(Zora 1998/2, str. 5—8)
Sto let z hlediska lidského života je velmi mnoho, historie však postoupila o nepatrný krůček. Události, o kterých se později zmíním, se nám proto mohou jevit vzdálené až příliš a snad současné době nic neříkající.
Jestliže si uvědomíme, že například za sto roků o našich soukromých starostech nebude nikdo nic vědět a pro nás bouřlivá současnost bude pro ty příští zrovna tak mlhavá, jak se jeví nám ta stoletá, je zde důvod pro můj příspěvek.
Pro vzpomínku i pro poučení si pojďme do prostředí, ve kterém se událo pro nás tolik zajímavého, že jsem neodolal, abych se nesvěřil.
Před sto lety byl založen Spolek pro podporu slepých v českých zemích. Brněnský Spolek dam a dívek založil Útulnu pro německé nevidomé ženy a k tomuto účelu dal do provozu novou budovu na dnešní Černopolní ulici, když již předtím provozoval azyl v soukromém domě na Jánské ulici.
A podívejme se jinam: výchovně vzdělávací ústavy pro nevidomé byly založeny ve Fukušimě, Nagasaki a Töaki (Japonsko); v Záhřebu byl založen Spolek sv. Víta, který později otevřel Ústav pro nevidomé dělníky; ve Vídni vznikl Svépomocný spolek slepců; Francouz Vezien vytvořil vlastní písmo pro nevidomé. V praxi se však nepoužívalo; ruský Mariínský spolek v Petrohradě začal vydávat časopis pro slepce; ve Vídni byly znovu uspořádány Kleinovy sbírky Slepeckého muzea. Veřejně jsou přístupné až od roku 1919; v Drážďanech byl první Den péče o slepé. Konal se formou aktivu odborníků; v Berlíně proběhl IX. mezinárodní kongres učitelů nevidomých; v Německu se objevuje ve službách nevidomých fonograf, který sloužil jednomu nevidomému písaři, jehož jméno se bohužel neuvádí.
Narodila se D. J. Hašková, česká nevidomá spisovatelka. Z jejího díla jmenuji: Slepcův rok v přírodě, Ulomené hroty trnové koruny, Druhý květ bílé lilie, Úvahy a zkušenosti slepce, Problémy manželství u slepců, Na dědově statku, Světla a stíny tajemných dálek, sbírka básní Od věčné tmy k duševnímu jasu, a Lyra nevidomé básnířky. Její divadelní hru Sloučené duše uvedl v roce 1935 ochotnický spolek v Náchodě. Také je tu rukopis v bodovém písmu, například Mateřídouška. Nejlepší snad je spisek Mistr Alois Jirásek doma. Její dílo je uloženo v archivu města Náchoda. Torzo rukopisů je v soukromé knihovně autora této písemné práce.
Narodil se H. Weisz, český nevidomý hudební skladatel, pocházel ze Zakarpatské Ukrajiny. Weiszovo skladatelské dílo se za druhé světové války celé ztratilo. Před svým odvlečením do Terezína odevzdal Weisz velkou aktovku s rukopisy svých skladeb do úschovy některému svému příteli. Po válce se nepodařilo rukopisy najít, protože se ani on z koncentračního tábora nevrátil. Byl rovněž německými nacisty umučen.
3. září zemřel R. M. Klar, ředitel Zaopatřovacího a zaměstnávacího ústavu pro nevidomé v Praze. Byl posledním potomkem rodiny Klarů. Jeho osobou končí takřka stoleté působení rodu v oblasti péče o nevidomé v Čechách. Založil mateřskou školu i několik tříd školy obecné. V Klarově ústavu vytvořil v roce 1886 učitel V. Malý světoznámou pražskou tabulku, na jejímž vylepšení se podílel i R. M. Klar pružným upoutáním bodátka.
18. října se narodil E. Freund, německý hudební pedagog. Zúčastnil se práce na nové verzi německého zkratkopisu; narodil se E. Masuelli, italský nevidomý sochař; 14. září zemřel A. Büttner, ředitel Výchovně vzdělávacího ústavu pro nevidomé v Drážďanech.
7. září zemřel W. Mecker, ředitel Ústavu pro nevidomé v Düren, redaktor časopisu Der Blindenfreund, který měl vynikající vědeckou úroveň. Komplet se nachází v soukromé knihovně autora tohoto článku. Vycházel do roku 1933, kdy bylo jeho vydávání německými nacisty zakázáno a nahrazeno loajálním periodikem Die Blindenwelt.