(Děti a my 1984/2, str. 24—25)
Bylo by možné napsat velmi mnoho o významu zvláštní první pomoci, která není dosud plně doceňována a o níž se snad ani mnozí nedomnívají, že je právě tak nezbytná jako například její poskytnutí při těžkém zranění. Omlouvám se předem za připomínku, že takovou první pomoc, kterou mám na mysli, ještě všichni dobře neovládáme a mnohdy ji redukujeme na náplast útěchy. O jakou záchrannou ruku se zde vlastně jedná?
Občas se stane, že se v ordinaci dětského lékaře objeví maminka či tatínek se zoufalým výrazem v obličeji a s malým uzlíčkem v povijanu, kde leží příčina jejich neštěstí. Rodiče zjistili, že jejich dítě je nevidomé, a přišli se poradit, co se s ním bude dál dít, jak je vychovávat, kam se obrátit o odbornou radu, jaká je jeho perspektiva. Základní informovanost jejich dětského lékaře je pro ně samozřejmá, očekávají od něho pomoc, která mnohdy rozhoduje o budoucnosti tohoto novorozence. Vychovávat je jako jiné zdravé děti, v čem se liší rozvoj jeho dovedností, co zavinilo slepotu dítěte...?
Již několik let pracuje při Mateřské škole pro nevidomé v Brně Tyflopedická poradna, která rodičům na všechny tyto otázky odpovídá a přispívá k navození optimistické atmosféry v rodině, bez níž se při výchově nelze obejít. Cílem činnosti této poradny je pomoci rodičům připravit jejich nevidomé dítě k docházce do speciální mateřské školy, která má svůj výchovný program zaměřen na přípravu zrakově těžce postižených dětí do speciální základní školy. Rozvíjejí se všechny oblasti kompenzace zraku, který je zde trvale suplován nejen zbývajícími smysly, ale vůbec celým rozvojem dětské osobnosti.
Tomuto cíli odpovídají i všechny úkoly Poradny. Je to v první řadě evidence dětí nevidomých a dětí se zbytky zraku z oblastí obou moravských krajů, evidují se zde rovněž děti slabozraké z Jihomoravského kraje. Evidence zrakově postižených dětí se soustřeďuje na KNV a v Oftalmopedickém ústavu v Praze.
Hlášení k evidenci zajišťují oční lékaři, kteří hlásí naší Poradně každý těžký případ ihned v době jeho zjištění. Očekáváme však pomoc i ze strany pediatrů, protože se někdy dostává dítě do naší evidence pozdě a je tak zaviněno opožďování ve výchově. Případné léčení oční choroby se může dít paralelně s odbornou výchovnou péčí, kterou Poradna zajišťuje.
Tyflopedie spolu s psychologií potvrzují, že výchova i zrakově těžce postiženého dítěte začíná jeho narozením. Vnitřní a vnější podmínky jeho výchovy jsou však natolik odlišné, že každý měsíc, který stráví takové dítě doma v pasivitě, se nahrazuje jen zcela mimořádným úsilím, které se navíc v pozdějším školním věku nemusí již setkat s úspěchem. Proto v každém případě ihned usilujeme o navázání okamžitého kontaktu s rodiči a očekáváme i vaši pomoc.
Nejmladším námi evidovaným dítětem, se kterým rodiče navštívili naši Poradnu, byl jednoměsíční chlapeček romského původu. Z takové spolupráce máme radost, mohli jsme včas zmírnit neštěstí rodičů. Zcela jinak je tomu například u takřka desetiletého chlapce, který dosud nenavštěvuje žádnou školu, protože již více než tři roky čekají jeho rodiče na slíbené léčení v zahraničí.
Nesmíme také opomenout přetěžkou situaci rodičů, kteří po zjištění nevyléčitelné oční choroby jejich dítěte se dostávají do stresu, a proto by se ihned měli dovědět o existenci institucí, které jim budou nápomocny. Jinak jsou rodiče zoufalí a přesvědčeni, že jejich dítě je odsouzeno k trvalé závislosti na jiných. Naše Poradna jim pomůže se orientovat v jejich těžké situaci a co je důležité, ukáže jim perspektivy šťastného a aktivního života jejich dítěte. Tato nezbytná motivace je doplněna možností, že se rodiče sami mohou v naší Základní škole pro nevidomé přesvědčit o tom, jak zdejší žáci žijí, na jaká povolání se připravují.
Poradenské dny se konají v sobotu. Jsou na ně zváni rodiče i s dětmi, aby se rodiče našich dětí navzájem poznali a pracovníci Poradny mohli postižené dítě vyšetřit, poradit rodičům ve výchově a informovat je i o různých sociálních otázkách. Nejčastěji se setkáváme s podceňováním schopností dítěte. Rodiče mnohdy považují dvouleté opoždění nevidomého dítěte za normální. Nevěnují také dostatečnou pozornost slepeckým zlozvykům (tlačení očí, kývavé pohyby trupu i celého těla, kroucení hlavou aj.), které většinou vznikají v době nečinnosti dítěte, pocitu osamělosti, nedostatku projevované lásky aj.
Poradenská činnost se v Brně orientuje pouze na rodiny bydlící na Moravě. Rodiče nevidomých dětí bydlící v některém z českých krajů by se měli obrátit na ZŠ pro nevidomé v Praze. Pro úplnost připisujeme seznam mateřských a základních škol v České republice, který platí do roku 1990:
Mateřská škola pro nevidomé, Loretánská 19, Praha
Mateřská škola pro nevidomé, Veveří 15, Brno
ZŠ pro nevidomé, Loretánská 19, Praha
ZŠ pro nevidomé a slabozraké, Veveří 15, Brno
ZŠ pro slabozraké, Koperníkova 12, Praha
ZŠ pro slabozraké, Litovel
ZŠ pro slabozraké, Opava
Zvláštní škola pro slabozraké, Moravská Třebová
Po ukončení základní školy mohou absolventi navštěvovat střední odborná učiliště, studovat na ekonomické, zdravotní a ladičské škole, na gymnáziu a konzervatoři. Pracují jako dělníci v družstvech invalidů, telefonní manipulanti, programátoři, učitelé v lidových školách umění, ladiči klavírů apod. Nevidomým absolventům ZŠ je také umožněno vysokoškolské studium těch oborů, kde by mohli najít uplatnění. Dávno již tedy neplatí, že by zrakově postižené děti byly odsouzeny k pasivnímu pobytu v ústavech sociální péče. To by si měli uvědomit zejména rodiče těchto dětí, kteří přiměřeně a odborně orientovanou výchovou mohou významně rozvíjet své schopnosti.