Pětileté výročí

(Zora 1983/11, str. 16—22)

 

Když v roce 1950 příslušné orgány zrušily spolkovou Mateřskou školu pro nevidomé v Brně-Pisárkách, nikdo si toho ani valně nepovšiml. Budova s velkou zahradou byla předána jinému uživateli. Počíná se totiž uplatňovat idealizace nových společenských vztahů s tím, že nyní již konečně bude nevidomých ubývat. Socializmus údajně připraví lidem takové podmínky, které odstraní veškeré příčiny vzniku těžkých zrakových vad. Společenská praxe však ukázala, že zvýšená lékařská péče sice odstranila všechny sociální příčiny vzniku zrakových chorob, zato však vystupují nové problémy, a to především u dětí nevyzrálých, narozených předčasně. Příčiny vzniku zrakových vad se přesouvají do oblasti prenatální a postnatálních komplikací. Přibývá nádorových a degeneračních onemocnění.

Počátkem sedmdesátých let již bylo evidentní, že dětí s těžkými zrakovými vadami není méně, ale naopak, je nejvyšší čas věnovat se jejich kolektivní výchově ve speciální mateřské škole. Budova brněnské ZDŠI však byla příliš malá pro zvýšený počet dětí. Vedení školy nezbývá, než řešení situace obcházet.

Když jsem v roce 1977 převzal vedení brněnské ZDŠI pro nevidomé a slabozraké, stanovil jsem si několik nejdůležitějších úkolů, mezi nimiž na prvním místě byl úkol otevřít mateřskou školu pro nevidomé a zkvalitnit poradenskou činnost pro rodiče zrakově těžce postižených dětí. Během jednoho roku byly vytvořeny materiální podmínky a již v září 1978 zahájila provoz mateřská škola a bylo započato s pravidelnými poradními dny.

Mateřská škola v Brně je třetím zařízením tohoto typu u nás (Praha, Levoča), kapacitně ovšem v současné době největší. Je zde umístěno šestnáct dětí.

Měli jsme v úmyslu založit tradici mateřské školy nového typu, kde běžná pečovatelská činnost bude součástí výchovy, avšak hlavním obsahem bude vzdělávací činnost, pro kterou je charakteristický přenos audio-vizuálních poznávacích činností do oblasti audio-taktilní, kdy zrakově sluchové vjemy nahradí sluch a hmat. Z hlediska psychiky vnímání hmatem u předškolních dětí bude zapotřebí připravit výchovný a vzdělávací program včetně přiměřených speciálních pomůcek i jiných prostředků.

Bylo jasné, že ničeho nedosáhneme bez tvorby speciálního výchovného programu, speciálních učebních pomůcek a hraček, reliéfních obrázků aj. K těmto oblastem jsme proto zaměřili pozornost a již během dvou let jsme mohli vykázat praktické výsledky. Tyto jakkoliv důkladně promyšlené prostředky by nebyly nic platné, kdyby si tuto novou koncepci neosvojily obě učitelky. Tuto nanejvýš odpovědnou funkci přijala M. Pražáková a M. Peloušková, které dosud působily jako vychovatelky.

Speciální Výchovný program (výchovné a vzdělávací osnovy) jsme zpracovali ve spolupráci s Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze. Později jej obě učitelky ověřovaly a doplnily. Vytvořili a zhodnotili jsme několik speciálních pomůcek a her, které obohatily pedagogickou činnost učitelek a zajistily nevidomým žákům prohloubení poznávacích činností.

Soubor podložek pro vkládání destiček různých geometrických tvarů slouží rozvoji manuálních činností. Žáci se seznamují s principy orientace v mikroprostoru. Tyto poznatky jim později slouží v oblasti prostorové orientace a nakonec i samostatného pohybu, jelikož prostor je uspořádán geometricky.

Soubor těchto podložek obsahuje rovněž přípravu pro orientaci v základních šesti bodech brailleského písma a přístupnou formou řeší úvod do množinové matematiky.

Zatloukátko má šest otvorů, do kterých se zatloukají dřevěné kolíčky. Žáci se učí zacházet s pákou. Zároveň si utvrzují tvary brailleského písma, protože jeho otvory svým rozmístěním tvoří náhradní graf grafem.

Další pomůckou je stavebnice, která využívá známých destiček různých tvarů. Reliéfně lze sestavit například krajinu se zahradou a sluníčkem, postavy dětí, zvířátka aj. Tato kolíčková stavebnice umožňuje variabilní rozmísťování plotu zahrady, zahradního domku, stromů, pískoviště, stolečku s lavičkami aj.

Pokusili jsme se řešit problém reliéfního znázornění předmětů denní potřeby. Aby nákresy byly pro předškolní děti srozumitelné, využíváme postupných hmatových abstrakcí:

1. jednoduchý předmět

2. jeho skutečná reliéfní podoba na pevné podložce

3. siluetový obrazec

4. kontura z hladké linie

5. kontura z reliéfních bodů jako nejvyšší stupeň hmatové abstrakce předmětu.

Znázornění polokulatými cvočky	Znázornění mírně reliéfní siluetou	Znázornění siluetou z reliéfních bodů

Tyto hmatově abstrahovací stupně vytvářejí zároveň možnosti tvorby srozumitelných obrázků při použití všech uvedených stupňů.

Všechny uvedené pomůcky podle našich návrhů zhotovil bývalý žák ZDŠI pro slabozraké F. Ficián k spokojenosti všech, kteří se zabývali jejich ověřováním. Žáci je mají rádi, protože jsou jim srozumitelné.

Ve spolupráci s brněnskou střední uměleckoprůmyslovou školou jsme postavili labyrint ve formě stavebnicových průlezek, který slouží rozvoji získaných pohybových dovedností v širším prostoru.

Na zahradě školy jsme vybudovali několik prolézaček ze starých pokácených stromů. Jsou velmi lákavým prostředkem rozvíjení dětské fantazie. Zvláště vyhledávaným je velký vlak, do kterého se vejdou všechny děti oddělení. Průlezky, které vyrobil výtvarník P. Medek, jsou mimo tyto funkce vhodnou ozdobou zahrady.

Neoddělitelnou je poradenská činnost s vlastní evidencí zrakově těžce postižených dětí raného a předškolního věku. Rodiče zveme k pravidelné návštěvě. Zde nám pomáhá brožura, kterou jsme vydali v rámci Mezinárodního roku invalidů. Poradních dnů se během školního roku zúčastňuje několik desítek rodičů.

V evidenci jsou 4 děti do jednoho roku, 7 dětí do dvou let, 24 dětí do tří let, 13 dětí do čtyř let a 16 dětí pětiletých.

Pro rodiče zrakově těžce postižených dětí jsou každoročně pořádána setkání, na kterých se dovídají o metodách a zásadách výchovy. My máme naopak velký zájem o rodinné prostředí. V roce 1981 se konalo setkání za účasti dětí. Rodiče si tak mohli ověřit výsledky své výchovy a porovnat své dítě s jinými. Tato setkání mají ráz seminářů, na kterých je dostatek místa k výměně zkušeností.

Brněnská Mateřská škola pro nevidomé si přeje být školou moderní. Nejenže připravuje žáky pro vstup do základní školy, ale také u nich rozvíjí takové kladné volní vlastnosti, které je aktivizují. A u mnohých dětí je k tomu nejvyšší čas, jelikož ne všechny rodiny věnují dostatečnou péči výchově svého postiženého dítěte. Ba, mnohde toto dítě překáží. Stává se, že dítě, které je doma ponecháno samo sobě, je ve svém vývoji opožděné i o dva roky, někdy již chyby ve výchově nelze odstranit. Největší chybou, kterou rodiče dělají je, že dostatečně dítě nezaměstnají manuálně a pohybově, že ho ponejvíce upoutávají pouze k poslechu rozhlasu nebo magnetofonu.

Učitelky i vychovatelky pracují podle speciálních Výchovných programů, do nichž jsme se snažili vložit veškeré poznatky o výchově zrakově těžce postiženého dítěte předškolního věku.

Poradenská péče má podobně obtížné úkoly v přesvědčování mnohých rodičů o včasnosti výchovy i jejich nevidomého dítěte. Jeho výchova začíná jako u jiných dětí již od prvních dnů života. Místo aktivizujícího zraku vedeme rodiče k tomu, aby hojně využívali hmatové a zvukové kontakty, u nichž má mimořádný význam jejich citové zabarvení. Je jedinou odměnou pro pracovníky Poradny, když můžeme konstatovat, že dítě spěje ke zdravému vývoji, když dítě, které původně sedělo apaticky, se nebojácně pohybuje, když nevidomé dítě v sedmi měsících umí paci, paci, loučí se máváním ručky a volá „pá, pá“.

Nakonec bych rád podtrhl, že všechno úsilí jednotlivce by nebylo opravdu nic platné, kdyby pracovnice Mateřské školy a sociální pracovnice Poradny M. Eliášová nevěnovaly mimo svých odborných dovedností této činnosti celé své srdce.

Má-li se činnost v MŠ dále rozvíjet, je nutné rozšířit velikost učeben i pomocných prostor. Našlo se řešení. Počátkem příštího školního roku má být přidělena nová budova. Věřme, že tyto nové podmínky přispějí ještě více ke zkvalitnění pojetí výchovy a vzdělávání.