134 Slepecká muzea evropská — V
(Zora 2002/11, str. 10—16)
Madrid
Písemné prameny o evropských slepeckých muzeích jsem shromažďoval tři a půl desítek let. Informací o madridském muzeu jsem neměl mnoho, ba zoufale málo, pouhý jeden časopisecký článek. Byla zde však videokazeta, kterou jsme před lety obdrželi z Madridu pro brněnské Slepecké muzeum. Tyto snímky mi nedaly spát. Po návštěvě muzeí ve Vídni a v Paříži jsem konečně u cíle.
| Slepecké muzeum v Madridu část expozice modelů slavných staveb | Slepecké muzeum v Madridu O. Picht: pomůcka pro dorozumívání s hluchoslepými |
Každé velkoměsto na vás za pouhých pár okamžiků dýchne, jen když se projdete jeho centrem a uslyšíte, jakou intonací, rytmem a konečně i témbrem domorodí lidé kolem vás hovoří. Úplně se ztratila idea, lidé kolem jsou sví. Někdy by se sice chtělo hlasitě houknout, aby člověk poznal z ozvěny honosných paláců místa, jak se tváří, ale v té vřavě kolem byste se namáhali zbytečně. Čekat na noc, až vše ztichne, to byste se nedočkali. A to platí nejvíce o Madridu. Jak zde slepec pozná den a noc? Cožpak se mohu cestou do nejslavnějšího slepeckého muzea uvolnit, když nejen ti lidé kolem jsou jako neproniknutelná mlha? Ale ty pro vás příslovečně velezrádné „miliony“ patníků rozesetých na každém kroku v místech, která předem neodhadnete — to je přímo zrada. Držet hlavu hrdě, že jste konečně na místě, to vám ty ocelové špalky nedovolí.
Míjíme světoznámou galerii Museo del Prado, tam v dálce je prý krásný Vítězný oblouk. Obrovským parkům se snad raději vyhněte, foukne vítr a zvedne se prach z písčitých cestiček. Nenechte si však ujít návštěvu starého maurského královského paláce s jeho zahradami.
Procházíme nočním Madridem, kde nám na cestu svítí tisíce různobarevných reklam a osvětlených paláců. Teprve po dvaadvacáté hodině si vyjdou lidé velkoměsta na procházku a my ani nepozorujeme, že je dávno po půlnoci, protože slyšíme balalajky, jak zpívají ruské lidové písně. V podloubí jednoho paláce hrají tři potulní ruští hudebnici sladké ruské melodie. Kdo by odolal — právě zde? Vytáčím na mobilu spojeni domů do Brna a začíná hodně drahý hudební přenos pro mou manželku. Ta Kalinka v originálním živém virtuózním provedení, to stálo za to. Už se noc chýlí k ránu, když mi balalajky stále znějí — jdu spát. Nestačím se probrat z jednoho hlubokého dojetí a už je tu druhé — cesta do slavného slepeckého muzea.
Museo tiflologico je součástí velkého kulturního centra a nachází se v jeho budově (Centro biblográfico y cultural ONCE). ONCE (Organización nacional de ciecos espaňoles) je mohutnou svéprávnou, soběstačnou a hospodářsky nezávislou organizací. Za přepych, který vás při vstupu do budovy obklopí, může loterie. Historie loterie se odvíjí od pokusů místních organizací. Losy předcházející založení ONCE: losy provincie Hueva, Sdružení slepců La Hispalense, Sevilla 1934. Losy následující po založení ONCE: losy vydané pro pobočky ve městech Barcelona, Alcoy, Madrid, Málaga, Hueva, Sevilla, Navarra a Valencie, losy vydané na národní úrovni (viz Guia del Museo tiflologico 1994).
Nebýt těch neodbytných automatických hlásičů, člověk by myslel, že má vidiny. Přepych vás obklopí, přepych důstojný pro bohatství, které je zde od roku 1992 nashromážděno. Jistě jste už četli o zdejších nádherných modelech i jiných vystavených sbírkových předmětech, které jsou zpracovány hmatově přístupným způsobem. Přináším kompletní seznam, jak je uváděn ve výše zmíněném španělském spisku.
I. Sál reprodukcí mezinárodních památek:
1. Šikmá věž v Pise, moskevský Kreml, Brandenburská brána, Eiffelova věž, Bridge Tower v Londýně, socha Svobody, Památník námořních objevů v Lisabonu, Brána Slunce v Tiahuanaku, giganti z Tuly v Mexiku, pyramida v Chichén-Itzá v Mexiku, Jeruzalém, Koloseum v Římě, Partenon, reliéfy z Partenonu aj.
2. Sál reprodukcí národních památek: Kresby v jeskyni Altamira, Dáma z Elche, akvadukt v Segovii, kostel San Pedro de La Nave (sv. Petra z Nave), La Alhambra v Granadě (celkový pohled), paláce Arabů v La Alhambře, Nádvoří lvů v La Alhambře, Toledo, Mihrab mešity v Córdobě, San Martin de Frómista (sv. Martin Frómista), Ávila, katedrála v Santiago de Compostela, katedrála v Burgosu, klášter v Yuste, klášter El Escorial, bazilika v klášteře El Escorial, Brána Alcalá v Madridu, kašna bohyně Kybelé v Mardiduk, chrám La Sagrada Familia v Barceloně
II. Sály děl nevidomých a slabozrakých umělců:
1. textilie
2. sochařská díla
3. malířská díla
III. Sál tyflologických pomůcek
1. Vitríny s hmotnou kulturou: Výuka hmatu, metody psaní lišící se od Brailleovy soustavy písma, tabulky a bodátka, tabulky a posuvné řádky, brailleské písmo tištěné z matric, hudba, matematika, reliéfní kresby
2. Stroje pro psaní brailleským písmem: psací stroje s pevným vozíkem, psací stroje s pohyblivým vozíkem, stroje na psaní těsnopisu a Moonova písma, adaptované počítací stroje, mluvená kniha, mapa Iberského poloostrova, dary od Vzdělávacího a ochranného centra nevidomých (Centro Instructivo y Protector de Ciegos).
Mohl jsem vzít do ruky slepecké pomůcky, o kterých jsem dosud jen četl. Byl to například Foucaultův rafigraf, který používal i L. Braille pro psaní dopisů rodině. (Uchovávám ve svém archivu jejich kopie.) Zvláštností je zde i Kleinův psací stroj český, který považuji za výrobek brněnského F. Urbana. Je to zajímavé proto, že ve Španělsku se Kleinovo písmo nikdy všeobecně nepoužívalo. Údajně z první poloviny 19. století pochází pomůcka s posuvným řádkem pro psaní brailleským písmem. Dále jsou zde různé psací stroje (například Stainsbyho) i přípravky pro rýsování. Každého návštěvníka zaujme jediná nástěnná mapa Španělska od F. Justy. Největším překvapením pro mne bylo, že jsem zde uviděl unikátní mechanickou pomůcku pro dorozumívání nevidomých s hluchoslepými. Znal jsem ji z vyobrazení časopisu Der Blindenfreund.
3. Historie loterie ONCE
4. Bibliografický materiál: rukopisy, metody psaní lišící se od Brailleovy, hudba, písmo Lorense a D. Abreu, knihy ve francouzském jazyce, knihy ve španělském jazyce
Unikátní je knižní fond slepeckých knih. Jestliže brněnské muzeum vlastní nejstarší knihu tištěnou v Bostonu roku 1839, potom ve fondech madridského muzea se nachází podobná slepecká kniha o dva roky starší. Knižní fond slepeckých knih je mimořádně vzácný tisky z první poloviny 19. století.
Nehodlám se věnovat porovnávání českého a španělského slepeckého muzea. Obě vyrůstají v různých podmínkách. Ale přece jenom bych rád podtrhl, že i v Madridu mi scházelo širší pojetí sbírkových předmětů, například prezentace povolání a zaměstnání nevidomých, tiskárenská zařízení a podobně. Tuto tématiku zpracovává pouze Slepecké muzeum v Brně. Pokud se jedná o výtvarné umění a sport, právě v poslední době se objevily aktivity, které povedou k založení dalších dvou výstavních oborů. Sbírka výtvarného umění bude velice skromná. O poznání lépe na tom budou doklady o úspěších nevidomých sportovců.
Nejvhodnější možná bude, když exkurz do tohoto nejpřepychovějšího slepeckého muzea Evropy zakončíme slovy ředitele Bibliografického a kulturního centra ONCE v Madridu I. E. Martinéze, který v prologu shora uvedené knihy píše: „Navštívit a projít Tyflologické muzeum, o němž byla řeč v tomto průvodci, znamená vnímat, vcítit se — zainteresovat se do sociálních problémů, což je cesta, kterou se vydala ONCE, aby dokázala, že chiméra nemožného existuje pouze pokud scházejí představy řešení. V tomto případě zdi, vitríny Tyflologického muzea organizace ONCE kromě uměleckých děl a dokumentů poskytují útočiště a naději v přesvědčivou lidskost, díky níž svět a jeho projevy se stanou přístupné všem.“