(Otázky defektologie 1986/87, str. 334—335)
Setkání se konalo od 24. do 30. listopadu 1986 v rekreačním středisku Svazu invalidů v Hodoníně u Kunštátu. Pořadatelem bylo II. oddělení sociální rehabilitace ÚV Svazu invalidů. Zúčastnilo se 16 rodičů se svými čtyř až šestiletými nevidomými dětmi a 16 rodičů dětí nevidomých a slabozrakých mladších čtyř let. Program připravila pracovní Komise rodičů a přátel zrakově postižených dětí Rady zrakově postižených při ÚV Svazu invalidů. Náplň kolokvia v praktických cvičeních byla volena tak, aby se zachytily nejdůležitější oblasti rozvoje osobnosti předškolního zrakově těžce postiženého dítěte, jak je v poslední publikaci vybral J. Smýkal.
Skupině rodičů dětí mladších čtyř let byly umožněny individuální konzultace k problematice výchovy jejich dítěte. Rodiče byli také svědky některých praktických cvičení, která byla po celý týden konána ve skupinách rodičů s přítomnými dětmi. Individuální konzultace vedl O. Čálek s H. Flenerovou. Praktická cvičení s dětmi prováděl kolektiv speciálních pedagogů za vedení J. Smýkala. Zvláštní důraz se kladl na rozvoj manuálních činností, rozvoj hmatu, tělesnou zdatnost, orientaci v prostoru a sebeobsluhu nevidomého dítěte předškolního věku. Individuální přístup byl zajištěn vytvořením čtyř skupin po čtyřech dětech. Při práci s nimi byli po celou dobu přítomni jejich rodiče, aby poznali, jak je třeba nevidomé dítě vést, aby bylo zabráněno nezdravému jednostrannému parciálnímu vývoji, který je pro osobnost nevidomého dítěte tohoto věku charakteristický.
Mimo běžně dostupných hraček a herních pomůcek měli instruktoři k dispozici dost speciálních hraček a herních pomůcek, které připravili manželé Vachulovi a F. Ficián. Významné byly například míčové hry a hry s míčem, orientační cvičení na procházkách, zacházení se speciálními stavebnicemi, reliéfními obrázkovými knížkami, materiály pro výchovu hmatu aj. Byli jsme také svědky, jak nevidomé děti zacházejí s kladívkem, pilkou aj.
Rehabilitační soustředění čerpalo z dřívějších zkušeností brněnské Poradny pro rodiče zrakově postižených dětí. Bylo mimořádně plodné, i když se nepodařilo splnit procvičování samostatné sebeobsluhy dětí, jako je oblékání, obouvání, hygiena, samostatnost v jídle aj. Díky pochopení pracovníků Svazu invalidů a přítomných tyflopedických pracovníků se mohli rodiče praktickými ukázkami seznámit s postupy a metodami výchovy zrakově těžce postiženého dítěte předškolního věku. Na soustředění vyslechli rodiče přednášku o významu tyflografiky. Přítomen byl rovněž oftalmolog a právník Svazu invalidů. Oba se zaměřili na specifické otázky související s výchovou a poskytli rady rodičům.
Ukazuje se, že nejen publikační činnost zaměřená na výchovu předškolního zrakově těžce postiženého dítěte, ale také různá forma individuálních pohovorů a seminářů včetně rehabilitačních soustředění dětí, posunuje československou tyflopedii v této oblasti na přední místo v Evropě.