(Zora 1986/11, str. 21—26)
Zúčastnil jsem se soutěže na tvorbu hračky pro zdravotně postižené děti, kterou vypsal Federální výbor Svazu invalidů v minulém roce, a to hned čtyřmi návrhy. Jsou to hračky a herní pomůcky, které již několik let ověřuje Mateřská škola pro nevidomé děti v Brně. Tyto pomůcky však dosud nikde oceněny nebyly. Jedná se o soubory určené pro předškolní děti nevidomé nebo se zbytkem zraku:
Šestibodové protloukadlo: Hračka je ze dřeva, které nejlépe odpovídá hmatovému pocitu libosti; je určena pro nevidomé dítě ve věku od 3 do 5 let. Jde o destičku s podstavci, která je opatřena šesti otvory připomínajícími tvar plného znaku brailleského písma. S pomocí dřevěného kladívka se do otvorů zatloukají kolíky — a) podle libosti dítěte, b) podle návodu rodičů. Mají se tak vytvářet první dynamické stereotypy brailleského písma a rozvíjet zručnosti v zacházení s pákou, což je pro nevidomé dítě nanejvýš potřebné. Protloukadlo je možno použít oboustranně, tzn., že po zatlučení kolíku je lze obrátit a zatloukat v obráceném směru. Zmíněné protloukadlo je upravené z běžně vyráběné hračky.
Kolíčková stavebnice (zahrada) je speciální hračka pro pěti až sedmileté nevidomé děti nebo děti se zbytky zraku.
Do podložky opatřené pravidelně rozmístěnými otvory lze zasunovat nejrůznější modely, které jsou opatřeny odpovídajícími kolíčky. V dosud užívané herní pomůcce je sice zahrada, ale je možno vyrobit například modely ze kterých se sestaví ulice, křižovatka, několik domů aj. Tuto herní pomůcku lze rovněž aplikovat na magnetické tabuli příruční nebo nástěnné, jestliže opatříme všechny předměty feritovými magnety.
Dětská geometrie je náročným herním souborem, který je určen pro spolupráci rodiče s nevidomým dítětem nebo dítětem se zbytky zraku. Úkolem je poznání základních geometrických tvarů a manipulace s nimi na podložce i mimo ni. Cíl: základní geometrické představy se promítají do běžného prostoru, ve kterém se dítě pohybuje. Jedná se o rozsáhlý herní soubor, který obsahuje destičky trojúhelníkové, čtyřúhelníkové a pětiúhelníkové, i několik velikostí destiček kulatých. Všechny lze vkládat do přiměřených otvorů na dřevěných podložkách. Celá sada je rozdělena do šesti obtížnostních skupin:
1. Sada podložek a destiček má jednoduché kombinace. Čtvercový otvor lze například zaplnit jednou stejně velkou destičkou nebo dvěma obdélníkovými, případně čtyřmi malými čtvercovými destičkami apod. Všechny destičky jsou na rubu opatřeny hrubým nátěrem, a tak lze všechny kombinace dále zpestřit. Děti si ve hře procvičují směrové představy
2. V této skupině jsou podložky s většími otvory pro vkládání několika destiček různých tvarů
3. Otvory pro destičky jsou složitější a některé se prolínají
4. Stejné geometrické tvary, ale různé velikosti
5. Kombinace různě silných destiček a kolíčků
6. Tato sada, která uvádí článek pojednávající o rozvoji matematického myšlení, je vhodná pro přípravu do 1. ročníku ZŠ pro nevidomé. Pracuje se šesti destičkami a šesti kolíčky, které jsou určeny jako příprava pro vnímání základního tvaru brailleského písma. Rovněž jsou zde modely skupinové (množinové) — lze využít pro matematiku
Plošná stavebnice — touto pomůckou jsem mínil nahradit množství stavebnic, které mají k dispozici děti vidomé a které nejsou nevidomým pro svou plošnou formu přístupné v plné míře. Určení: pro děti nevidomé a se zbytky zraku. Věk: 4—6 let. Úkol: realizovat postavu člověka, zvířátka, některé části přírody, a to s pomocí již výše zmíněných destiček různých geometrických tvarů, kulatých a hranatých kolíčků. Při hře se navazuje na předešlé dovednosti s destičkami. Do podložek, které jsou opatřeny patřičnými výřezy, se vkládají vybrané destičky s cílem sestavit postavu chlapečka, děvčátka, auto, traktor i domeček se zahrádkou, stromy apod. Jedná se o tvořivost plně kontrolovatelnou hmatem.
Manuální zručnost ve spolupráci obou rukou rozvíjí protloukadlo, které mimoto připravuje žáky předškolního oddělení na brailleské písmo. Má totiž šest otvorů se šesti kolíčky pro protloukání. Tato soustava otvorů je situována do stejného pořadí a obrazce, ve kterém se tvoří brailleské písmo.
Při tvorbě uvedených i jiných hraček a herních pomůcek jsem vycházel z následujících zásad:
1. Běžný sortiment dostupných hraček doplnit takovými, které provokují k manuálním činnostem a rozvíjejí dovednost dětského hmatu.
2. Vycházel jsem ze znalosti psychiky hmatového vnímání a trojí funkce ruky. Hmat se ve svém poznávání liší od zrakového vnímání jednak svými rozdílnými základními nepodmíněnými i podmíněnými reflexy, jednak změnami v analyticko-syntetické činnosti. Zrak poznávaný prostor především analyzuje, kdežto hmat vše poznává po částech, které se postupně v představách vytvářejí v celky — tedy postup syntetický.
3. Trojí funkce ruky je charakterizována tím, že vnímá, provádí a zároveň kontroluje vnímané i prováděné úkony. Má svou morfologickou hmotnost i vymezené směry pohybu. Na ruku jsou tak kladeny nebývale vysoké požadavky, které se odrážejí v rychlosti poznání, jeho kvalitě i množství. Avšak cílem hmatového poznávání je poznání estetické jako nejvyšší možné.
4. Mimo těchto podstatných přístupů bych mohl uvádět mnoho dalších, ale uvědomuji si, že by měly být akceptovány na jiných místech. Usilovat za každou cenu pouze o speciální hračky není vhodné. Náš návrh poskytuje množství inspirací a při troše fantazie lze mnoho běžných hraček dobře použít nebo přizpůsobit.
Hračka a herní pomůcka je pouze jedním z prostředků, které na zrakově těžce postižené dítě působí. Tyto prostředky by tedy měly být hodnoceny jako nejadekvátnější v životě dítěte. Hračka však sama o sobě dítě nikdy pouhou svou funkcí nevychovává. V rukou vychovatele má být živým prostředkem, ke kterému by každé dítě mělo mít kladné citové vztahy. O takové jsem usiloval při koncipování svých návrhů.