rázem se zdálo, že z něho zbudou jen trosky. Nevinná chlapecká zvídavost, tak jako již předtím, a mnohokrát ještě potom jiným a dalším dětem, se tomuto mladíkovi stala osudná a zvrátila život ostrou kličkou do neznáma.

Je tomu 80 let. Je proto vhodná chvíle připomenout bolestné umírání a proto osvobozující smrt. Je tomu 80 let a lidé by neměli zapomenout. I kvůli Vám jsme navštívili s E. Hluší nejen to město pardubické, abychom se prošli ulicí, kde si jako dítě hrával, kde jako mladík snil, ulicí nesoucí jeho jméno, avšak tvrdá realita nám zabránila nechat se pohostit uprostřed této ulice v hospodě zvané Macanda. Také ta stará nádražní budova zmizela, vyrostly nové domy.

I když i to by stačilo být našim cílem, přišli jsme nahlédnout do Macanova života trochu hlouběji. Díky laskavosti pracovnice Muzea města Pardubic M. Halířové jsme mohli očkem nahlédnout a rukama sáhnout do archiválií, které nám přiblížily osobnost i rodinu zakladatele české slepecké kultury. Ve všech archiváliích je K. E. Macan uváděn a hodnocen především jako slavný rodák a hudební skladatel. Podobně tak činí i Spolek přátel Pardubicka, který ve svém časopisu Abilympijský zpravodaj věnuje Macanovi nemalou pozornost místních patriotů.

S trapným úžasem zjišťujeme, že jsme snad prvními badateli, kteří měli zájem nahlédnout do spisů, jejichž fragmenty jsou zde uloženy. Je na reprezentantech kultury nevidomých občanů, aby tyto informace zhodnotili. Na tomto místě nemohu než upozornit, že nelze stále opisovat již tradičně publikovaný životopis tak významného slepce. Představitelé slepeckých organizací, slepecké kultury včetně slepecké knihovny a tiskárny, která nese Macanovo jméno, by měli formou studia všech dostupných pramenů v Pardubicích i jinde zhodnotit jeho osobnost komplexně bez tirád a bezduchého opisování.

Kdybych měl jen vyjmenovat, co pardubický muzejní archiv vlastní, potřeboval bych více místa, než může Zora nabídnout. A nějaké seriály nepadají v úvahu. Natolik se cítím příliš osamocený. Tak si dovolím alespoň kradmý pohled.

Když jsem se dotazoval, byla k dispozici pouze jedna Macanova fotografie, obrázek z levého profilu jeho obličeje. Ve svém archivu mám mimoto dvě mistrovy fotografie, které jsem dal k dispozici. Na jedné je Macan se svou mladou ženou. Jeli jsme tedy do Pardubic s předem avizovanými velkými nadějemi získat další dokumenty, a podařilo se.

Především jsme v archivu objevili více než 20 různých fotografií, na kterých je Macan zachycen již od svých šesti let. Chlapeček s jiskrnýma očkama způsobně sedí na židličce a čeká. Studentík a pak mladík s páskou přes pravé oko, muž většinou portrétovaný z levého profilu a také fotografie s tmavými brýlemi.

Získali jsme také množství kopií původního písemného materiálu, který dosvědčuje, že ještě ve dvacátých letech 20. století byl Macan veřejností stále aktuálně chápán v první řadě jako hudební skladatel, a potom jako buditel české slepecké kultury. Mimo životopisných údajů, které upřesňují dosud většinou mechanicky tradované informace, je to několik výtisků programů koncertů, na kterých se hrála Macanova hudba — a nejen v Praze. Překvapí například Plzeň, ale nejvíce aktivity Městské hudební školy v Prostějově, kde za součinnosti se slepeckým spolkem byly v roce 1919 na veřejných koncertech hrávány Macanovy skladby, ale srdce muzikanta blaží také to, že jeho dílo bylo v této škole zařazeno do učebních osnov. Macanovy skladby jsou stavěny na úroveň Z. Fibicha. Získali jsme mimo jiné i kopii tisku celého Macanova kvartetu f moll.

Může trvat několik let, kdy budou tyto materiály zapracovány do dosavadních poznatků o životě toho člověka, o kterém jsme již moc dlouho v našem časopisu nečetli, a přece pro nás jako tvůrce české slepecké kultury a hudební skladatel znamená Macan mnoho. Jak je jeho dílo opomíjeno můžeme sledovat při prohlídce programů veřejných koncertů, a to i koncertů konaných ve Španělském sále Pražského hradu. Většina Macanových děl byla vydána tiskem, jen je třeba je objevit. Za tři roky bude ta příležitost, kdy vzpomeneme jeho 150. výročí narození.