(Zora 2004/11, str. 26—29)
V uplynulých sedmi letech jsem nejdříve jako vedoucí Slepeckého muzea v Brně a později jako spolupracovník oddělení pro slepeckou historii Technického muzea v Brně spolu s E. Hluší, většinou za doprovodu jejího manžela nebo asistentské služby a místních studentů slavistiky, navštívil celkem jedenáct evropských slepeckých muzeí včetně bohatého depozitu slepeckých tradic dřívějšího Ústavu, nyní Speciální školy Jaroslava Ježka pro zrakově postižené žáky v Praze. V dohledné době navštívíme Slepecká muzea v Miláně a Florencii.
Nehodlám čtenáře Zory zatěžovat našimi bohatými poznatky, které jsou z odborného hlediska mimořádně přínosné, ani problémy spojenými s těmito cestami, nýbrž bych rád informoval (pokud se nemýlím) o druhé mezinárodní výstavě slepeckých pomůcek. Tu první (v Praze roku 1935) inicioval ústřední inspektor Ministerstva školství a národní osvěty J. Zeman. Tu druhou jsem ve spolupráci s E. Hluší, vedoucí oddělení pro slepeckou historii a Výstavním oddělením TMB připravil na téma Svět haptický — II (Svět se jeví hmatatelný) za vydatné pomoci Českého kulturního centra s přípravou a instalací v moskevském Slepeckém muzeu. Probíhá v době od 5. října do 30. listopadu 2004. Dnes již konečně mohu napsat, že probíhá, jelikož těch sedm beden našich tyflofaktů je již v Moskvě. Jak je tam dopravit, to bylo snad to nejobtížnější.
Moskevská výstava tyfloreliéfů i předmětů trojrozměrných pro taktilní poznávání světa by se nikdy nemohla uskutečnit bez finanční i jiné pomoci ředitelky i ostatních pracovníků Českého kulturního centra v Moskvě a mimořádně náročné dvouleté organizační přípravy, kterou se vší obětavostí zajišťovala vedoucí slepeckého oddělení TMB E. Hluší. Naše společné dílo bylo s ředitelstvím moskevského Sportovního a kulturního centra Všeruské společnosti nevidomých (VOS), v jehož rámci Slepecké muzeum působí, dohodnuto již za naší poslední návštěvy v roce 2002. Organizačně i propagačně se zasloužilo o realizaci této výstavy. Poděkovat je třeba i ředitelství TMB, které přes počáteční zaváhání a nesouhlas vyvážet vzácnou sbírku právě do Ruska s výstavou nakonec na poslední chvíli souhlasilo.
Nevím jak moskevští pracovníci, ale my v Brně jsme museli překonat nečekané množství především administrativních překážek, které jsme nakonec zdolali díky pochopení všech zainteresovaných pracovníků TMB.
Zatímco na pražské výstavě se tehdy sešly slepecké knihy i jiné pomůcky ze dvou kontinentů (Evropa, Asie), do Moskvy jsem jako autor výstavy vybral převážně sbírkové předměty brněnského slepeckého oddělení TMB. Jedná se vlastně o variantu dřívější několikaměsíční výstavy v Brně, která proběhla na stejné téma v roce 2002 pod názvem Svět haptický — I.
Téma scénáře: svět je haptický, tedy hmotný, a proto hmatatelný. Nevidomým osobám k jeho poznávání slouží kožní smysl, tedy hmat, který je obecně všude nazýván smyslem taktilním. Tuto tematiku jsem vybral proto, abych zdůraznil, že projevy světa mají vlastnost haptickou, ale k jejich poznávání je třeba použít hmatového, to jest taktilního smyslu. Jedná se tedy o vztahy subjektu k objektu.
Předmětem výstavy je učinit výběr vystavených předmětů tak, aby byl adekvátní záměru. Úkolem výstavy je poukázat na specifika této taktilní interakce nevidomého člověka s hmotným světem. To směrem k odborné veřejnosti. Cílem však je upozornit laickou veřejnost na touhu nevidomého člověka po vzdělání, přirozenou potřebu pracovat a kulturně žít.
Výběr vystavovaných předmětů byl volen z hlediska specifik hmatových reflexů od těch základních až po nejvyšší, od pouhé záměrné identifikace předmětu hmatem až po diskutovanou taktilní schopnost estetického poznávání světa. Jedná se tedy o abstrahovací proces taktilní (nikoliv haptický, jak se u nás nazývá), který se liší od zrakových reflexů. Pro běžného návštěvníka jsou poutavé předměty jejich vkusným tematickým uspořádáním, a pokud to bylo možné, i barevným laděním. Pro ucelený pohled byl vydán katalog či průvodce výstavou, a to v běžném i brailleském písmu ruskou azbukou. Ten druhý jsme vytiskli v našem slepeckém oddělení v Brně v počtu 800 kusů a do Moskvy po částech ve třiceti balících poslali.
Vystavujeme ukázky různých technik reliéfních obrázků, zeměpisných map i technických nákresů z 19. a 20. století. Tyto dvojrozměrné tyflofakty doplňujeme několika předměty trojrozměrnými, jako je například Lukešův amatérský reliéfní glóbus, Kunzův průřez hasičské stříkačky a další. Z historického hlediska jsem vybral předměty rovněž z 19. a 20. století (nejstarší je dřevěná zeměpisná rozkládací mapa J. Bezecného z dvacátých let 19. století) až po současnou fúzrovou techniku. Z hlediska didaktického jsou to učební pomůcky takřka pro všechny vyučovací předměty. Nejstarší u nás dochovanou knihou je Viri Romae (1839). Tištěná je v Bostonu bostonskou latinkou a rovněž nejstarší hudebnina je z roku 1875 (Lausanne). Z hlediska mého autorství jsou to předměty, které uchovává Oddělení pro slepeckou historii TMB a měl jsem je větším dílem ve své sbírce.
Jako důkaz o schopnosti nevidomého člověka vytvářet si o konkrétním světě přímé, to jest nezprostředkované estetické představy, jsme vybrali několik artefaktů známé české nevidomé výtvarnice B. Přikrylové. Z mých předmětů je to Plán města Brna z roku 1896, jehož autorem je A. A. Špička, Život v zahradě, autorkou je D. Vohradská a odborné publikace z první třetiny 19. století.
Jsme plni očekávání, s jakými pocity bude výstava přijata moskevskými odborníky, nevidomými návštěvníky i ostatním obecenstvem.