(Zora 1985/3, str. 31—38)
Časté stěhování Ústavu pro nevidomé v Brně je samo o sobě zajímavou kapitolou, která hovoří o úspěších i nezdarech, skromnosti i nesplněných snech, velkorysosti i modernizaci budov i o okolnostech vedoucích k současnému stavu, který je nutné stále pokládat za přechodný. Mnoho úsilí několika ředitelů bylo dokonce třeba k uhájení vlastní existence ústavu.
Roku 1835 založený soukromý Ústav byl umístěn v Zábrdovicích 17 (nynější Zábrdovická 22) v najatém jednoposchoďovém domě. Po odstěhování do větších prostor v roce 1846 se v budově zřizuje hostinec ne zrovna dobré pověsti a obchod. V současné době je tento dům po rozsáhlých stavebních úpravách užíván družstvem Hlubna. K domu patřila zahrada, která je nyní zastavěna různými přístavky. Zakladatel Ústavu J. R. Beitl by nevycházel z údivu nad současným prostředím s ústředním vytápěním. My, s hlavou svěšenou, se několikrát projdeme po točitých schodech, které se přes množství stavebních úprav zachovaly. V zamyšlení uctíme památku muže, který byl bohatý pouze svým srdcem a svou láskou. Výchově svých slepých chlapců věnoval vše, co měl.
Z pozůstalosti brněnského podnikatele F. Esse a následujících rozsáhlých sbírek pořádaných kuratoriem Ústavu byla roku 1846 dokončena novostavba na Radvitově náměstí 7 (nynější Žerotínovo náměstí), původně jednoposchoďová budova bez zahradního křídla. Postupně je na ní provedeno několik stavebních adaptací, přístavby a nadstavby. Budova byla rozšířena o zahradní křídlo a terasu. K domu náležela velká zahrada. Roku 1914 byla uvolněna pro vojenský lazaret. Chovanci Ústavu jsou propuštěni domů. Roku 1915 je budova prodána a výtěžek věnován na dokončení další nové velké budovy v Černých Polích 102 (nyní Zemědělská ulice 1). Budova na Radvitově náměstí potom sloužila ředitelství státních drah a později Vysoké škole technické. Asanována byla v roce 1973 za účelem uvolnění parcely pro stavební záměry městské organizace KSČ. Denně jsem chodíval kolem a myslel na minulost.
Roku 1914 se dostavuje nová účelová budova na dnešní Zemědělské ulici 1, kam se rovněž ihned nastěhoval vojenský lazaret. Několik prvních chovanců zde bylo nouzově ubytováno v roce 1917. Od roku 1918 jsou chovanci znovu pozvolna povoláváni. V této době je obrovská nová budova nádhernou dominantou Brna, což ovšem dalším ředitelům způsobilo nemálo starostí. Nevidomí žijí v komfortně zařízeném prostředí: ústřední vytápění, teplá voda, osobní výtahy aj.
Velkolepý plán ředitele F. Pavlíka na zřízení největšího ústavu pro české i německé slepce v Evropě se pro změněné společenské podmínky vznikem Československé republiky neuskutečnil. Naopak! Začíná nečekaná anabáze. Již roku 1918 zabírá většinu místností nově otevřená Vysoká škola zemědělská. Ústav je postupně prostorově natolik omezován ve vlastní budově, že nezbývá místo ani pro učebny školy, které bylo nutné umístit ve vzdálenější budově Útulny německých slepých žen na Černopolní ulici 22a, v současné době je zde infekční pavilon Dětské nemocnice. Zde škola jen překáží. Nakonec nevidomí překážejí i ve vlastní budově na Zemědělské ulici. Byla přidělena Ministerstvu školství a národní osvěty, které ji poskytlo Vysoké škole zemědělské.
K nové budově Ústavu slepců patřil rozsáhlý pozemek, jehož větší díl zabrala rovněž Vysoká škola zemědělská. Nevidomí se tísní pouze na malé části, která byla nouzově upravena.
Po uzavření vysokých škol německými nacisty v listopadu 1939 zabrala budovu německá policie. Nevidomí jsou přestěhováni do Zaopatřovacího ústavu v Chrlicích (nyní Brno, Chrlická 1), kde nevidomé děti školního věku byly ubytovány společně se staršími dospělými chovanci tohoto zařízení. Tato symbióza působila na děti nevhodně. Učebny školy byly poskytnuty v místní obecné a měšťanské škole i v prostorách Opatrovny s mateřskou školou pro nevidomé v Brně-Pisárkách. Nevidomé děti jsou na obou místech opět nevítanými hosty. V současné době je na Chrlické ulici umístěn domov důchodců s přednostním ubytováním práce neschopných a starých nevidomých občanů.
Ani po ukončení válečných událostí v roce 1945 nebyla budova Ústavu na Zemědělské ulici navrácena svému původnímu majiteli, ale naopak, byla celá a definitivně neprávem přidělena Vysoké škole zemědělské.
Pro účely Zemského ústavu je roku 1948 stavebně adaptována budova bývalé Útulny německých nevidomých žen na Černopolní ulici. Úpravy provedl spolek Péče o slepé na své náklady. Po dohotovení prací byla však budova přidělena jako infekční pavilon nově postavené Dětské nemocnici. Tímto nevybíravým způsobem obě budovy, které byly postaveny i opraveny za prostředky získané prodejem budovy na Radvitově náměstí, sbírkami a jměním spolku Péče o slepé na Moravě, připadly jiným institucím bez ohledu na péči o slepé děti a mládež.
Sliby o přidělení náhradní vhodné budovy nebyly splněny. To jsme znali již z roku 1919, kdy rovněž Ministerstvo školství slíbilo za obsazení budovy v Černých Polích zajistit jinou budovu a nestalo se tak dodnes. Vedení Zemského ústavu bylo stále odkazováno na „mít trpělivost“. Jenže nevidomí zde byli a přišlo dokonce několik obětí válečných událostí.
Byly postupně nabídnuty dvě budovy, v té době již obsazené jedním nebo dokonce dvěma uživateli. Až na podzim 1949, tedy po čtyřech a půl letech, byla přidělena nevhodná budova na Veveří ulici 15. Několik let byla spolu se školou uživatelem budovy jiná organizace, což vedení školy svazovalo ruce. Bylo totiž třeba provést zásadní stavební úpravy, vybudovat hygienická zařízení apod. Tyto adaptace byly vlastně dokončeny teprve v roce 1983 zavedením ústředního vytápění.
K budově náleží rozsáhlá zahrada. Zdárně bylo překonáno několik období, kdy měla být zabrána jinými organizacemi pro stavební účely. Dokonce sám odbor školství měl v úmyslu postavit na zahradě budovu pro své kanceláře! V současné době se uvažuje o stavbě účelové budovy. Jsou také vypracovány plány střešní nadstavby.
Budova Opatrovny s Mateřskou školou na Jundrovské ulici 246 (nyní Veslařská 246) byla po neuváženém zrušení Mateřské školy pro nevidomé děti roku 1950 Ústavu odňata bez náhrady. V současné době je zde Diagnostický ústav.
Majetkem spolku Péče o slepé na Moravě byl i zámeček Mitrov na Českomoravské vrchovině. Měl sloužit rekreaci nevidomých dětí. Zrušením tohoto spolku byl zámeček převeden na jiného uživatele.
Budova na Veveří ulici již dávno nestačí pojmout všechny zrakově těžce postižené děti školního věku. Ještě napjatější se stala situace v roce 1978 po otevření Mateřské školy v budově na Veveří ulici. Začátkem září 1984 jí byla přidělena nová budova, ovšem původně určená pro jiné účely. Po čtyřiatřiceti letech byla tak nahrazena budova na Veslařské ulici.
Vypracovaný plán nadstavby budovy na Veveří ulici se nerealizuje. Očekáváme proto s napětím výstavbu nového zařízení pro účely ZŠ pro nevidomé a ZŠ pro slabozraké proponované v Brně na Lesné. Můžeme říci, že již dvacet let několik desítek slabozrakých dětí je nuceno navštěvovat základní školu v bydlišti a absolvovat povinnou školní docházku za nepřiměřených podmínek. Je tedy načase přejít od slov k činům.