(Zora 2005/2, str. 20—26)
Oj ty Vislo, jasně modrá pomněnko ... tak nějak to zpívá známá polská národní píseň opěvující největší polskou řeku. Konečně jsem tu řeku počátkem prázdnin na cestě do Polska potkal a už se nemusím stydět, že jsem své žáky tuto laskavou písničku učil zpívat a nedovedl o ní více vyprávět. Modrá snad ten den naší cesty byla odleskem jasně modré oblohy. Klikatí se rovinou přes celé Polsko a právě proto se stala legendou.
Tak mi ubíhala dlouhá cesta vlakem z nejjižnějšího cípu Moravy v myšlenkách, jakéže je Slepecké muzeum ve Varšavě, jakáže ta Varšava vlastně je po prožitém povstání v židovském ghettu (1943) a svém následném všelidovém povstání před šedesáti lety (1944) a jejím následném zničení nacistickými vojsky, jací tam jsou lidé, potomci těch statisíců padlých hrdinů a vůbec. Vlak si to uhání či vlastně plave jako loď, žádné nárazy kol o spáry kolejnic. A tak mi napadá, že by zde A. Dvořák nemohl nalézt rytmickou inspiraci ke své nejznámější skladbě, Humoresce. Musím se přiznat, že jsme vlastně kvůli krátkosti pobytu neměli ani příležitost polské lidi více poznat a Varšavu jsme prochodili především v jejím moderním srdci. Přes časovou tíseň jsme si ovšem nedali uniknout návštěvu Starého města s jeho královským zámkem.
Varšava byla založena kolem roku 1300. Je to velkoměsto s 1,6 mil. obyvatelů, které se rozkládá po obou březích té modré pomněnky, ve které se odrážejí siluety několika výškových budov o více než třiceti poschodích. Má mnoho muzeí a divadel (nejstarší divadlo, zvané Teatr Wielki, bylo založeno v roce 1833), dále operu, knihovny, zoologickou a botanickou zahradu, několik univerzit (nejstarší z roku 1818), vysokých škol technických, hudební akademii a tak dále. Známý je mezinárodní hudební festival Varšavská jeseň. Pravým skvostem je rekonstruovaná část Starého města s bývalým královským zámkem. Trochu ten jeho majestát ruší nepřehledné množství stánků prodejců nejrůznějšího zboží.
Na svých toulkách po jedenácti evropských městech, která jsme dosud navštívili především za poznáním jejich slepeckých muzeí a koutků tradic (Berlín, Coupvray, Hannover, Levoča, Madrid, Moskva, Paříž, Praha, Varšava, Vídeň a Záhřeb), jsme se dotýkali odkazů minulosti nejen péče o nevidomé. Naše krátké pobyty umožňovaly jen letmé, ale trvale v nás zapsané doteky historie všech těchto měst Evropy. Připravujeme se na zájezd do slepeckých muzeí v Miláně a Florencii.
Některá slepecká muzea zřizují ministerstva kultury, jiná zájmové organizace nevidomých a několik jich je součástí speciálních škol pro nevidomé žáky. Z toho můžeme odečíst i jejich vnitřní tematickou strukturu. Ministerstva mají zájem na tom, aby pojetí muzea směřovalo k propagaci kulturní činnosti, zájmové slepecké organizace mají zájem na pojetí, které koresponduje s jejich zájmovou činností, školy se omezují na sbírky předmětů, které je vlastně možno pokládat za uspořádané depozity a koutky slepeckých tradic. Dosavadní naše poznatky se pokusila shrnout ve své diplomové práci vedoucí oddělení pro slepeckou historii Technického muzea v Brně E. Hluší.
A nemohli jsme také vynechat Slepecké muzeum ve Varšavě, za kterým jsme sem přijeli. Muzeum Tyflologiczne Biblioteki Polskego Swiazku Newidomych je umístěno v moderní budově, kde sídlí ústřední orgány Svazu, které jsou jeho zřizovatelem. V sousedství se nachází budova Drukarnie Newidomych.
Varšavské Slepecké muzeum je vlastně kulturním zařízením Svazu nevidomých. V prostorném sálu je v současné době výstava figurálních keramických prací nevidomých autorů a abstraktní i užitné tvorby figur a košíků z proutí. Z keramických prací mne nejvíc upoutala soška ženy provádějící v záklonu most. Z košikářských prací mne nejdříve zaujala tematika abstraktní. Právě tuto jsem ocenil pro svou u nás neobvyklost. Současná výstava, jako jedna z mnohých, má název Ceramika i wiklina z Lucznicy a je prezentována jako jedno z rehabilitačních témat. Podle výkladu naší průvodkyně se v prostorách muzea konají i jiné kulturní akce včetně recitálů nevidomých literárních i hudebních tvůrců a interpretů.
Ale přece jsme v postranní nice objevili dvě prosklené skříně, ve kterých je umístěno několik běžných slepeckých pomůcek. Naše průvodkyně o nich nic moc nevěděla. V této souvislosti jsme prožili situaci, na kterou jsme nebyli připraveni. Při návštěvě knihovny jsme se setkali s pracovnicí, která má sbírku několika šablon a tabulek pro psaní brailleským písmem. Sdělovala, že by ráda tyto pomůcky včetně zajímavě formovaných bodátek darovala muzeu, ale tam je nechtějí. Vedoucí slepeckého oddělení TMB E. Hluší ji požádala, aby některou pomůcku darovala do Brna. Velmi nás potěšilo, že souhlasila. Znovu jsme mohli konstatovat, že všechna slepecká muzea Evropy se slepeckými muzei nazývají, ale jejich sbírky a kulturní činnost se velmi liší. Liší se rovněž výtvarné řešení expozicí.
Obdrželi jsme darem dvě cédéčka. Na jednom je nahrávka interpretačního umění polského nevidomého klavíristy, hudebního skladatele a publicisty E. Kowalika. Hraje Chopina. Jako předěly recituje Kowalikovy Fascinace K. Kolberger. Na druhém cédéčku je recitál polské nevidomé zpěvačky E. Bloch. K tomu jsem si zakoupil nahrávku před mnohými roky u nás známého velkého souboru Mazowsze. My jsme darovali několik publikací, které vydalo Slepecké muzeum v Brně a slepecké oddělení TMB.
Z Varšavy jsme odjížděli s novými poznatky, které rozšířily náš úzce zájmový obzor.
Považuji za užitečné připojit alespoň několik řádků, věnovaných historii polské tyflopedie. První tři výchovně vzdělávací ústavy pro nevidomé děti vznikly v tomto pořadí: 1817 Varšava (J. Falkowski založil Ústav pro neslyšící a při něm třídu pro nevidomé děti), 1818 Vratislav (Wroclaw, nevidomý J. G. Knie), 1849 Štětín (Szczecin, nevidomý A. M. Gröpler).
Významné polské nevidomé osobnosti připomínám ve zkratce podle abecedního pořadí: S. Baracz, básník, V. Beljajev, hudební pedagog, R. Czacká, (zvaná Matka Elisabeta), B. Mroz Dlugoszewski, nevidomý spisovatel, W. Dolański, tyfloped, R. Gruszczyński, pěvec, P. Chybiorz, vynikající trumpetista a aktivní matematik, M. Kaziow, literární vědec, H. Kögler, německý hudební skladatel polského původu, M. Kosz, jazzový klavírista, St. Madej, pracovník polského Svazu nevidomých, J. Plonka, matematik, A. Rusocki, sochař-amatér, Z. Serafinowicz, tyfloped, J. Silhan, organizátor slepeckého hnutí, J. Szczygiel, básník, L. Wrzosek, budovatel polského slepeckého hnutí, W. Zawistowski, elektrotechnik.
Tyflopedové, kteří měli zásadní vliv na rozvoj péče o výchovu a vzdělávání polských nevidomých dětí i dospělých osob: S. Bohdanoviczová, J. Buczkowski, M. Grzegorzewská, zakladatelka polské speciální pedagogiky, W. Kornilowicz, S. Landy, A. J. Marylski, J. Paploński, H. Ruszczyc, W. W. Schönfeld, W. Swiotkowski, E. Wagner.