(Zora 1997/3, str. 6—10)
V letošním roce oslaví Střední odborné učiliště pro zrakově postiženou mládež v Praze významné výročí, protože je zařízením, které vzniklo transformací bývalého Klarova Zaopatřovacího a zaměstnávacího ústavu pro nevidomé.
V podzimních měsících roku 1832 byl založen druhý pražský ústav pro české i německé nevidomé. Jeho úkolem bylo někam umístit nevidomé, kteří absolvovali Ústav na Hradčanech a nenalezli jinou životní perspektivu. Podle zakládací listiny bylo cílem zaopatřovat a zaměstnávat nevidomé. Největší úsilí k jeho založení vyvinul A. Klar, jeden ze zakladatelů prvního Ústavu na Hradčanech. Po celých šedesát pět let (s přestávkou v letech 1860 až 1880) byl potom ústav úzce spjat s rodinou Klarů. Byly to tři generace, které vytvořily v tomto smyslu unikátní primát.
Nemíním se zabývat historií Ústavu, to jistě učiní povolanější, předkládám pouze několik dat, která ohraničují jeho vývoj.
1763 25. dubna se narodil zakladatel Ústavu A. Klar, propagátor a organizátor péče o nevidomé. Stál u vzniku dvou pražských ústavů pro nevidomé. Aktivně působil při zakládání Ústavu na Hradčanech a krátce před svou smrtí založil další ústav.
1801 10. července se narodil P. A. Klar, první ředitel Zaopatřovacího a zaměstnávacího ústavu pro nevidomé v Praze. Po svém otci, zakladateli tohoto Ústavu, vybudoval zařízení, které doplnilo činnost Ústavu pro nevidomé na Hradčanech.
1832 (na jaře) poskytla císařovna peněžitý dar pro otevření nového pražského ústavu. 4. října téhož roku zakládá A. Klar v Praze Zaopatřovací a zaměstnávací ústav pro nevidomé. Bylo přijato prvních pět nevidomých. Ředitelem potom byl jeho syn i vnuk.
1833 25. března A. Klar umírá. V dubnu téhož roku byl vydán Statut ústavu.
1836 byla zahájena stavba nové budovy.
1842—1860 P. Klar vydává propagační ročenku Libussa.
1845 17. listopadu se narodil R. M. Klar, který jako třetí, ale i poslední z rodiny Klarů se stal ředitelem Ústavu.
1848 část budovy obsadilo vojsko. Později hrozilo dokonce úplné vystěhování Ústavu.
1850 byly odvolány řádové sestry, proti kterým se chovanci pro jejich nevhodné chování bouřili.
1857 narodil se E. Wagner, první ředitel Ústavu, který nebyl z rodiny Klarů. Nastoupil po R. Klarovi.
1860 5. listopadu zemřel P. A. Klar. Ve stejném roce se pro nezletilost Rudolfa v jeho zastoupení ujímá vedení Ústavu J. F. Běšín.
1870 sekretář Ústavu Š. Š. Sekáč vydal jednu ze svých publikací Vychovávání a vzdělávání slepců. Je dosud první objevenou českou samostatnou odbornou prací na toto téma.
1873 učitel ústavu V. Malý zpracoval historicky první adaptaci původní francouzské abecedy Brailleova písma na český jazyk. Ze tří návrhů (V. Novák, J. Schwarz) byla nejúspěšnější. Svoje dílo dovršil v roce 1886 zkonstruováním tzv. pražské tabulky. Svým vynálezem završil vývoj vhodné šablony pro psaní brailleským písmem. Pomůcka se velmi rychle rozšířila do celého světa. Svoje označení dostala přesto, že první kusy vyrobila vídeňská firma. Postupně vznikly její nejrůznější varianty.
1880 vedení Ústavu se ujímá R. M. Klar.
1886 uskutečnil se pokus se dvěma chovanci, kterým bylo umožněno navštěvovat německý Učitelský ústav, kde mohli ovšem při vyučování pouze naslouchat. Podmínkou přijetí bylo, že se v průběhu vyučování nesmí na nic ptát.
1888 R. Klar zakládá při Ústavu školu, jejímž úkolem bylo poskytnout schopným chovancům základní neúplné vzdělání.
1889 R. Klar svolává do Prahy kongres v rámci prvního Dne učitelů nevidomých.
1891 K. E. Macan, významný nevidomý hudební skladatel a kulturní pracovník, nastupuje jako učitel do Klarova ústavu. Ředitelství Ústavu si stanovilo podmínku, že se nebude nadále věnovat skladatelské činnosti, která by mu mohla zabraňovat v jeho pedagogické praxi. V témže roce vydává vedení Ústavu výroční zprávu, která obsahuje poučení pro rodiče o výchově nevidomého dítěte.
1894 v Ústavu byla vybudována první slepecká tiskárna. Sloužila pouze Ústavu. Nebyla vybavena Hinzovým sázecím strojem, nýbrž zdokonaleným holandským zařízením, které se dochovalo. Čítanky tištěné reliéfní latinkou ústav objednával ve Vídni.
1896 ve Vídni vychází česká čítanka psaná Kleinovým písmem. Sestavili ji učitelé Klarova ústavu. Autoři ještě v tomto období nedocenili Brailleovo bodové písmo.
1897 při Ústavu byla otevřena mateřská škola, nadlouho jediná v českých zemích. V témže roce vyšla v ústavní tiskárně čítanka, jejímž autorem byl tehdejší učitel tohoto Ústavu A. Mráček.
1898 3. září zemřel R. M. Klar. Nezanechal žádné potomky.
1900 v Ústavu vyšly tituly od J. Havla Zeměpis a Dějiny národa českého, obě v bodovém písmu.
1904 košikářským učňům jsou vydávány první výuční listy.
1906 výuční listy obdrželi i učni ostatních řemesel.
1908 vznikl Spolek péče o německé nevidomé v Čechách, který byl jedním z iniciátorů založení německé školy pro nevidomé v Ústí nad Labem jako pobočné třídy Klarova ústavu.
1909 E. Wagner vydal spis Die Geschichte der Klarischen Blindenanstalt.
1913 v Ústí nad Labem byla otevřena německá odbočka školy Klarova ústavu.
1919 19. května se narodil M. Vosoba, ředitel učňovské školy pro nevidomé a slabozraké v Praze. Tradiční řemeslo košikářské zrušil. Ani po letech se mu nepodařilo rozšířit počet učňovských oborů.
1925 6. února zemřel K. E. Macan, hudební skladatel, zakladatel časopisu pro nevidomé Zora a slepecké knihovny v Praze, významný činitel českého slepeckého hnutí aj.
1928 zemřel E. Wagner.
1932 vyšel sborník Sto roků Klárova ústavu slepců.
1946 mezi Deylovým a Klarovým ústavem byla uzavřena dohoda o diferenciaci jejich zaměření. Deylův ústav se zaměřuje na hudbu, Klarův ústav na řemeslnou výuku. Tak vzniká hudební škola a učňovská škola pro nevidomé. Na Hradčanech zůstává základní škola pro nevidomé.
1951 1. ledna byly ve všech ústavech v Československu zrušeny učňovské školy a nevidomí zájemci o řemeslo odcházejí do Prahy, kde byla založena učňovská škola s působností pro české země.
1956 na učňovské škole pro nevidomé v Praze (později Středním odborném učilišti) byly zahájeny kurzy pro zrakově těžce postižené telefonní manipulanty.
1979 z učňovské školy bylo vytvořeno Střední odborné učiliště pro zrakově postiženou mládež.
1981 4. července zemřel M. Vosoba.
1982 proběhl 1. ročník memoriálu M. Vosoby v turistice nevidomých.