(Tyflologické listy 1987/1—2, str. 21—55)
Úvod
Komise pro práci se zrakově těžce postiženými dětmi a mládeží při II. oddělení sociální rehabilitace ÚV Svazu invalidů v ČSR přijala sociální rehabilitaci jako aktuální úkol v zabezpečení těžce zrakově postiženého (dále též ZP) dítěte raného věku. Tato zvýšená pozornost ke vstupu do speciální mateřské školy.
Uvedené poznatky by měly sloužit funkcionářům SI jednak pro vlastní informovanost o současném stavu poradenské péče u nás, jednak jako instruktáž o zvláštnostech vývoje zrakově těžce postiženého dítěte od jeho nejútlejšího věku. Měly by dále sloužit Radám zrakově postižených při OV Svazu invalidů, v jejichž kompetenci je organizovat aktiv rodičů. Poradenská péče o nevidomé dítě a jeho rodinu by měla být součástí programů sociální rehabilitace v rámci okresů. V neposlední řadě míníme dát do rukou rodičů alespoň elementární informace o vývoji jejich ZP dítěte.
Podmínky vzniku tyflopedického poradenství
Když jsme v září 1978 pro nově otevřenou[1] Mateřskou školu pro nevidomé v Brně instalovali poradnu pro rodiče zrakově těžce postižených dětí, činili jsme tak z pouhého pocitu nezbytnosti soustavného styku s rodinou, ve které se narodilo nevidomé dítě nebo z různých důvodů přišlo o zrak později. Úkolem bylo rozvinout osobnost tohoto dítěte již v raném věku, dílčím cílem připravit je ke vstupu do speciální mateřské školy s internátem.
V té době nebylo k dispozici nic než vůle pomoci a vlastní dlouhodobé zkušenosti z pedagogického procesu i mimo něj a také skromné zkušenosti jednoroční přípravy. Potíže působilo shromažďování materiálů zabývajících se rozvojem například psychiky hmatového a sluchového vnímání. Ojedinělé pokusy nebyly zatím zpracovány. Obsahovaly převážně jen zkušenosti některých jedinců.
Této situaci předcházelo schválení dokumentu Další rozvoj československé výchovně vzdělávací soustavy, který obsahuje i články vztahující se k tyflopedickému školství a jeho nově upravené koncepci. I když byl na pedagogických radách těchto škol projednáván, netušilo se, jaké důsledky bude mít jeho klasifikace na specifika poznávacích činností nevidomých v plném rozsahu. Zkušenosti byly s tradičním způsobem vzdělávání. Pedagogové, přestože tušili, jaké potíže přinese nově koncipovaný obsah i rozsah učiva, očekávali, že snad nějakým nepředvídaným způsobem bude možno tyto plány plnit. Příslušná komise Ministerstva školství ČR sice závažnost situace posoudila, ale nezabezpečila realizaci J. Jesenským připraveného projektu výzkumu pojetí a obsahu úkolů mateřských škol pro ZP děti.
Přitom v tomto období byl nejvyšší čas učinit první vážný krok, tj. začít s výchovou a výukou těžce ZP dětí předškolního věku, což se zatím na Moravě nedělo. V praxi uplatnit nároky na zvládnutí učiva v prvním ročníku ZŠ pro nevidomé bez předběžné přípravy dítěte i rodičů nebylo možné. Zasadil se proto ředitel ZDŠI (autor tohoto pojednání) přes nepřízeň podmínek (mzdové fondy i ostatní finanční náklady) o otevření mateřské školy v Brně zásadními stavebními úpravami zanedbané budovy a přípravou pedagožek.
Protože nebylo možno tuto školu chápat jako nové sociální opatření, zpracovaly učitelky za vedení ředitele první speciální výchovný program, ve kterém se objevují nové prvky v obsahu činností i prvky, jež souvisejí s hodnocením dítěte s ohledem k jeho specifikám individuality zvláštností poznávacího procesu a z těžkého defektu vyplývajících změn sociálních vztahů rodiny a dítěte. Bylo třeba zabývat se změněnými vztahy dítěte uprostřed rodiny i perspektivami jeho životní dráhy. K tomu všemu nebylo v té době dostatek vědeckých podkladů, které byly získávány během dalších let s velkými obtížemi.
V průběhu doby jsme se zaměřili i mimo školu. Nemohli jsme být spokojeni se stavem, jak je na nevidomé pohlíženo v některých okresních pedagogicko-psychologických poradnách, kde nejsou předpoklady adekvátního pohledu na věci, které s sebou nese ztráta zraku. Objevila se tendence tyto děti v raném věku podhodnocovat. Jen zřídka si psycholog uvědomuje, v jakém rozsahu ovlivní zvláštnosti poznávacích činností rozvoj psycho-motorických činností i příští náročnost životních situací postiženého člověka. Navíc zůstávají rodiče zcela osamoceni a vázáni na místní poměry.
Tedy tyto dva aspekty, tj. nová koncepce vzdělávání na ZŠ pro nevidomé a nezbytnost odborné spolupráce s rodiči i ostatními orgány a organizacemi, které pečují o zrakově těžce postižené dítě, vedly k zahájení pravidelné poradenské činnosti pro obvody obou moravských krajů.
Zdravotnické organizace sice pečují o dítě a matku, ale nemají k dispozici erudované pedagogické pracovníky tyflopedického zaměření. Sociální péče se objevuje až od jednoho roku dítěte, většinou ovšem pouze finančním zabezpečením rodiny dávkami nárokovými nebo z doplňkové péče. Sociální pracovníci OHT nejsou vybaveni ani elementárními znalostmi o výchovně vzdělávacích úkolech a cílech speciálních škol a navíc pokládají péči svého resortu za dostačující. Školské organizace zajímá dítě až v jeho třech letech (vč. Pedagogicko-psychologických poraden), kdy má nastoupit jako žák do mateřské školy, meziresortní ujednání o spolupráci neexistují.
Tuto situaci mají znát pracovní komise a kluby rodičů při Svazu invalidů, které by se měly aktivizovat v péči o rodiny ve svém obvodu i mimo něj. Potřebují však přehled o situaci, který jim v minimální míře poskytne tato stať. Bylo by třeba, aby Rady zrakově postižených při OV Svazu invalidů pořádaly instruktáže svých členů. K dispozici na oddělení sociální rehabilitace II ÚV SI v ČSR v Praze jsou seznamy rodin s postiženými dětmi v jednotlivých moravských okresech. To by jistě pro začátek činnost značně usnadnilo.
Pro rodiče těžce ZP dítěte není situace nijak snadná. Většinou je pozdě začít se zabývat výchovou až tříletého nevidomého dítěte. Rodiče jsou nuceni řešit mnoho výchovných problémů, které se u vidomého dítěte tak vyhraněně neprojevují. Není u nás profesionální instituce, která by se zabývala poradenskou činností. Ta se zatím děje pouze na bázi dobrovolnosti. Pedagogické vzdělání, které mají učitelky speciálních mateřských škol, není pro tuto činnost dostačující. Rodiče jsou mnohokrát postaveni před otázku, zda výchova jejich dítěte má vůbec smysl. Co si počít s dítětem, které na svět nevidí?
V současné době pracuje Poradna při Mateřské škole pro nevidomé v Brně. V Praze se rozvíjí poradenství, které organizuje II. oddělení sociální rehabilitace ÚV SI v ČSR a Komise rodičů a přátel ZP dětí. Podobně, jako tato komise Rady při ÚV SI mohou pracovat i komise na OV SI.
Nejúčinnější je taková péče, která se provádí včas, soustavně, dlouhodobě, kvalifikovaně a v přímém styku s rodinou: a) činností speciálně vyškoleného tyflopeda přímo v rodině, b) zavedením pravidelných poradních dnů, c) dvou až třídenním soustředěním rodičů, d) semináři rodičů a praktickými cvičeními za přítomnosti jejich dětí, e) zajištěním prodeje speciálních hraček a herních pomůcek (nebo zprostředkováním prodeje nedostatkových hraček běžného sortimentu), f) exkurzemi v mateřské nebo základní škole pro nevidomé, g) vyškolením funkcionářů SI a zajištěním pracovního aktivu rodičů.
Hodnotíme-li výše uvedený program, nezbývá, než přiznat, že jsme ještě zdaleka ne-učinili vše, co by přispívalo ke zdárné výchově zrakově těžce postiženého dítěte, které žije v jiných podmínkách než jsou ty, které jsme jako pedagogové připravovali v minulosti.
Rozvoj profesionální poradenské služby brzdí hned několik faktorů, z nichž vyniká například to, že působí potíže rozhodnout, do kterého resortu tyflopedické poradenství vůbec patří, kde získat potřebné finanční prostředky apod. První kroky, které byly v roce 1977 učiněny v Brně pramenily z iniciativy a humanizmu jednotlivců, kteří nebyli od nadřízených složek pochopeni. Tak byla zřízena poradna, kterou donedávna vedl mimo své pracovní povinnosti autor tohoto příspěvku se svou spolupracovnicí M. Eliášovou, sociální pracovnicí školy.
Doba, kdy byli tyflopedové přesvědčeni, že za socializmu bude nevidomých ubývat, je dávno pryč. Tyto romantizující přístupy jsou překonány. Ukazuje se zásadní přesun příčin úplné nebo částečné slepoty z dřívější ryze sociální struktury, která byla charakterizována nedostatečnou lékařskou pomocí, nízkou hygienickou úrovní a chudobou, k problémům vyplývajícím z minimální úmrtnosti nedonošených novorozenců, oslabenosti těhotné ženy a mnohdy jejího nezodpovědného poměru k těhotenství a zvráceného pojetí ženské emancipace. Vždyť retinopatií novorozenců (retrolentární fibroplazií) trpí dnes asi 60 procent zrakově postižených dětí.
Dlouholetá praxe ukázala, že sice spolupráce brněnské Tyflopedické poradny s očními lékaři, pedagogicko-psychologickými poradnami, odbory sociálních věcí národních výborů ve své době přinesla svůj podíl v evidenci, ale tím více vyniká požadavek institucionalizovat profesionální poradny.
Úkoly a cíl speciální péče
Hledisko současné společnosti je jasné: každé vzdělavatelné dítě připravit pro jeho životní dráhu, která se vyznačuje chutí k tvořivé práci. Žádné sociální opatření nemůže nevidomého v jeho životních perspektivách uspokojit. „Pouze práce je jeho štěstím.“ Z tohoto hlediska počítáme i s výchovou mentálně retardovaných nevidomých dětí, jejichž retardace je způsobena jednak částečnými fyziologickými změnami vyšší nervové činnosti, jednak — a to nejčastěji — nesprávnou výchovou v rodině. Vyplývá z toho povinnost všech mateřských škol pro nevidomé přijímat i tyto opožděné děti, u nichž převažují otázky výchovy nad pozdějším školním vzděláváním — alespoň zpočátku.
Podmínky rodinné výchovy jsou prvním okruhem, kterým je třeba se zabývat. Přesvědčit rodiče o užitečnosti výchovy aktivizací dítěte, které je příliš vázáno na sebe sama apod. Podíváme-li se na problém rodiny zblízka, zjišťujeme, že po klasifikaci zrakové vady dítěte jako trvalé a nevyléčitelné, se rodiče dostávají do stresové situace, protože v této první fázi nenalézají žádné východisko a jsou dlouhodobě bezradní. Ve druhé fázi (bloudění) začíná u nich pozvolna převažovat hledání východiska. Vyhraňuje se poměr k výchově: a) dítě je zanedbáváno, rodiče nevidí důvod, proč je vychovávat, b) dítě je opatrováno jako bezmocné. Rodiče mu neposkytují prostor pro vlastní iniciativu. Jen asi v polovině rodin se obě vyhraněná stanoviska neobjevují pro výchovu jako záporná. Teprve ve třetí fázi se rodiče počínají orientovat na odbornou pomoc, i když k ní zatím nemají vyhraněné stanovisko. V poslední fázi vyhledávají pomoc a spolupráci s odborníky z vlastního přesvědčení dobrovolně. Jde tedy o to, aby tyto fáze probíhaly již v době, kdy je dítě evidováno a sledováno — aby každá fáze byla co nejkratší. Ředitel brněnské školy se sociální pracovnicí proto vybudoval evidenci všech zrakově postižených dětí v obvodu obou moravských krajů. Při předávání agendy v roce 1985 bylo evidováno 175 nevidomých a slabozrakých dětí předškolního i školního věku, které nebyly umístěny do žádného speciálního zařízení, ani nenavštěvovaly ve svém bydlišti běžnou mateřskou nebo základní školu.
Péče o rodinu spočívá rovněž v tom, zbavit rodiče osamocenosti a výhradní výjimečnosti seznámením s jinými rodinami. Jakou formou se tak děje, je otázka praxe. V našem případě půjde o to, ustavit na každém okrese pracovní komisi rodičů zdravotně postižených dětí a umožnit styk rodin ZP dětí. Aby však byla zajištěna správně orientovaná pomoc, měly by rady zrakově postižených organizovat proškolení svých funkcionářů, kteří budou o tyto rodiny pečovat.
Souběžně je třeba upozornit na zdravé vnitřní vztahy sourozenců zrakově postiženého dítěte, postavení nevidomého sledovat, aby nedocházelo k jeho preferenci. Zraková vada, jestliže je neštěstím, tedy pouze pro rodiče, nikoliv pro dítě samé. Před dítětem rodiče nikdy nedají najevo, že je jeho zrakové postižení trápí, křivdili by mu. Tuto jím nijak nezaviněnou křivdu by později nemuselo unést.
Významným okruhem, na který je nutné se soustředit, je utváření osobnosti dítěte již od okamžiku jeho narození. Výchovou se nevytvářejí pouze dovednosti, ale co víc, formují se vlastnosti — především kladné, ale i záporné volní akce. Již v dětství nacházíme kořeny toho, čeho člověk dosáhne v dospělosti.
Protože se jedná o tematiku široce rozvětvenou v oblasti tyflopedie jako speciálně pedagogické disciplíny, omezujeme svůj zájem na okruh pracovníků, kteří přicházejí do styku s nevidomým dítětem jen zřídka. Pro ucelený pohled na vývoj nevidomého dítěte provedeme jednak informativní exkurzi do problematiky hodnocení uvažovaného jedince, jednak naznačíme směr pomoci rodičům. V obou polohách svá stanoviska pouze naznačíme s důvěrou, že budou sloužit jako minimální informace. Pokud se poradenská péče nedostane ze současných problémů, nelze očekávat ani zvýšenou úroveň ani lepší teoretické zázemí. Příkladem vzorného pojetí v tomto směru je aktivní skupina rodičů v Hradci Králové, která usiluje o evidenci rodin se ZP dětmi.
Nejvýznamnější okruhy výchovy
Věnujme nyní pozornost změnám ve třech okruzích. Jsou to:
1. manuální činnosti
2. tělesná zdatnost
3. schopnost samostatně se pohybovat.
Na tyto okruhy upozorňujeme proto, že zajišťují životní úspěchy nevidomého ve skutečnosti, zatímco jeho nadání jen v předpokladu. Jsou totiž změněny podmínky rozvoje nadání, schopností, dovedností i postojů v té míře, jak již v raném věku bylo nevidomé dítě aktivizováno.
Ad a) Ruka je významným kompenzačním činitelem. Mimo to, že je orgánem hmatu, objevili jsme její trojí funkci v oblasti zručnosti. Ruka je receptorem, efektorem, ale zároveň orgánem zpětných aferentací, tzn., že vnímá, provádí a zároveň sama své úkony kontroluje. Tato mimořádná náročnost přinejmenším zpomaluje veškeré její funkce. Ještě dynamičtěji se však tyto změny týkají stránky kvalitativní. Vždyť mimo kinestetických úkolů jsou zde činnosti hmatové. Činnosti nevidomého dítěte klasifikujeme z tohoto vědeckého a nedávno autorem této statě objeveného a popsaného hlediska.
Ad b) Rozvoj tělesné zdatnosti je vymezen podmínkami vzniklými ztrátou zraku. Dítě má méně vnějších impulzů k pohybu, suplující smysly nemají takovou neomezenou schopnost, aby zastoupily zrak. Podpora přirozené dětské vlastnosti a chuti k tělesnému pohybu je významným pedagogickým okruhem. Zdravé tělo posiluje chuť k životní aktivitě.
Ad c) Poznávání prostoru a dovednost orientovat se v něm zajišťuje později možnost výkonu povolání mimo domov. Samostatná docházka do zaměstnání, za zálibami apod. není možná bez včasného a dlouhodobého vývoje a neustálého procvičování orientačních dovedností. Již od útlého věku pěstujeme v nevidomém dítěti odvahu samostatně se pohybovat.
Tzv. náhradní smysly se ve svém kompenzačním procesu rozvíjejí v oblasti psychiky vnímání. Za žádných okolností se nemění jejich fyziologické základy. Změny se odbývají v hodnocení vjemů, které nevidomý klasifikuje ze svého specifického hlediska. Nemá fyzicky lepší sluch ani hmat, ale je veden k hlubšímu hodnocení jejich informací.
V rámci vývoje schopností, dovedností, návyků a postojů je třeba připomenout jako specificky významné následující okruhy výchovy:
1. rodinné zázemí, o kterém jsme se již zmínili
2. vnitřní podmínky rozvoje osobnosti, ze kterých zcela vylučujeme nějaké zvláštnosti nadání nevidomých
3. včas probudit dětský zájem o svět znamená s výchovou začít ihned po narození dítěte
4. pohyb je podnětem duševní činnosti. Duševní činnost nevidomého je rozvíjena již v raném věku povzbuzováním a s nápomocí
5. rozvoj svalového vnímání je založen na kompenzačním charakteru suplujících smyslů
6. rozvíjení analýzy zvuků a syntetického hmatového vnímání
7. rozvoj řeči se děje bez možnosti odezírání
8. zvýraznění sociální a sexuální výchovy
9. nedovolit vznik slepeckých zlozvyků, sledujeme dítě od kojeneckého období
10. sledovat vývoj uchopování předmětů
11. orientace v prostoru a vlastní pohyb patří mezi nejvýznamnější okruhy výchovy
12. poznávání světa rozšířit o soustavné hmatové a sluchové seznamování s přírodou
13. význam představ o vlastním těle je nejaktuálnější v raném věku dítěte
14. hry míčové, ve vodě, hry s pískem
15. poučení o dopravním ruchu
16. o významu tělesné zdatnosti jsme se zmínili výše
17. manipulace s předměty navazuje na nemožnou nebo značně omezenou možnost zrakové kontroly ruky a její trojí funkci
18. specifický význam hraček a her
19. čtení obrázkových knížek se speciální úpravou vyobrazení samotných předmětů a později i jejich vztahů. Jedná se o čtyři stupně abstrahovacích činností: předmět, jeho basreliéfní podoba, silueta, kontura z nepřerušované čáry a kontura přerušovanou čarou
20. hudba a pohyb — zamezit bezduchému trávení času u poslechu hudby
21. oblékání a obouvání
22. samostatnost v jídle
23. osobní hygiena
24. informace o mateřské a základní škole i o životních perspektivách zrakově těžce postiženého
Výběr uvedených okruhů byl proveden z formativního hlediska. O jejich obsahu nelze na tomto místě pojednat podrobně, jelikož to nedovoluje rozsah článku. Ještě tento rok však vydá Svaz invalidů v ČSR publikaci, která se zabývá výchovou nevidomého dítěte raného až předškolního věku.
Přiložené tabulky vymezují problematiku pouze v některých výchovných okruzích, a to velmi hrubě. Uveřejňujeme je proto, abychom alespoň informativně pohlédli na rozvoj zrakově těžce postiženého dítěte a učinili si základní představu o problémech výchovy i psychologického hodnocení.
Vývoj psycho-motorických činností
Ontogenetický vývoj nevidomého dítěte se opožďuje v závislosti na ztrátě zraku úplné či převážné a úrovni vnější péče o ně. Neprobíhá lineárně (někdy až příliš dramaticky parciálně), jako konečně u žádného dítěte, ale přesto jsme se pokusili naznačit rozvoj dovedností obecně a doporučit nápomocné působení. Metod, jak docílit úspěchů, je více, ale jedině účinná je hra — vše hrou, nikoliv příkazem. Vědomí rodičovské lásky pomáhá dítěti i rodičům zvládnout naše následující doporučení. Dítě je herec, buďme jeho citlivými, ale vedoucími pedagogy. Dítě by mělo vědět, že je máme rádi, jinak je reálné nebezpečí, že se naše snažení může minout účinkem.
Věk do 3 měsíců
Dovednosti:
základní nepodmíněné reflexy jsou aktivní
kojení nemá žádná specifika, novorozenec reaguje na dotyk prsu
děti mohou potkávat různá dobrodružství
laskání s dítětem je pokračováním jeho pobytu v lůně matky. Přivine jeho nahé tělíčko ke své obnažené měkké hrudi
při tlaku na dlaň a chodidlo odpovídá protitlakem
dovede se koncentrovat na matčiny doteky
dělá nekoordinované pohyby rukama i nohama
počátky dotekových a sluchových vztahů k světu
prvopočátky uvědomování si končetin
v poloze na bříšku zvedá hlavičku, případně se opírá o lokty
převrací se, nebo o to alespoň projevuje snahu
při přemisťování dovede ležet v různých polohách
brouká si
Nápomocná působení:
při kojení využít hmatové podněty
mazlení při přebalování
hra s končetinami má kompenzační charakter (roztahování, tlak různými směry, tleskání aj.)
děťátko nevidí, že se na ně usmíváme, mazlíme se dotyky na celé jeho tělíčko
dopomoc při převracení
vkládání přiměřených předmětů nebo jen prstu do dlaně dítěte. Mělo by reflexivně dlaň sevřít
matka na dítě mluví zdálky i zblízka tichým melodickým a mazlivým (nikoliv šišlavým) hlasem
chování v ležící poloze s procházením po bytě
pochvala intonací řeči a pohlazením
Věk 3 — 6 měsíců
Dovednosti:
hraje si s vlastníma rukama a nohama
manipulace s pokrývkou (mačkání okrajů)
uchopování předmětů dlaní
zájem o hru s hrkátkem
mačkání papíru
zájem o předměty kolem sebe
samostatně se otáčí
pasení koníčků s oporou na dlani, koncem období s prohnutou páteří
koncem období pokusy o posazení
koncem období počátky snah o lezení
počátek období soustředit se na kutálející se předmět
výskání a vydávání neartikulovaných zvuků
Nápomocná působení:
pokládat hračky na okraj dosahového pole
upoutávat pozornost ke kutálející se hračce
podávat hračky měkké, teplé a oblé
podávat papír na mačkání (nikoliv igelitové sáčky)
obcházení bytu s dítětem v náručí (probouzet jeho zájem o věci vpředu i nahoře)
cviky k posilování zádových i břišních svalů
vytváření měkce obložených tunelů pro plazení
zrakové pozorování se nahrazuje hovorem i v případě, kdy je matka mimo místnost
mluvit na dítě z různých vzdáleností
krmení lžičkou (dítě je drženo levou rukou v šikmé poloze, pravou rukou je krmeno. Umožnit, aby svou rukou sledovalo pohyby)
pochvala slovy i pohlazením
Věk 6 — 12 měsíců
Dovednosti:
hraje si zatím bez hlubšího cíle
uchopování předmětů prsty
jemnější motorika
první pokusy házet lehkými předměty
koncem období zpevňuje nohy při obouvání
koncem období pokusy zacházení se lžičkou
jí rohlík nebo sušenku, kterou drží v ruce
plazení po bříšku
snahy o postavení s přidržováním
přitahuje se za ruce směrem k posazení
pozná, že do pokoje někdo vkročil
začíná rozumět pochvale a pokárání
dovede se chvíli soustředit na činnost, která je baví
sleduje zvuk kutálejícího se předmětu
pije z hrnku
Nápomocná opatření:
navádět dítě k nejjednodušší manipulaci s hračkami
při obcházení bytu s dítětem v náručí manipulace s klíči zasunutými ve dvířkách skříněk
pokládat hračky na okraj dosahového pole
povzbuzovat zájem o květiny v bytě
vyhýbat se přetahování prádla přes hlavu, které má úzký otvor
krmení se děje v sedící poloze matce na klíně, aby mohlo svýma ručkama sledovat její pohyby dospělé osoby
pro pití se vybere hrnek s menším průměrem
procvičování zádových a břišních svalů
mluvit na dítě z různých vzdáleností a v pohybu
povzbuzovat a hlavně pomáhat dítěti v pokusech o plazení, povzbuzovat slovní pochvalou a pohlazením, pomáhat tlakem na zadeček
kutálení hranatými předměty
při pasení koníčků se pokusit o zvednutí jedné ruky dítěte
vést dítě k elementární spolupráci při obouvání, případně i při oblékání a svlékání
mimořádnou pozornost věnovat tomu, aby dítě dovedlo držet v ruce rohlík nebo sušenku
Věk 12 — 18 měsíců
Dovednosti:
začátky rozlišování funkce jednotlivých hraček
uvědomění trojrozměrnosti předmětů (krabice aj.)
počátky uvědomělé hry
míčové hry — míč s rolničkou
počátky spolupráce při oblékání a svlékání
počátky uvědomělého poznávání částí vlastního těla
pití z hrnku malého průměru
krmení se odbývá v sedící poloze na klíně matky
počátky napodobování hlasu některých zvířat
pokyny: pojď sem, jsi hodný, to nesmíš, jak je veliký, udělej pá, pá, udělej malý aj.
chůze s přidržováním za ruce
pokusy o první smysluplná slova: ham, papat
širší sociální vztahy — loučení: pá, pá, přivítání: aha
oblíbenost některé hračky
naplňování krabice menšími předměty
Nápomocná působení:
podáváme krabice různých tvarů
naplňování velké krabice
vedení k zájmu o věci v domácnosti
míčové hry s dospělou osobou — míč s rolničkou
umožnit setkávání s některým domácím zvířetem
dítě je svědkem péče o domácí květiny
pohybové hry s říkankovým doprovodem
odstranit ostré předměty z dosahu a rohy stolů obložit měkkým materiálem
oblékání a svlékání doprovázet slovně
krmení organizovat tak, aby se dítě mohlo držet ruky osoby, která je krmí (nekrmit v zrcadlové poloze)
samostatné pokusy se lžící by měly mít částečný úspěch
soustavné posazování na nočníček
dítě se setkává s lidmi mimo rodinu
napodobování hlasu psa, kočky, prasátka
častá slovní komunikace
sledovat oblíbenost hraček
Věk l — 2 roky
Dovednosti:
nápadná oblíbenost některé hračky
naplňování krabic menšími předměty a zasunování menší krabičky do větší
obliby kuchyňského náčiní
počátky prstového uchopování předmětů
hry lehkým míčem s rolničkou, hry s kostkami — komín
hra pozvolna dostává smysl
dítě dopomáhá pohyby při oblékání a svlékání
dovede sníst i pokrm, který nemá v oblibě
chůze s přidržením za jednu ruku
koncem období se u dítěte projevuje snaha o zrychlení chůze
dítě mluví nejdříve v izolovaných slovech, koncem období spojuje dvě i tři slova
srozumitelná jsou sdělení: půjdeme na procházku aj.
ví, že se nesmí pomočovat
dovede stát, předkloní se, stoupne si
seznamuje se s širším okruhem lidí
Nápomocná působení:
vedení k smysluplné hře: naplňování krabic, nakládání věcí na nákladní auto, vysypávání věcí z krabice, stavění tzv. komínu, kutálení aj.
míčové hry s dospělou osobou
nasazování kroužků na vertikální tyč (známé figury z kroužků)
voda teče, písek se sype
dítě je svědkem některých domácích prací: zalévání květin aj.
procházky s povídáním, co se kolem děje
ve dvou letech podporujeme snahu o běhání s přidržováním za ruku
chůze s přidržováním za jednu ruku se stává jistější
pravidelné posazování na nočníček
krmení se děje v sedící poloze tak, aby pravá ruka krmící osoby byla v souladu s pravou rukou dítěte
řeč je soustavně rozvíjena rozhovorem, posilují se dovednosti: kde máš ouško, kde máš nosánek, kde máš vlásky, kde je tatínek (pá), udělej bác (dítě padá na podlahu), aj.
společenské vztahy se rozšiřují uvědomováním si babičky, dědečka, sourozenců
Věk 2 — 3 roky
Dovednosti:
staví komín ze tří kostek
navlékání velkých korálů
třídění velkých a malých věcí
zasouvá dvě i více krabic do sebe
rozebírání hraček
nasadí si čepičku
s dopomocí si svléká některé části oděvu
pije samostatně z hrnku
projevuje snahu samostatně jíst
samostatně jí chléb, rohlík, sušenku apod.
koncem období používá vidličku k napichování kousků jídla
samostatně sní například bramborovou kaši z misky
lžíci drží stále zápěstním držením
dovede výpon s přidržováním
chůze po schodech přidržováním
na pokyn se vysmrká
má návyk umýt si ruce po použití WC
na dotaz určuje části svého těla
má radost z vlastních objevů
projevuje zájem o ozvěny
řeč se neustále zdokonaluje: „jdeme pá“ apod.
Nápomocná působení:
návod ke stavění kostek oběma rukama
navlékání velkých korálů na bužírku
rozkládací hračky, trojkolka aj.
třídění velkých a malých věcí, hry se zatloukátkem, bubínek, magnetická tabule s aplikacemi zvířátek aj.
míčové hry
dosahování visících předmětů
na procházkách vyhledávat různé ozvěny (tunely aj.)
vylévání vody, sypání písku
obrázková knížka (principy: dlouhý, úzký, krátký, svislý, vodorovný, hranatý, kulatý, blízko, daleko, forma: koleje, cesta, plot, domek, dveře, okno, strom, sluníčko, lžíce, vařečka aj. v siluetové podobě)
procházky bohaté na zážitky
chůze po prkně širokém asi 50 cm, případně opatřené zábradlím
samostatná chůze kolem zdi, plotu aj.
prádlo a oděvy klademe na stejné místo
podávat chléb a rohlík do ruky
seznamovat se se základními potravinářskými polotovary
poznávání světa mimo domov
seznamování s cizími lidmi
dětské říkanky, rozvíjení řeči
Věk 3 — 4 roky
Dovednosti:
jízda na tříkolce
jízda na saních s dospělou osobou
hry s plastelínou
třídění věcí podle tvaru
dítě již zná funkci kolečka
hračky: loutkový kočárek, panenka, nákladní a osobní auta, modely domů
hra na pískovišti
hry se sněhem a ledem
hry ve vodě
svlékání některých částí oděvu samostatně
zájem o zapínání knoflíků
natáhne si boty
házení lehkými předměty za zvukovým signálem
samostatně se nají pouze kašovitých jídel
lžíci dosud drží zápěstním držením
uvědoměle se vyprazdňuje
mimořádně se může pomočit
používání záchodu s adaptérem na míse s dlouhou stahovací šňůrou
dovede se předklonit
chůze v různém terénu: chodník, cestička v parku, lesní cesta aj.
rychlejší chůze s držením za ruku
chůze za zvukovým signálem, který se pohybuje
poskakování na místě
skok vpřed
obrázková knížka: tenká a silná čára, siluety: stromy, domy se střechami, lidská postava, zvířátka aj.
první náznak otázkového období
snadno se učí dětským říkankám
návyk čistění zubů
na ulici se nezaběhne
Nápomocná působení:
umožnit detailní poznání všech hraček (snaha o rozebírání)
dokrmování vždy v pozici za zády dítěte
pohybové hry
časté procházky v různém terénu
osvojování ročních období
elementární příprava k plavání — například ve vaně
pokusy o další zrychlování chůze s držením za ruku i bez držení
posilování představ o pokoji a bytě
samostatná chůze kolem zdi nebo plotu za zvukovým signálem
cviky v házení
pokusy: tání ledu, sněhu, mrznutí vody
poznávání širšího okolí domu za doprovodu dospělé osoby
dále rozvíjet samostatnost svlékání a nasazování čepičky, pokusy o svlékání složitějších částí oděvu
rozvíjení řeči: na otázky odpovídat pravdivě, říkadla, sledovat správnou výslovnost
Věk 4 — 5 roků
Dovednosti:
hry dostávají vyhraněný charakter
hry na něco
jízda na tříkolce
vytváření placek z plastelíny
co k sobě patří: talíř-lžíce, maminka-tatínek
třídění podle některých barev (dítě se zbytky zraku)
třídění podle tvarů
hračky: loutkový kočárek, loutkový nábytek, stavebnice apod.
navlékání velkých korálů
jemnější motorika
jednoduché činnosti v tatínkově dílně
samostatně se svléká
nazuje si boty
začíná poznávat některé části prádla
některé kusy oděvu samostatně obleče, případně s dopomocí
obrázková knížka
čtení labyrintů
nají se samostatně nebo jen s malým dokrmením (mimo polévky)
lžíci drží prstovým držením, proto mohou nastat první pokusy o nabírání polévky lžící
udržuje čistotu
hygienické návyky má vypěstovány
učeše se
pokusy o taneční pohyb podle hudby
skoky a překonávání nízkých překážek
pokusy o couvání
pokusy o běh s držením za ruku
samostatně chodí ve známém prostředí: po rovině, do kopce, z kopce, do schodů, ze schodů, v trávě
nastupování do dopravních prostředků
chůze za dospělou osobou ve vzdálenosti asi l m
ukázněnost na ulici
pozná různé cesty: chodník z dlaždiček, asfaltu, chodníček v parku, lesní cestu aj.
poznává jízdu velkých a malých dopravních prostředků
auto brzdí, pes utíká, letadlo letí kterým směrem?
na okraji chodníku se zastaví, nikdy na vozovku nevstoupí samo
počátky orientace na pravidelných trasách: do obchodu, za babičkou, k lékaři aj.
rozumí pokynům o nutných pohybech rukou, nohou i těla
rozvíjí se otázkové období
dovede několik dětských básní a říkadel
vyřídí jednoduchý vzkaz
bez obtíží navazuje kontakt s cizími lidmi
slušně požádá a slušně poděkuje
koncem tohoto období cizím lidem vyká
má elementární zkušenosti s dětským kolektivem
mluví ve větách
přidělování jednoduchých úkolů, příležitostných i stálých
při pokynech je možno vyzkoušet, kolik pokynů sdělených po sobě splní
Nápomocné působení:
popis poměrů na chodníku, na vozovce
obrázková knížka a labyrinty
chůze po stejné dráze: a) při obratu s dopomocí, b) samostatná
chůze za signálem, který se pohybuje
cvičení chůze za dospělou osobou při okolním naprostém tichu
udržet rovnováhu, chůze pata první nohy, palec druhé nohy
stoj rozkročeně
rytmický běh s držením za ruku
chůze po patách
podle pokynů rozlišuje druhy pohybů: natáhni ruku, skloň hlavu, roztáhni obě ruce aj.
jdi a dupej, jdi co nejpomaleji, jdi po kolenou a hodně mávej rukama aj.
seskok z mírné výšky
dítě je svědkem různých oprav v domácnosti
stálý kontakt s mateřskou školou, kde učitelky poskytnou rodičům další pokyny, které se týkají individuálního vývoje jejich dítěte
Věk 5 — 6 roků
Dovednosti:
třídění a párování věcí
samostatně se nají s nutným návodem rozložení jídla na talíři
obléká se s nutnou dopomocí
hygienické návyky jsou upevněny
dovednost ukazovat směr jedoucího vozidla nebo letícího letadla
popis cesty z pokoje do pokoje
znalost základních dvojrozměrných geometrických tvarů
představy o pojmech: vpředu, vzadu, uprostřed, první, poslední
průprava k orientaci v prostoru podle návodů dospělé osoby
chůze se zdokonalila koordinovanými pohyby nohou a rukou, i držením těla
chůze za pohybujícím se signálem
rozvinuta je mrštnost směrem vzhůru i dolů
kotoul vpřed i vzad
seskoky z výšky 5 — 20 cm
koncentrace na velmi pomalé pohyby
správná výslovnost
dovednost krátce vyprávět
asi 15 minut se soustředit na činnost, která je zajímá
znalost nejobvyklejších podniků služeb: obchod s potravinami i jiným zbožím, čistírna, lékař aj.
Nápomocná působení:
hry na vlak, zde se pěstují představy o řadě věcí
hry jako: Kolo, kolo mlýnské apod.
popis umístění prostřeného stolu a jeho uspořádání
chůze po provázku na podlaze, po prkně, které může být poněkud zvednuté
po ukázání jde dítě určeným směrem
chůze tam a zpět po stejné dráze, chůze do čtverce, trojúhelníku, návrat na totéž místo a) stejnou cestou, b) jinou cestou
cvičení chůze pata první nohy k palci druhé nohy, asi pětkrát
dítě bereme s sebou na většinu pochůzek
provedeme je dostupnými dopravními prostředky
čtvrtobraty a půlobraty na místě. K tomu si pořídíme pomůcku: na podlahu nalepíme tvar kříže z lepicí pásky na koberce
paměť pro řadu příkazů, například: jdi tři kroky vpřed, jdi tři kroky vpřed a tam se otoč, jdi tři kroky vpřed, tam se otoč a jdi zpět apod.
překračování hůlky, podlézání židlí apod.
vstaň, jak nejpomaleji umíš, zvedej ruku, jak nejpomaleji dovedeš apod.
časté rozmluvy s dítětem, dětská říkadla, básně aj.
navozování situací seznamování s cizími lidmi
na otázky odpovídáme pravdivě
podporujeme vznik kladných návyků
pečujeme o upevnění hygienických i jiných návyků
pokud se u dítěte projevují slepecké zlozvyky, usilujeme o jejich odstranění, nikdy však dítě za ně netrestáme
Věk 6 roků a více
Dovednosti uvádíme takové, které bývají opomíjeny. O ostatních se rodiče dozvědí od učitelů základní školy pro nevidomé nebo běžné školy v okruhu svého bydliště
pravolevá orientace u jiných osob asi v sedmi letech
cvičení orientace v prostoru se podrobuje se zájmem
přejít pokoj úhlopříčkou
čtení reliéfních plánků pokoje, bytu, zahrady, případně reliéfních labyrintů
přeskakování z nohy na nohu
schopnost provést řadu pokynů s úkony následujícími po sobě
udržuje kolem sebe pořádek
hry mají vyšší cíle: Já jsem prodavačka, já jsem pan doktor aj.
svléká i obléká se samostatně, jen s malými opravami dospělé osoby, ukládá věci na své místo
počátky používání jídelního příboru
v osmi letech je možno rozložení jídla na talíři vysvětlit na základě hodinového ciferníku
šestileté dítě by mělo mít asi následující dovednosti, které je možno i u nevidomého dítěte posuzovat jako ukazatele školní zralosti
tělesnou zdatnost posoudí lékař
dovede odpovědět na otázku: Anička a Honzíček jsou dvě ....? (děti)
má základní sociální dovednosti žít v kolektivu
dovede určit, co je více, co méně, co je shodné
počítá do deseti v řadě
rozliší formu a velikost předmětu: malé, velké, kulaté, hranaté
dovede říci souvisle několik vět — krátké vyprávění
rozezná, co je málo, co je mnoho
zná své jméno, místo bydliště, datum narození
zná jména rodičů a orientačně i jejich zaměstnání
zná jména sourozenců
nemělo by být příliš citově závislé na jednom z rodičů
dovede se seznamovat s jinými dětmi i dospělými
dovede se soustředit asi 15 minut
samostatně se obuje, avšak tkaničky dosud nezaváže
dovede si uvědomit své případné tzv. slepecké zlozvyky
dovede přednést krátkou dětskou báseň nebo zazpívat krátkou píseň
dovede uplatnit znalosti získané v mateřské škole
hračky na své místo uklízí bez odporu
má elementární zkušenosti ve čtení reliéfních obrázků
dojde k sousedům něco vyřídit
soustředěně manipuluje se stavebnicemi.