Jemná mechanika a vzdělávání nevidomých dětí

(Jemná mechanika a technika domácnosti 18.—20. století, Technické muzeum v Brně, 2004, str. 44—47)

 

1. Úvod

Slepota sama a zvláště její důsledky upoutávají natolik svou výjimečností, že se vytvářejí a ještě v současné době stále tradují některé legendy, které odmítáme, jelikož nevidomým dětem i dospělým více škodí než prospívají. Jejich obsahem bývá idealizace skutečnosti i sumování některých schopností a dovedností na všechny nevidomé lidi bez rozdílu. Vzhledem k vymezenému tématu míním proto pojednat o zvláštnostech jejich vnitřních i vnějších podmínek v rozvoji jemných manuálních činností, tj.:

1. o jejich zvláštnostech poznávacích činností, které vznikají ztrátou zraku

2. které osobnosti v historii v tomto smyslu nejlépe zhodnotily tuto skutečnost při tvorbě učebních i jiných prospěšných pomůcek

3. praktickými ukázkami v zacházení s některými životně prospěšnými pomůckami, které máme v depozitáři oddělení dokumentace tyflopedických informací Technického muzea v Brně (dále jen DTI) i jinde

4. doufám, že bude prospěšné navštívit náš speciální depozitář, ve kterém je například zařízení pro výrobu brailleského písma aj. Jsou to stroje o větší hmotnosti, působí obtíže je přesunovat. Jelikož se jedná o seminář, prosím o dotazy.

5. jelikož se jedná o přednášku pro pracovníky Technického muzea v Brně, soustředím se na praktické ukázky speciálních pomůcek muzeálního charakteru; především na ty, které máme ve sbírkovém fondu a jsou zde vystaveny. Hlubší poznatky, nové technické možnosti i zájmy současné společnosti mne přiměly, abych formou přílohy připojil několik poznámek o dosud užívaných a nově vyvinutých, především digitálních, pomůckách.

 

1.1 Vymezení specifik gnóze nevidomých dětí i dospělých osob

Vzhledem k obecně stanoveným tématům těchto seminářů pojednám o širokém spektru předmětů v depozitáři oddělení dokumentace tyflopedických informací TMB a nárocích na jejich psychiku hmatového vnímání a specifiku hmatu u nevidomých dětí i dospělých, o kompenzačním prostředí, ve kterém se nachází ruka nevidomého člověka, zpětných aferentacích (vazbách), a jejich vlivu na zvládnutí manipulací jednak s předměty drobnými, ale také s těmi, které vyžadují globálnější dovednosti při jejich obsluze.

 

1.2 Vnitřní a vnější podmínky

Nevidomý člověk je postavený do specifického prostředí vnitřního i vnějšího, objektivního i subjektivního. Vnitřní podmínky jsou určeny důsledky slepoty na samotnou jeho osobnost, tj. jaké má možnosti poznávat svět bez zraku, na druhé straně vnější podmínky na něho působí zvenčí, je to jednak prostředí, ve kterém byl vychováván a vzděláván, škola, prostředí společenské i pracovní a podobně. Vnitřní podmínky jsou především určeny anatomicko-fyziologickými zvláštnostmi jedince, tj. jeho nadáním pro určité činnosti a nezbytně nadání volních kladných vlastností charakteru a podobně.

Nevidomého člověka chápeme jako integrální součást společnosti proto, že mu vymezujeme úkoly, před jejichž řešením stojíme všichni. Slepota sama není impulzem ke zdokonalování zbývajících smyslů, ale vyburcovává takového člověka k mimořádnému vypětí, které směřuje k rozvoji změn v psychice vnímání sluchem a hmatem. Z fyziologického hlediska není například v hmatové citlivosti žádný rozdíl, liší se však zásadně psychika vnímání hmatem, tj. nevidomý člověk vnímá hmatové podněty jako primární signály pro něho podobně významné jako pro vidomého člověka podněty zrakové.

Přitom nelze hovořit o plné náhradě zraku, jelikož vnímání oběma smysly se diametrálně liší například ve vzájemných poměrech analýzy a syntézy, v tvarech a orgánech obou smyslů. Hmat se také liší v základních poznávacích reflexech i reflexech vyššího řádu.

 

1.3 Trojí funkce ruky nevidomého člověka

Specifická je tedy situace v oblasti psychiky vnímání hmatem. Ruka nevidomého člověka se ocitá bez možnosti kontroly zrakem. To je specifikum, které má zásadní vliv na veškeré manuální činnosti. Ruka se tedy ocitá bez možnosti zpětných zrakových aferentací. Je sama pro sebe svou vlastní kontrolou úrovně prováděných manipulací, což podstatně komplikuje poznávací činnosti hmatového charakteru.

Již před lety jsem objevil a popsal trojí funkci ruky nevidomého člověka v její kompenzační úloze. Vnímá, provádí a sama sobě kontroluje správnost svých reakcí na vnější i vnitřní podněty. Tyto tři funkce slepcovy ruky jsou mimořádně náročné na struktury ústřední nervové činnosti jako hmotného podkladu psychických činností. Z této mimořádné situace vyplývá, že i výkony ruky se budou nutně měnit. Nervové dráhy dostředivé i odstředivé, ústící do a vyúsťující z ústředního nervového systému, individualita člověka aj. nutně mění a hlavně zpomalují manuální činnosti a představu o nich.

 

1.4 K zákonitostem hmatového vnímání

Hmat není zrakem na blízko, stejně jako zrak není hmatem na dálku. Hmat je smysl kontaktní. Ve své psychice vnímání se liší od zraku především změnami v analyticko-syntetickém procesu poznávání. Zrak je smysl dálkový při vnímání s převahou analýzy. Hmat je smysl kontaktní s převahou syntézy. Zrakem vnímáme celek, hodnotíme jej a vybíráme prvky, které celek charakterizují. Hmat může vnímat pouze jednotliviny a z nich si člověk vytváří představu o celku, který nevidomý člověk nikdy nevnímá přímo jako celek. Zrakem vnímáme celek a postupně analyzujeme jeho prvky. Hmatové představy se oproti zrakovým mohou velmi lišit.

 

1.5 Vliv výchovy

Proto, že čidlem hmatu je především ruka, má tato popsaná skutečnost vliv na provádění všech manipulací. Tím ovšem není nevidomý člověk odsouzen k nešikovnosti, ale postaven do specifických podmínek, které má respektovat výchova již od raného věku dítěte. Každé zanedbání nebo nedocenění se v pozdějším věku jen těžko napravuje. Proto jsem se při své dřívější poradenské činnosti pro rodiny, ve kterých je vychováváno nevidomé dítě, soustředil na zdůrazňování rozvoje manuální zručnosti u dítěte od jeho prvních dnů života.

Ontogenetický vývoj nevidomého člověka se děje ve zvláštních podmínkách. Ve zvláštních podmínkách se probouzí jeho nadání, vznikají schopnosti a vyvíjejí se dovednosti. Zvláštní podmínky jsou charakterizovány zvláštnostmi poznávacích činností, které podporuje praktická činnost intelektuální a manuální. Děje se tak kompenzačními strukturami osobnosti, kdy jeden smysl, který nevidomému schází, je různým stupněm kompenzován jinými smysly či volními vlastnostmi charakteru člověka. To všechno nepřichází samovolně, je třeba vyvinout velké úsilí speciálních pedagogů i samotného zrakově těžce postiženého člověka.

1.6 Sbírka a její tematické skupiny

Po těchto nezbytných úvodních poznámkách přikročím k hodnocení některých sbírkových předmětů, které jsou v depozitu DTI TMB. Jelikož se jedná o tematicky velice rozdílné skupiny s širokou škálou náročnosti se zacházením s nimi bez zrakové kontroly, vybírám z každé skupiny jen ty charakteristické.

V depozitáři jsou slepecké pomůcky vzniklé v rozmezí od první třetiny 19. století až po devadesátá léta 20. století. Tematicky je možné je rozdělit na pomůcky pro psaní brailleským písmem (s podskupinami pro jednotlivé vyučovací předměty), psaní latinkou, tyflografika, tedy reliéfní obrázky, technické nákresy a zeměpisné mapy, hudba, psací stroje pro brailleské písmo, sázecí a tiskařské stroje pro tisk brailleským písmem i reliéfní (propichovanou a perličkovou latinkou), řemesla (kartáčnictví, košikářství, ladění klavírů, telefonisté, programátoři), zvuková kniha na magnetofonových páscích, pomůcky pro domácnost, pro orientaci nevidomého chodce v prostoru, společenské hry, sport, umění aj.).

Je to neobvykle široké spektrum, které klade nároky na rozvinutou zručnost i jemnou manipulaci nevidomého pracovníka v muzejnictví. Navíc je slepecké oddělení v České republice jediným svého druhu. Tím náročnější a významnější úlohu může plnit. Tematické spektrum v brněnském slepeckém oddělení je nejširší ze všech evropských slepeckých muzeí, která jsme navštívili (Vídeň, Paříž, Coupvray, Madrid, Moskva, Levoča a chystáme se navštívit další), nebo o kterých máme informace (například Berlín, Záhřeb a více než desítka dalších). Také proto slepecké oddělení potřebuje širokou konzervátorskou a údržbářskou péči pracovníků Technického muzea, na které je mimořádně závislá jeho činnost.

 

2. Slovo o tvůrcích a autorech speciálních přístrojů, strojů a jiných pomůcek

Kdybychom toto téma mínili vyčerpat, museli bychom mu věnovat několik seminářů. Můj skromný Tyflopedický lexikon obsahuje několik set jmen, za kterými se skrývá ne-uvěřitelné množství práce pro umožnění vzdělávání nevidomých dětí, i pozvednutí nevidomého člověka na přiměřenou společenskou úroveň. Mnohé z nich umožnily základní, později i vyšší a konečně i vysokoškolské vzdělání člověka, který se dříve povětšinou živil žebrotou a byl závislý na dobročinnosti jiných, o kterou musel prosit s ponížením.

Jestliže existují kvalitativní rozdíly mezi vnímáním zrakem a hmatem, potom existují i prostředky, které se budou kvalitativně odlišovat od běžných a nutně vycházejí z principů hmatového poznávání světa. Máme však k dispozici čas, ve kterém chceme poukázat jen na osoby nejvýraznější. Ani to však není možné, protože výraznou osobností v osvobozování slepce od žebroty byl již například Marcus Fabius Quintilianus (35—95 n. l.), který jako první upozornil na možnost slepce vzdělávat, dále nevidomí intelektuálové: Didymos z Alexandrie i Al Amidi. Oba si vytvořili své vlastní písmo.

Nemůžeme než opustit první tisíciletí, přeskočit i první polovinu druhého tisíciletí a povšimnout si například prvního tvůrce bodového písma pro nevidomé čtenáře mnicha F. Lany Terzi. Nejen písmo, ale i on byl zapomenut. Mezi techniky je známé jméno Kempelen. Údajně měl sestrojit jakousi pomůcku pro nevidomé, ale v odborné literatuře není uváděn. Připomeneme si dále osobnost V. Haüye, skutečného zakladatele prakticky používaného reliéfního písma. Jedině v Paříži je možné uvidět skromné příklady. Ve své knihovně mám ruskou knihu s rekonstrukcí jeho reliéfního písma. Z francouzských tvůrců to byl Ch. Barbier, který z Lanova písma odstranil linie a vytvořil písmo dvanáctibodové. Další Francouz, tentokrát nevidomý chlapec L. Braille, Barbierovo písmo zjednodušil a vytvořil reliéfní písmo šestibodové, které použil rovněž pro vytvoření slepecké hudební notace. V našem depozitáři je množství pomůcek pro psaní brailleským písmem.

Tyto pomůcky byly těžkopádné. Vynálezci proto upřeli pozornost na konstrukci psacích strojů pro brailleské písmo. Ve sbírce jsou psací stroje od německého učitele O. Pichta a anglického technika Stainsbyho. Český nevidomý inženýr M. Rokos rekonstruoval Pichtovo zařízení. Náš depozitář je i po této stránce mimořádně bohatý. Obsahuje několik typů těchto strojů včetně nejstaršího z roku 1897. Nejstarší psací stroj J. W. Kleina pochází z druhého desetiletí 19. století. Ve 20. století bylo učiněno mnoho pokusů o elektrifikaci a elektronizaci Pichtových strojů (ukázka českého stroje J. Kadlecova a ruského typu Jatraň). V osmdesátých a devadesátých letech 20. století bylo zkonstruováno mnoho elektronických i digitálních typů psacích strojů pro nevidomé uživatele.

První prakticky použitelné písmo z bodů vytvořil Ch. Barbier začátkem 19. století. Jeho adaptací vzniklo dosud užívané písmo, které vytvořil nevidomý mládenec L. Braille v roce 1825.

Mnozí pedagogové trvali na používání reliéfní latinky. Byl to zakladatel Ústavu pro nevidomé ve Vídni J. W. Klein. Z jiných písem 19. století připomenu písmo anglického nevidomého právníka W. Moona. Koncem 19. století mohli někteří nevidomí písaři používat běžný kancelářský psací stroj. V první polovině 20. století se tomuto psaní vyučovalo ve školách pro nevidomé žáky.

Zásadní obrat nastává zavedením zvukové knihy a později vynálezem česky mluvicího zařízení pro první tři nevidomé programátory. Počátkem devadesátých let to byla česky mluvicí Eureka A4 a ozvučení běžných počítačů i jiných digitálních pomůcek. (Zvukovou knihu u nás zavedl autor této přednášky, Eureku vynalezl brněnský inženýr M. Hudeček působící v Austrálii).

Brailleské písmo se však používá dosud. Můžeme demonstrovat nejstarší pomůcku českého nevidomého pedagoga a zakladatele české Slepecké knihovny v Praze K. E. Macana, několik pražských tabulek a menších regletů. Pražskou tabulku sestrojil český pedagog V. Malý, jednořádkové i víceřádkové reglety navrhlo několik tvůrců. Tyto pomůcky nahradily psací stroje Pichtovy, Stainsbyho i jiné.

K ovládání i těch nejjednodušších pomůcek, přístrojů a strojů bez zrakové kontroly je třeba volit speciální postupy. Mnohé z nich také přizpůsobit tvaru ruky.

Pokud navštívíte probíhající výstavu Svět haptický I, poznáte náročnost na tvorbu reliéfních obrázků, technických nákresů a zeměpisných map. V depozitáři máme reliéfy německého pedagoga M. Kunze a českého tyflotechnika Františka Urbana aj.

Nevidomým dětem se kreslení a rýsování umožňuje na speciálních pomůckách, jsou to například plstěnka, síť, nebo zařízení Semjevského.

Výroba knih v brailleském písmu se provádí na speciálních sázecích strojích typu německého pedagoga F. Hinze. Z pěti strojů je okamžitého provozuschopný jeden, čtyři čekají na opravu. Dva z nich jsou neúplné. Nejvzácnější je originál z roku 1895. V Evropě se používaly sázecí stroje Hinzovy, v Americe Hallovy.

Pro později osleplé byly vyvinuty speciální pomůcky pro psaní tužkou. Je to například šablona německého pedagoga E. E. Hebolda, polského pedagoga E. Wagnera aj.

Nemohu jmenovat všechny vynálezce a konstruktéry, kteří vývoji některé z pomůcek věnovali svůj volný čas a mnoho úsilí. Odkazuji na svůj Lexikon i na své studie a články v mnohých časopisech.

 

3. Praktické ukázky

Několik poznámek k vybraným sbírkovým předmětům, o kterých jsem studiem získal podrobné informace potřebné pro jejich identifikaci a zpracování již před konzervátorským nebo restaurátorským zásahem, tedy již v době, kdy byla jejich většina mou soukromou sbírkou. Jestliže jsem se nejdříve soustředil na informace o tvůrcích, při demonstraci seřadíme jejich pomůcky tematicky.

 

4. Psaní a čtení

Hmat jako smysl taktilní slouží nevidomým pro čtení reliéfního písma. Oproti zraku, pro nějž je základním elementem linie, je pro hmat podstatný bod. Tuto definici nechtěli nebo neznali učitelé, kteří se zabývali vzděláváním nevidomých dětí, a proto se dost intenzivně snažili o to, aby jejich žáci četli reliéfní latinku. Je sice haptická, ale neodpovídá fyziologii ani psychice vnímání hmatem.

 

4.1 Psaní brailleským písmem

Pomůcka s posuvným řádkem (má rekonstrukce), Macanova pomůcka, pražská tabulka. Píše se zprava doleva a navíc zrcadlově obrácenými písmeny. Zapojeny jsou obě ruce — levá sleduje prostor, ukazovákem, pravá zapisuje bodátkem do každého okénka jednotlivá písmena. Mezivývoj zastupují dvou i víceřádkové reglety. Zápis je opět negativní, nelze současně sledovat psaný text. Pichtův psací stroj umožňuje psát pozitivně, proto je možná přímá kontrola napsaného textu. Z celé řady strojů předvádíme originál z roku 1897 a stroj pro stenotypisty z roku 1911. Z českých strojů je to Rokosův (1939), ze slovenských Tatrapoint (1995).

Zápis matematiky s pomocí vídeňské krabice s použitím štočků základních matematických znaků. Na Schleussnerových tabulkách se provádí pozitivní způsob psaní vytlačováním nepotřebných bodů. Pro vyšší matematiku je vhodný Pichtův psací stroj a ozvučené kalkulačky s písemným výstupem.

 

4.2 Reliéfní latinka

Přesto, že brailleské písmo se v průběhu praxe i teorie ukázalo jako nejlepší, někteří učitelé, mezi nimiž byl i J. W. Klein, tvůrce propichované latinky, prosazovali nejrůznější druhy reliéfní latinky. Mimo hladké to byla Kleinova propichovaná latinka. Představujeme snad evropský unikát, nejstarší Kleinův psací stroj, který byl vyroben ve čtyřicátých letech 19. století a Urbanův stroj z třicátých let 20. století. U nás se souběžně s brailleským písmem používala až do poloviny 20. století. Píše se sice zleva doprava, ale negativně zdola nahoru. Pro styk s vidomými lidmi se nevidomí žáci učili psát na běžném kancelářském psacím stroji již od padesátých let minulého století.

 

4.3 Digitální technika

Poskytuje možnost používat běžné počítače vybavené hlasovým výstupem, který umožňuje nevidomému uživateli komunikaci při vstupech i výstupech. Skenery v předpokladu umožňují digitalizaci textů a jejich hlasový výstup. Představujeme vám Eureku A4, a počítač, na kterém pracuje vedoucí oddělení dokumentace tyflopedických informací TMB v Brně.

 

4.4 Tisk písma

Tisk brailleským písmem, který zde rovněž předvádíme, se děje na sázecích strojích s vysokou náročností na orientaci i jemné manipulace. V depozitáři máme rovněž 150 let starý tiskařský stroj pro perličkovou latinku. Demonstraci můžeme provést při návštěvě depozitáře, kterou uskutečníme v závěru semináře.

 

5. Zvuková kniha

Zdálo by se, že používání magnetofonu nevyžaduje žádnou jemnou mechanickou činnost. Poslech zvukové knihy byl pro nevidomé čtenáře průlomem do nové techniky a bohužel i odklonem od brailleským písmem tištěné knihy. Magnetofon v životě nevidomých uživatelů předznamenal průnik digitální techniky mezi nevidomé nejdříve Optakonem, později Eurekou A4 a konečně přístroji PC. Dovednosti orientace na klávesnici těchto přístrojů jsou elementárně nezbytné.

 

6. Tyflografika

Jestliže navštívíte dosud probíhající výstavu Svět haptický, poznáte, jak široká je paleta reliéfního znázorňování obrázků, technických nákresů i zeměpisných map papírových či plastových i dřevěných map nástěnných. Nejkvalitnější jsou názorniny M. Kunze a F. Urbana. Intuitivně vycházejí z principů postupné hmatové abstrakce při znázorňování trojrozměrných předmětů reliéfní grafikou.

 

 

7. Povolání

Nevidomí řemeslníci vynikají mimořádnou zručností. Slepecké oddělení má v depozitu dílnu kartáčnickou, košikářskou i nářadí pro ladiče klavírů. Velmi rozšířeným bylo povolání telefonního manipulanta. K výkonu tohoto povolání sloužily hmatové terčíky, které nahrazovaly světelná návěstí. Z počátků pronikání digitální techniky má první mluvicí počítač, který používal jeden z prvních nevidomých programátorů. Byl napojený na zařízení pro výrobu děrných štítků a pásků. Všestranná připravenost intelektuální i manuální je v tomto případě samozřejmá.

Prakticky všechna historicky popsaná a v praxi uplatňovaná slepecká povolání s rozvojem hospodářství, výrobních sil a společenských vztahů se postupně ztrácejí a mnohá zanikají. Jiné možnosti pracovního uplatnění nevidomých a těžce slabozrakých osob se objevují jen velmi obtížně. Počátek 21. století je toho jasným příkladem. Podrobnější popis a hodnocení uvedených objektivních změn ponecháváme budoucnosti.

Telefonní propojovací ústředna z roku 1920	Telefonní propojovací ústředna z roku 1930

K jednomu nejatraktivnějšímu povolání, které je nyní popelkou, se vracíme s použitím příspěvku v současné době jednoho z mála nevidomých telefonních manipulantů, Josefa Konečného.

Mimo tradičního kartáčnictví, košikářství, ladění klavírů a masérství bylo jedním z pracovních uplatnění povolání telefonisty. Učitele hudby a varhaníky nemusíme snad připomínat. Nevidomé telefonistky začínaly už na manuálních ústřednách od konce dvacátých let 20. století (v Brně O. Alschnerová a A. Adamcová na Vysoké škole lesnické). Manipulantky spojovaly účastníky ručně s pomocí volných propojovacích kabelů. Později byly zavedeny manipulační pulty tzv. třídičové pobočkové ústředny s horními horizontálně řazenými funkčními tlačítky. V dalších řadách byla světelná návěští pro indikaci externích i vnitřních volání aj. Spodní řadu tvořila tlačítka pro příjem.

Na těchto ústřednách ovšem nevidomí pracovat nemohli.

A přece se našel nevidomý telefonní manipulant a vynálezce Josef Šedivý. Navrhl tzv. magnetické terčíky, které nahradily žárovky hmatovým indikátorem. První z nich vyráběl jeho syn. A tak bylo možné, aby střední školy pro nevidomé studenty zavedly vyučovací předmět pro přípravu nevidomých telefonních manipulantů. Do větších i mamutích podniků byli přijímáni nevidomí, aby zde pracovali. Povolání telefonisty se stalo nejrozšířenějším. Umožnil to malinký váleček s tzv. sacím elektromagnetem, který vysunul dosud skrytou kovovou tyčinku, jejíž zaoblený vysunutý hrot tvořil hmatovou informaci. Náhrada za terčík světločivným prstýnkem se pro jeho malou selektivitu neosvědčil.

Možnost obsluhy současných typů pobočkových ústředen, zejména pak těch digitálních, nevidomými osobami je řešena tak, že všechny hovory se přijímají jedním tlačítkem a informace o druhu hovoru jsou indikovány akusticky. Například hovor ze státní linky vyzvání v delších intervalech než hovor z pobočky. Vrácený hovor signalizuje dlouhé a krátké zvonění a případná porucha se ozývá obráceně, tedy střídavě krátkým a dlouhým zvoněním. Podobně je zvukem do sluchátka signalizována volná (dlouhé tóny) a obsazená pobočka (krátké tóny).

V současné době je zaměstnání nevidomých telefonistů jen výjimečné. Digitální pobočkové telefonní ústředny mohou nevidomé obsluhovat, avšak většina zaměstnavatelů požaduje od pracovníka telefonní ústředny plnění více úkonů, například technické zajišťování chodu ústředny, rozúčtování telefonních poplatků, evidenci hovorů apod.

Na různých hudebních školách působí více než 250 zrakově těžce postižených učitelů hudby. Mnozí z nich si pro vyučování hudbě a hře na hudební nástroje vytvářeli pomůcky. Například B. Zeman pro nácvik dirigentských gest. Na lidové škole umění vedl velký dětský pěvecký sbor. Autor tohoto referátu vynalezl a zhotovil pro své nevidomé žáky tzv. němou intonační klávesnici, která funguje jako náhradní graf za běžnou hudební notaci a model durové stupnice, který umožňuje nevidomému žákovi pochopit vztahy mezi jednotlivými tóny durové stupnice.

Stále prosperujícím povoláním je ladění klavírů i jiných hudebních nástrojů. Toto povolání nevyžaduje jen vynikající hudební sluch, tj. mimořádnou citlivost k tónům, ale také zručnost při provádění menších oprav.

 

8. Domácnost

Jak se nevidomí lidé v historii stále více přibližovali běžným životním situacím, tj. od regrese k utilitě, přes idealizaci k integraci, byli vedeni k tomu, vypořádat se i s ovládáním provozu a údržby domácnosti i prací v kuchyni. K tomu slouží několik speciálních pomůcek. Údržba zařízené domácnosti, ruční práce (zašívání, ruční pletení, případně šití na šicím stroji aj.). Pro oba rodiče výchova dětí, péče o jejich vzdělávání a další. Můžeme demonstrovat navlékače do jehel, japonské bačkůrky aj. Pokud jde o žehlení a jiné domácí ženské práce, není třeba žádných speciálních opatření. Výchova dětí je zvláště rozsáhlá a náročná kapitola, pro kterou na tomto místě není dost místa. Na toto téma jsem napsal tři rozsáhlejší publikace a několik časopiseckých článků.

Představujeme například upravený minutník, kuchyňskou váhu, teploměr, krejčovský metr, amatérský indikátor světla, indikátor hladiny tekutin, navlékač niti do jehly, speciální jehly aj.

Na tomto místě bych se rád zmínil o mimořádných dovednostech nevidomých mužů i žen. Nejen z historie, nýbrž i ze současnosti je známo mnoho mužů, kteří dovedou pečovat o bezporuchový chod vodovodních baterií, ovládají práci se dřevem i kovy, dovedou vyrobit mnoho pomůcek apod. Mnoho nevidomých žen se zabývalo a některé se dosud zabývají, ručním pletením, háčkováním i síťováním a jejich výrobky dosahovaly mimořádné úrovně. Pořádaly úspěšné výstavy. Ale co hlavně, dovedly zužitkovat své dovednosti, oblékly členy své rodiny i známé do překrásných pulovrů i rukavic. Jejich děti nosily pouze ručně pletené svetříky, punčocháče aj.

 

9. Společenské hry a tyflografika

Již od začátku 19. století se pedagogové zabývali tvorbou pomůcek pro společenské hry. Orientace na ploše i drobné mechanické pohyby umožňují, aby se i nevidomé děti a dospělí mohli těmito hrami zabývat. Představujeme šachy a kolekci her R. Sochora.

10. Orientace v prostoru

V neposlední řadě jsou obdivuhodné dovednosti většiny nevidomých dětí i dospělých při orientaci v prostoru. Tato dovednost rovněž nepřichází sama sebou, je třeba metodických postupů a přiměřených pomůcek. Zprvu běžná hůl, později hůl bílá, kterou zavedla Francouzka G. Herbemontová v roce 1930 (u nás byla zavedena v roce 1931), je pro nevidomého chodce nezbytná, protože mu vlastně prodlužuje ruku, která tak dosáhne až na zem. Náročné jsou orientační linie na chodnících aj. V posledních šedesáti letech bylo vyvinuto mnoho různých elektrických i radarových systémů, které zpětným odrazem identifikují hmotnou překážku, ale prakticky se nepoužívají. Velmi užitečné jsou automaticky nebo na povel ozvučené křižovatky.

11. Hudba

Rovněž provozování hudby, především hra na hudební nástroje, vyžaduje zručnost. Například orientace na klávesnici klavíru bez kontroly zrakem je jistě významný pedagogický problém. Navíc čtení not hmatem zvyšuje nároky na manuální jemné a promyšlené činnosti.

12. Výtvarné umění

Zásluhou Společnosti Akropolis se rozšířila sbírka uměleckých tyflofaktů, které mají sloužit nevidomým dětem i dospělým k poznávání trojrozměrného umění. V Brně působí nevidomá výtvarnice B. Přikrylová, která se věnuje modelování.

13. Sport

V poslední době se světoznámá nevidomá sportovkyně P. Valníčková-Francová přičinila o vznik sportovních sbírek. Předala našemu oddělení množství medailí, pohárů i jiné předměty, které dokazují, že slepý člověk nemusí být připoután k nehybnosti.

14. Návštěva depozitáře

Předvedení výroby slepeckého tisku: sázecí stroj magnetický, sázecí stroj motorový, mechanický lis, elektrická obtahovačka, tisk s pomocí elektroniky (Index Everest), dílna kartáčnická a košikářská, ladičské nářadí aj.^{[1] [2]}

 

15. Závěr

Tento seminář na téma, které není dost frekventováno, nemůže být a také není úplnou a vyčerpávající informací. Dotýkal jsem se možná vzdálenějších vědních oborů a disciplín, které mohou být pro účastníky poněkud vzdálenější, ale usiloval jsem o to, abych taková témata podal co nejpřístupněji. Sledoval jsem také úkol představit osobnost nevidomého člověka pokud možno v pravém světle bez přisuzování nějakých zvláštních schopností, snažil jsem se představit člověka s jeho poznávacími problémy, které začínají již v nejútlejším raném věku jeho vývoje.