Návštěva slepeckých muzeí v Itálii

(Autorka E. Hluší poskytla souhlas k uveřejnění)

(Muzejní zpravodaj 2005/1, str. 4)

Slepecké muzeum v Miláně — provizorní expozice	Slepecké muzeum ve Florencii— model portálu

Ve dnech 14. — 19. října roku 2004 jsme navštívili Itálii. Obě slepecká muzea jsou umístěna ve školách pro nevidomé (Milán a Florencie). O muzeích mne před časem informoval nevidomý kolega Kvido Sandroni, který z Itálie pochází. Byli jsme tedy zvědaví, ostatně jako vždycky, co nového objevíme. A věřte, opravdu jsme se nespletli. V obou městech se nám po celou dobu věnovaly krajanky, které se do Itálie vdaly nebo zde studují.

Do Milána jsme přijeli ve čtvrtek 14. října ráno. Než jsme se dostali do centra, to nám trochu trvalo. Náš program začal hned po ubytování. Měli jsme do večera čas na prohlídku centra Milána. Hned první náš zájem byl nechat se vyfotografovat před milánskou operou La Scala, která se v době našeho pobytu ukrývala pod lešením. Už za týden po našem odjezdu by měla být slavnostně otevřena. Neunikl nám ani hlavní milánský dóm a další významné památky. Také tamní vzdělávací institut pro nevidomé zde vystavoval různé stavby a další pomůcky pro poznání světa, které jsou upraveny pro hmatání nejen nevidomých, ale i vidomých lidí. Den jsme zakončili pobytem u jedné z našich průvodkyň.

Druhý den ráno jsme se s paní Evou Martinkovou, místopředsedkyní tamního krajanského spolku, vydali do vzdělávacího institutu pro děti integrované, které zde tráví čas pouze týdenních pobytů. Zde se nacházejí sbírky budoucího muzea Louise Brailla, které by rádi vybudovali. Naší průvodkyní byla pracovnice, která se o sbírku stará, D. Bonanomi. Sbírka je velmi bohatá. Našli jsme tu předměty, které nikde jinde nemají, například Kleinův psací stroj pro psaní hladkou propichovanou latinkou s dřevěnými štočky. Dokladem jejich práce se sbírkovým fondem je kniha, která pojednává o historii institutu. Je velmi těžká a obsáhlá. My jsme ji obdrželi každý jednu darem od D. Bonanomi. Také jsme získali publikaci o milánské opeře La Scala. Předměty jsou umístěny ve skříních (dřevo v kombinaci se sklem) na chodbě, takže každý návštěvník si může všechno důkladně prohlédnout. Co se týká jejich konzervování, jsou poměrně udržované. Nakonec jsme měli možnost se krátce pozdravit na společném obědě s prezidentem organizace nevidomých v Miláně. A pak už přišel čas na to, abychom se přemístili na vlakové nádraží, odkud jsme pokračovali do Florencie.

Zde už na nás čekala naše průvodkyně, která nám ještě ten večer ukázala z jednoho kopce nedaleko od hotelu, kde jsme bydleli, výhled na celou Florencii. V sobotu ráno už jsme začali s prohlídkou starého města. Naším přáním bylo stát před sochou Davida, což se podařilo. Poznali jsme také florentský dóm, kde i pro nevidomého návštěvníka je možné si prohlédnout nádherné dveře, na nichž jsou různé sošky. Pro Florencii jsou typické poměrně úzké uličky, kterými se člověk musí proplétat a ještě navíc zde stojí zaparkovaná auta, ale hlavně motorky. Ovšem nutno podotknout, že k tomuto městu neodmyslitelně patří také turistický ruch. V odpoledních hodinách jsme si prohlédli kapli Rucellai.

V neděli dopoledne opět naše průvodkyně domluvila návštěvu Museo del Opera del Duomo, kde nás provázela velmi nadšená kolegyně-muzejnice a všechny sochy i další díla jsem si s jejím podrobným výkladem prohlédla. Dokonce byla tak laskavá a nechala pro nás vyrobit znak. Odpoledne nás pak čekala procházka po Zahradách Medicejských. Bohužel jsou hodně zpustlé, takže pokud se stát nepostará o opravu, nebude co obdivovat.

Pondělí jsme očekávali s napětím. Hned ráno jsme se vydali do tamního institutu pro nevidomé, kde je umístěna bohatá sbírka předmětů. Mnohé z nich jsou typické pro historii institutu. Objevili jsme zde například matrici psanou bostonskou latinkou, kterou institut obdržel při založení muzea. Neméně zajímavé byly pomůcky pro nácvik brailleského písma, dokonce zde zachovali hudební nástroj ukulele. Velmi bohatá je sbírka psacích strojů. Našli jsme také knihu psanou Moonovým písmem, opravdu celou knihu. Obětavě se nám věnovala kurátorka sbírky Dr. Pagliai i její spolupracovník. Bohužel nebylo možné celou sbírku důkladně prohlédnout, protože je velmi obsáhlá. Předměty jsou umístěny v zasklených skříních, ale nejsou konzervátorsky udržované. Jsme však rádi, že jsme svými postřehy vzbudili zájem u pracovníků sbírku roztřídit a popsat. Také zde jsme se krátce pozdravili s prezidentem italské Unie nevidomých A. Kvadrarem, který při svém pobytu v Brně v minulém roce navštívil slepecké oddělení Technického muzea v Brně.

V odpoledních hodinách jsme ještě navštívili Museo Marino Marini, ve kterém jsou práce italského sochaře 20. století. Druhý den ráno jsme se už vraceli zpět do Milána, odkud nám odlétalo v podvečer letadlo. Obě sbírky slepeckých pomůcek jsou velmi hodnotné. Snad v Miláně ji více popisují a také je lépe uskladněná. Z našeho odborného hlediska jsme opět objevili další předměty, které vypovídají o tvůrčím přístupu ať samotných nevidomých, nebo jejich pedagogů k jejich životu a vzdělávání. Přiznám se, že jsme ve Florencii postrádali katalog. Doufám, že se jim ho podaří vytvořit.

Po celou dobu našeho pobytu jsme měli možnost ochutnávat italskou kuchyni. Je založená na těstovinách a zelenině, což jistě přispívá k zdravějšímu životnímu stylu. Závěrem děkuji všem našim průvodkyním, krajankám sem provdaným, za vydatnou pomoc, laskavost a vstřícnost, protože bez nich bychom toho zdaleka tolik nepoznali.