(Zora 2007/12, str. 8—14)
Brailleské písmo, mimo svého zásadního vlivu na rozvoj vzdělanosti slepců, umožnilo netušený rozvoj taktilní (hmatové) časopisecké produkce. V tomto ohledu sehrály důležitou úlohu zájmové organizace nevidomých lidí i organizace, které pečovaly o jejich kulturu. Vznik a vývoj slepeckého tisku byl ovšem závislý i na stavu technických výrobních prostředků, které ovlivňovaly výrobu a umožnily stále jejich rozsáhlejší produkci. Vývoj od ručního přepisování spěl k mechanickým, elektrickým, elektronickým, a nakonec k počítači řízeným tiskařským strojům. Tento poslední stupeň je současností. Jeho miniaturizace umožňuje konstrukci domácích zařízení a vznik lokálních periodik v brailleském písmu.
České časopisy se oproti většině zahraničním do devadesátých let 20. století vyhýbaly tlustospisům. Mnohostránkové sešity (Rusko aj.) nahradila redakce Zory již od svého počátku několika méně objemnými zájmovými přílohami. Počítači řízené tiskařské stroje si však vyžádaly změnu nejen techniky tisku, ale též přizpůsobit i formát papíru a vazbu.
Jistě dobře víme, že první časopis pro nevidomé čtenáře v české adaptaci brailleského písma vznikl v roce 1917. V rámci toho výročí si připomeňme, jak se Zora tímto výročím historicky zařadila mezi ostatní evropská a rámcově i světová taktilní periodika. Zde níže podávaný přehled produkcí zahraničních časopisů pro nevidomé čtenáře nebude jistě úplný. Přesto je zajímavý a upřesňuje historické zařazení jubilujícího českého časopisu Zora.
Vypadá to tak, že nejstarší zahraniční časopis pro nevidomé čtenáře pochází překvapivě už z roku 1847. Byl jím anglický časopis Moon, který vycházel v Londýně. Svůj název obdržel podle tvůrce reliéfního písma (W. Moona), kterým byl tištěn. (Nemá zde tedy primát písmo Brailleovo, které, i když vzniklo už v roce 1825, bylo zatím, a to jen ve Francii, oficiálně schváleno až v roce 1850). V Anglii je produkce slepeckých periodik vůbec zajímavá. Do nedávné doby vycházelo ve Velké Británii dokonce několik dalších časopisů tištěných tímto liniovým (nikoliv bodovým) písmem připomínajícím tištěnou latinku. A navíc, také Londýnská slepecká knihovna obsahovala více titulů tištěných Moonovým písmem než písmem brailleským. V současné době Brailleovo písmo převažuje.
Mezi nejstarší periodika v německém jazyce, která jsou již tištěna adaptací brailleského písma na německý jazyk, patří časopis Raststunden (1880). Z dalších evropských časopisů uveďme následující výběr:
1868 Progress (Anglie)
1883 Louis Braille (Francie)
1886 Russkij slepec (Petrohrad)
1889 Prijatelj slepych (Srbsko)
Poměrně brzy se některé časopisy specializují na odbornou nebo jinak zájmovou tematiku. Například v Německu to byl Musikzeitschrift (1879) a další. Redakce měla podíl na pozdějším vzniku první německé učebnice brailleského notopisu (Brandstaeter: Die Musikschrift-Fibel).
Příklady vzniku dalších slepeckých časopisů:
1880 Hour Reporter (Concord, USA)
1888 Der Blinde zu hause (Berlín)
1888 Rainbow (Londýn, v Moonově písmu)
1889 Für selbstständig Blinden (Drážďany)
1891 Playtimes (zkratkopisně, Londýn)
1893 Der Blindenfreund (Holandsko)
1893 Musikzeitschrift (Berlín)
1894 Norsk Tidskrift for Blinde (Norsko)
1894 Weekly Summary (Anglie)
1895 Recreation (Anglie)
1898 Dlja slepych (Petrohrad)
1903 The New Beacon (Anglie)
1903 J. W. Klein (Vídeň)
1907 The Braille Maill
1909 Braille Musical Magazine (Londýn)
1910 Die Woche (Německo)
1915 The Teacher of the Blind (Anglie)
1922 Tenji Osaka (Japonsko)
1922 The Moon Newspaper (Londýn)
1924 Brailleova riznica (Srbsko)
1924 Der Kinderfreund (Německo)
1924 Žizň slepych (Moskva), v roce 1969 změnil název na Naša žizň
1924 Die Gegenwart (Německo)
1924 Der Klavierstimmer (Německo)
1926 Braillea zbior (Polsko)
1926 Revista Braillea (Rumunsko)
1927 For Blind Radio Amateur (Anglie)
1928 Glas Nedužnyh (Chorvatsko)
1929 Sadba (Bulharsko)
1930 Finlands Blindorgan (Finsko)
1931 Rainbow (Anglie, v adaptaci Brailleova písma)
1931 Vestitel (ručně psaný časopis vydávali žáci Ústavu pro nevidomé v Sofii)
1933 Haandarsbejetbladet (Dánsko)
1935 Prizyv (Moskva). Po dobu druhé světové války nevycházel. V roce 1962 byl přejmenován na Trud slepych, rok vzniku není znám
1933 Vakokujság (Maďarsko)
1936 Věstník československých slepců
1936 Vakokvilága (Maďarsko)
1938 Der blinde Nacionalsocialist. Jeho obsahem bylo seznámit nevidomé Němce s obsahem nacizmu. Velmi se snažil o znepřátelení českých a německých nevidomých přátel. (Podobně i černotiskový časopis Die Blindenwelt)
1938 Slovenský slepec, vydával spolek Český slepecký tisk v Praze. Spolek vydával též časopis pro ukrajinské nevidomé děti na tehdejší Podkarpatské Rusi.
Příklady časopisecké produkce po druhé světové válce:
1947 Die Gegenwart (NDR a nová edice), Pochodnia (Polsko)
1948 byl z USA do Sofie dodán sázecí stroj a lis i jiná zařízení včetně několika tun speciálního papíru. Bulharskému svazu nevidomých bylo tak umožněno vybudovat slepeckou tiskárnu. Mohl proto v roce 1950 začít vycházet časopis Žizň na slepite. V roce 1973 byl přejmenován na Zari
1949 Nový život (Slovensko). Je zajímavé, že zpočátku začal vycházet jako příloha časopisu Za svetlom
1949 Prizyv (SSSR)
1953 Vakokvilága (Maďarsko)
1954 Viaţa noua (Rumunsko)
1956 Die Freundschaft (NDR)
1957 Nevidomý masér změnil název na Fyzioterapie (Polsko)
1973 Sporten (Bulharsko)
1978 Transparent (Francie)
1985 Japan Braille News (Japonsko)
1986 America Latina
1987 Zvězda (Ázerbájdžán)
1988 Promyn, vydávaný Ukrajinským svazem nevidomých
1988 Na Balkáně vychází slepecký časopis High light, který je vydáván mezinárodním klubem Novináři periodik pro nevidomé balkánských států. Vyvíjí i širší ediční činnost. Datum vzniku časopisu mi není známé.
Tímto jsem zajisté nevyčerpal evropskou produkci speciálních časopisů pro nevidomé čtenáře. Je to však vše, co jsem ve své rozsáhlé kartotéce mohl najít.
... a jak je na tom z historického pohledu naše Zora
Český časopis Zora vznikl v roce 1917; to jsme již zaznamenali. Začal jej vydávat spolek Český slepecký tisk. Na vzniku tohoto prvního časopisu pro české nevidomé čtenáře se podílel především K. E. Macan, jehož významné 150. výročí narození si připomeneme v příštím roce. Vzápětí, či lépe současně, začínají vycházet přílohy:
1917 Notová příloha začala zpočátku vycházet čtvrtletně, později měsíčně. Čtyři ročníky řídil O. Nepomucký, potom E. Pollandová. Edice skončila v roce 1946
1917 Zábavná příloha
1919 Válečný slepec
1920 Zpravodaj, zajímavosti a politika
1921 Esperantská příloha Auroro
1922 Poučná příloha. V roce 1997 byla pro omezené finanční prostředky sloučena se Zeměpisnou přílohou a přílohou Junior do přílohy Svět, příroda a společnost
1925 Nevidomá hospodyňka. Od jejího vzniku až do roku 1977 ji řídila E. Pollandová-Rabanová. Později změnila název na Příloha pro ženy. Od roku 1978 je redakcí pověřena E. Reinwaldová. Od roku 1976 nese název Ema
1926 Hudebně teoretická příloha. Popud k jejímu založení vyšel z usnesení sjezdu českých slepců konaném v roce 1924. Zpočátku ji vydávalo hudební oddělení Podpůrného spolku samostatných slepců. Redakcí byl pověřen F. Wildmann, od roku 1928 ji převzal R. Krchňák. Příloha vycházela nepravidelně, po třech letech její redakci znovu převzal F. Wildmann, od roku 1937 I. Tylňak. Příloha se nyní nazývá Nevidomý hudebník. Po válce bylo na čas jeho vydávání zastaveno. V roce 1946 bylo zásluhou J. Drtiny obnoveno. Vydával jej Český slepecký tisk. Po tři roky redigoval J. Drtina. V letech 1949 až 1975 převzala redakci A. Prášilová. V roce 1962 se Nevidomý hudebník stal Hudební přílohou Zory. Od roku 1975 tuto přílohu řídí J. Budín. Vychází dodnes
1931 Naše beseda. Jejím obsahem byly literární práce nevidomých autorů
1933 Slepecká korespondence. Vydával Podpůrný spolek samostatných slepců. Později byl vydavatelem Svaz slepeckých spolků a ústavů. Od roku 1936 mění název na Věstník československých slepců.
1938 Slovenský slepec (tištěný v Praze pro Slovensko), kde v této době nebyla slepecká tiskárna
1946 vyšel v Ústí nad Labem ručně psaný časopis Nevidomý hraničář. Rozmnožovaný byl na pražské tabulce, redigoval M. Brabec. Vycházel pouze v jediném sešitu, čtenáři si jej půjčovali
1989 Svět kolem nás. Obrazová příloha. Vedl ji F. Ficián.
V roce 1990 vznikl v Brně první soukromý nezávislý regionální časopis v brailleském písmu Brněnský občasník. Založil a na historických strojích jej tiskl autor tohoto příspěvku. O tři roky později se stal periodikem brněnského Slepeckého muzea. Od roku 1997 jej řídila E. Hluší, která se koncem roku 2006 redakce vzdala a časopis přestal vycházet.
Počátky časopisů pro nevidomé děti
1923 Přítel dětí (později přejmenovaný na Našim poupatům)
1924 Slovenský kútik (tištěný v Praze pro Slovensko)
1926 Besiedka (tištěná v Praze pro Slovensko)
1928 Pro naše nejmenší (1992 přejmenovaný na Světlušky a Záškoláka)
1928 Na úsvitě (v roce 1991 přejmenovaný na Kontakty)
1946 Naše svetlo (tištěné v Praze pro Slovensko. V roce 1948 se mění na Náš život a stává se časopisem pro dospělé)
1949 Středoškolák (později přejmenovaný na Náš svět)
1951 Naše ráno (tištěné v Praze pro Slovensko)
1951 Za svetlom (tištěný v Praze pro Slovensko)
1972 Junior
Časopisy esperantské
V současné době nemá už tento umělý jazyk zdaleka takový mezinárodní ohlas jako ve svých počátcích. Hromadně ubylo i nevidomých esperantistů. Útlejší jsou i náklady časopisů. Připomeňme si je z historického hlediska.
1904 Esperanta ligilo, založil T. Cart, pařížský profesor, redigoval H. Thilander, Švédsko (postupně vydávaný ve Francii, Švédsku a v Holandsku i v České republice. Časopis je orgánem Mezinárodního svazu nevidomých esperantistů
1920 Auroro (Československo.) Redigoval S. Stejskal, od roku 1929 V. Echtner. Během druhé světové války nevycházel. Později redigoval J. Vychodil. V roce 1997 bylo jeho vydávání omezeno na tři čísla ročně)
1922 La Contakto (Holandsko)
1933 La blindno e la contakto (Španělsko)
1933 začali žáci Státního ústavu pro nevidomé v Sofii vydávat ve třech ručně psaných opisech esperantský časopis Fajrero, který však vyšel jen třikrát
1958 Pola stelo (Polsko)
1985 Esperanta fajrero (Bulharsko)
1922 La blinda esperantisto (Německo). V Číně vychází El popolo cinio, rok jeho vzniku mi není znám
1990 Sunapero (Srbsko). U časopisů Itala ligilo (Itálie), Amica vodo (Švýcarsko) a Herolde el Austrio (Rakousko) mi není datum jejich vzniku známé. Rovněž neznám datum založení arabského časopisu Hlas svědomí, který je tištěný Brailleovým sanskrtem (Indie).
1997 Orienta blindularo (Čína)[1]
[1] Vybrané kapitoly z historie slepectví mne přitahovaly jako nápomocná oblast při řešení konkrétních otázek teorie a praxe výchovy nevidomých dětí i teorie a praxe jejich vzdělávání. V brněnské Základní škole pro nevidomé a slabozraké žáky jsem působil necelých dvacet let. Přišel jsem tam ovšem s nemalými poznatky z více než desetiletého soužití s nevidomými dětmi jako jejich spolužák. Byla to léta bohatá na události a také na dramata — nikoliv jen válečná. I když jsem absolvoval přípravu k dráze učitele hudby, otázky širšího spektra života mých spolužáků, se kterými jsem žil i v internátě, mne zajímaly ihned od začátku; a nepřeháním, což dokazuje například i můj dochovaný domácí úkol z posledního roku docházky do základní školy na téma Úloha hmatu pro nevidomého. Své zájmy jsem později jako student prohloubil při besedách s našim učitelem hudby R. Krchňákem. Základy metod ke studiu společenského postavení slepců jsem získal v průběhu vysokoškolského studia na PF Univerzity Palackého v Olomouci a následně na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zkušenosti z doby, kdy jsem působil v ZDŠI pro nevidomé a slabozraké v Brně, jsem zapracoval do svých písemných prací v době, kdy jsem měl nejlepší podmínky, tj. v důchodovém věku