109 Pražské tabulce je 100 let

(Zora 1986/12, str. 30—33)

 

Málem bychom si toto výročí opomněli připomenout. Je to asi tím, že donedávna bylo kolem této po celém světě rozšířené pomůcky mnoho nejasností. Vlastně tolik, že jsme ani nevěděli, komu tento vynález přisoudit. Uváděná druhá polovina osmdesátých let minulého století odváděla svou nepřesností naši pozornost k pomůcce, která sice u nás ztrácí svou atraktivitu, avšak ve většině zemí je jedinou pomůckou pro psaní brailleským písmem. A tak rekapitulujme naše dosavadní poznatky.

Pražská tabulka nevznikla osamoceně, nebyla pouhým výsledkem intuice svého vynálezce, ale předcházelo jí několik navrhovaných i v praxi používaných matric, které vlastně vznikaly na několika ústavech pro nevidomé souběžně.

První, a také zřejmě jedinou pomůckou pro psaní brailleským písmem na papír v první polovině 19. století, byla šablona z lepenky (později plechová), opatřená obdélníkovými otvory. Psalo se tak, že mezi tuto šablonu a podloženou plst se vložil papír a tupým bodátkem se vytlačovaly body v rozích okének a uprostřed svislých hran. Psalo se zrcadlově obrácenými písmeny. Tato písmena neměla pevný tvar a byla spíše protrhávána než vytlačována. Rovněž jejich velikost nebyla sjednocena. Hlavním hlediskem zde bylo ušetření papíru.

V druhé polovině 19. století se objevuje množství vynálezů zdokonalujících techniku psaní i tvary písmen. Tak byl vynalezen posuvný řádek se dvěma řadami obdélníkových okének. Vynálezcem byl E. Entlicher, známý rakouský tyfloped. Bodátko stále body do papíru protrhává. Psalo se opět zrcadlově obráceně. Písmena byla velmi malá. Kovový posuvný řádek se při posunu zajišťoval podobně jako tomu bylo u Kleinových psacích strojů. Plstěná podložka byla opatřena dřevěným rámem s otvory pro zasunutí posuvného řádku.

Protože malým nevidomým dětem působilo nepřekonatelné obtíže psát zrcadlově obráceně, vznikla doloženě v brněnském Ústavu používaná pomůcka pro elementární stupeň výuky. Byla to adaptovaná Messnerova tabule, která původně sloužila pro řazení reliéfních písmen latinky. Brailleská písmena byla připravena na destičkách s pomocí zatlučených hřebíčků. Žáci tak nejsou nuceni ihned od začátku písmena tvořit výběrem jednotlivých bodů, nýbrž je hotová pouze zasunovali v řadě za sebou do řádků vyznačených lištami.

Obrat v kvalitě písma byl zajištěn nahrazením plsti podložkou s vyfrézovanými drážkami. Tímto zlepšením nabyly body přesný tvar. Je to dvouřádková matrice francouzského učitele F. Garina z Rennes, Shampionova tabulka a rovněž strojek českého nevidomého učitele Klarova ústavu K. E. Macana. Jeho pomůcka je opatřena zařízením pro posunování papíru. Je jednořádková.

Zásadní obrat však přinesl vynález pražské tabulky, která zracionalizovala psaní brailleským písmem a nahradila (dnes již na celém světě) dřívější nedokonalé pomůcky. Je zde hned několik zlepšení:

1. obdélníkové otvory jsou upraveny polokulatými výřezy pro jednotlivé body

2. je několikařádková s pevnou řádkovací soustavou

3. drážky na podloženém kovovém plátu jsou nahrazeny dolíky pro každý bod ve všech okénkách

4. matrice je dvoulistová, opatřená pevnými závěsy, které zajišťují přesnost písmen

Pražská tabulka vznikla v Klarově ústavu nejpravděpodobněji v roce 1886. Jejím tvůrcem je tamější učitel V. Malý, který svůj návrh konzultoval s tehdejším ředitelem R. Klarem. První prototypy vyrobil pražský klempíř J. Dvořák. Další výroby se ujala firma Kůrka. Ve velkém měřítku se tato pomůcka vyráběla ve Vídni.

Jednoznačné připisování vynálezu pražské tabulky K. E. Macanovi, jak jsme se s tím někdy setkávali, není objektivní, protože je nelze doložit ani v naší, ani v cizí literatuře. Není známo, že by se sám Macan o tomto vynálezu zmiňoval jako o svém. Existuje pouze potvrzená zpráva, že v roce 1885 asi nevidomý učitel K. E. Macan nechal vyrobit strojek na psaní s řiditelným posuvem papíru. Ověřený je také údaj, že ředitel ústavu R. Klar vybavil tuto pomůcku bodátkem zavěšeným na spirále. Tato skutečnost vedla k domněnce, že R. Klar je vynálezcem pražské tabulky.

Německý tyfloped Gruber vynalezl v dalším roce způsob, jak psát brailleským písmem oboustranně meziřádkově. Byl tak jediným, kdo pražskou tabulku vylepšil. Takto upravená nebyla však v oblibě, protože prsty rukou drhly o zvýšené body rubové strany. Dodnes se proto používá pražská tabulka ve své původní podobě. Její předností je také to, že ji lze vyrábět pro různé velikosti papíru.

Mimo výše uvedené firmy, které se výrobou pražské tabulky zabývaly, je vhodné se zmínit o mimořádně kvalitních výrobcích brněnského slabozrakého tyflotechnika F. Urbana. Jeho tabulky slouží mnohým dodnes, zatímco výrobky Mety, k naší lítosti, nemají většinou potřebnou kvalitu.