(Zora 1985/6, str. 15—17)
V rámci akcí konaných ke 150. výročí založení Ústavu pro nevidomé v Brně se ve dnech 15. a 16. března tohoto roku konalo již popáté setkání rodičů tentokrát čtyřletých nevidomých dětí, které pořádala brněnská Tyflopedická poradna spolu se Svazem invalidů v ČSR. Rovněž tentokrát se zúčastnili i rodiče z českých krajů se svými zrakově těžce postiženými dětmi. Přišlo celkem třicet rodičů, z nichž někteří neměli tušení o práci Poradny. Spolu s rodiči přišly i jejich děti, které mají být začátkem příštího školního roku přijaty do Mateřské školy pro nevidomé v Brně nebo v Praze.
Seminář se zaměřil na problematiku této věkové skupiny dětí. Účastníci vyslechli přednášky na téma Hračky a hry, Osobnost čtyřletého nevidomého dítěte a jeho připravenost ke vstupu do speciální MŠ, Program výchovné činnosti v MŠ, Organizace školství tyflopedického zaměření, Stupně zrakové ostrosti, Sociální péče o rodinu a nevidomé dítě, Aktivizace osobnosti dítěte a jiné. Diskuze byla pochopitelně bohatá a konkrétní, vždyť se jednalo o dětech, které byly v budově současně s rodiči jen o poschodí výš v péči učitelek a vychovatelek.
Pro děti byl stanoven speciální program. Důvodem jejich přítomnosti v prostředí, do kterého mají v novém školním roce nastoupit, byla jednak snaha zjistit jejich stupeň adaptability, jednak jim umožnit pobyt v cizím prostředí i s noclehem. Na druhé straně se organizátorovi jednalo o to, aby se s těmito dětmi již nyní seznámily všechny pracovnice, v jejichž péči budou za půl roku, aby poznaly úroveň jejich ontogenetického vývoje a mohly rodičům poradit, ve kterých oblastech osobnosti dítěte je ještě nutné zvýšit pedagogické úsilí. Většina vychovatelek se právem obávala, že péče o tak velký počet cizích dětí bude nad jejich síly. Poznaly však, že pravidelná poradenská péče přinesla své výsledky a po prvních rozpacích byla navázána nová přátelství mezi dětmi a speciálními pedagožkami. Nestranný pozorovatel by vůbec nezjistil, že tyto děti a pedagožky se ještě před několika hodinami neznaly.
Mnohé z dětí byly poprvé ve svém krátkém životě v péči cizí osoby. Pouze tři z nich se nedovedly přizpůsobit. Jinak zde bylo veselo a panoval čilý ruch.
Potěšila nás vděčnost rodičů a nadchla úroveň některých dětí, a to zvláště těch, které jsou v péči Poradny již po čtyři roky. Na tu trochu pláče v okamžiku odloučení od matky se brzy zapomnělo a nové hračky i příjemný hlas vychovatelky a učitelky dal zapomenout, že malý človíček daleko od domova je sám a pečuje o něho cizí osoba.
Získali jsme nové poznatky o dětech, které budou od nového školního roku našimi žáky a děti z Čech budou jistě rovněž vzpomínat na tety a strýce z Brna do té doby, než tyto vzpomínky překryjí další události a odstup času.
Finanční náklady nesl Svaz invalidů. Spolupracovala odborná asistentka katedry speciální pedagogiky Pedagogické fakulty UK v Praze H. Flenerová.
Pečlivě připravená akce přinesla své dobré výsledky. Znovu jsme se přesvědčili, že péče o nejmenší zrakově těžce postižené děti stále stoupá