Francesco Lana Terzi
, první autor bodového taktilního písma pro nevidomé
(Otázky defektologie 1980/81, str. 181—183)
(Viz též Zora 1981/82, str. 29—34)
Realizace projektu Další rozvoj československé výchovně vzdělávací soustavy předpokládá mimo jiné i informovanost tyflopedagogů o otázkách rozvoje vzdělávání nevidomých i o základních prostředcích, které k tomu byly voleny. Z toho důvodu využíváme 350. výročí narození jednoho z badatelů v této oblasti.
Rozvoj písma pro nevidomé se vyvíjel ve dvou směrech: reliéfní latinka (rytá, hladká, vypichovaná a perličková) a bodové systémy (zvláštní tvary z bodů, obdoby latinky aj.). Jejich vzájemná konfrontace skončila v sedmdesátých letech 19. století, kdy přes další pokusy o vytvoření písma, které by bez větších problémů mohli číst nevidomí i vidomí, schválil kongres učitelů nevidomých jako jediné vyhovující písmo Brailleovo. Pomineme-li jeden z posledních pokusů Nouet-Cantonela o vytvoření bodového písma připomínajícího latinku, nemůžeme se nezmínit o Ch. Barbierovi, z jehož bodového systému vycházel i L. Braille.
Prvním, kdo použil body při koncipování písma pro nevidomé, byl však Ital F. Lana Terzi. Ve druhé kapitole svého spisu Úvod k vyzkoušení několika nových vynálezů se zabývá několika návrhy tajného písma, z nichž jedno bylo pro slepce. Lze je rozdělit do tří hlavních skupin.
První skupinu tvoří návrh na využití dřívějších možností, plynoucích z návrhů G. Cardana, který upozorňoval na možnost vzdělávání slepců a uváděl metody v návaznosti na M. F. Quintiliana.
Druhou skupinu tvoří systém z bodů a čar, číslic a diakritických znamének.
V roce 1670 vychází spis F. Lany, ve kterém je uveden jeho nejznámější systém z bodů a čar. Reliéfní bod je zcela novým prvkem při hledání vhodného písma pro nevidomé, které by oni mohli nejen číst, ale mohli jím i psát. Zde se poprvé objevuje písmo, které je koncipováno bez ohledu na jeho čtivost zrakem, neuvažuje se, aby je v první řadě mohli číst všichni lidé bez nutnosti se mu učit. Tuto, na svou dobu velmi pokrokovou myšlenku, realizuje F. Lana velmi jednoduše a jedině s ohledem na hmat slepce.
Každé písmeno se skládá nejvíce ze tří reliéfních bodů, které jsou od sebe odděleny rovněž reliéfní hladkou linkou. Dosáhl tak možnosti psaní a možnosti zrychlení čtení i výroby písmen. Jeho objev však přišel v době, kdy společnost řešila vážnější společenské problémy a neměla zájem na vytvoření institucí pro vzdělávání slepých žebráků, z nichž ti, kteří se dostali do azylů, to mohli pokládat za štěstí. Na vzdělání měli právo jen příslušníci bohatých vrstev obyvatelstva nebo výjimečně ti, které podporoval zámožný občan. Jelikož pro rozšíření Lanova písma nebyly vytvořeny společenské podmínky, bylo zapomenuto. Odhad některých autorů, že snad Ch. Barbier mohl číst popis Lanova písma ve spisu C. d‘Arnaulda Pojednání o nových vynálezech vydaném v roce 1803, může být správná potud, že Lanovo písmo jej prostě inspirovalo k vytvoření písma bez čar.
Zajímavé je, že F. Lana navrhl rovněž druh písma pro slabozraké, tj. pro ty, kteří, jak říká, nemohou číst jako jiní, ale nejsou zcela slepí. Navrhl použít barevných nití.
F. Lana jednotlivé znaky pro písmena důmyslně odvozuje z grafu, který zde uvádíme.
Izolováním jednotlivých prvků vznikají písmena. V příloze je uváděn i zápis Lanova jména.
Není známo, že by jeho písmem byla vydána kniha pro nevidomé. Přesto dnes obdivujeme tohoto objevitele a jeho přesnou intuici pro důmyslný bodový systém písma pro nevidomé.
Pro psaní byla zhotovena speciální šablona ve formě mřížky. Zapisovaly se body a potřebné čáry podle hran okének rydlem do papíru podloženého plstí. Mřížka se skládala z přiměřených obdélníkových otvorů umístěných vedle sebe i pod sebou. Do druhé skupiny patří rovněž systém sestavovaný z řady písmen, která se označují číslicemi a interpunkčními znaky. K zapisování slov se vystačí se znalostí rozlišit čtyři číslice a pět interpunkčních znamének. Potřebné znaky se vytlačovaly do papíru typy vyřezávanými ze dřeva.
Písmena vznikají z číslice a příslušného znaku pro interpunkci.
Za zmínku stojí i některé systémy třetí skupiny. Vyznačují se tím, že k dorozumívání nejsou používána písmena ani číslice. Lana zde navrhuje písmo uzlové nebo bobulové. Obě by měla sloužit k dopisování mezi nevidomými například v případě, kdy si chtějí sdělit nějaké tajemství.
K uzlovému písmu je třeba vyrobit dvě naprosto stejné lišty s řadou hmatatelných písmen. Na klubku motouzu se učiní uzly tím způsobem, že se začátek motouzu položí na písmeno „A“ a odměří se vzdálenost k dalšímu písmenu, které si přejete označit. Nad tímto písmenem uděláte uzel. (Tento uzel potom položíme na velké písmeno „A“, naměříme vzdálenost k dalšímu písmenu, které chceme zaznamenat a provedeme na tomto místě další uzel. Ten opět položíme nad písmeno velké „A“, naměříme vzdálenost k dalšímu písmenu, které chceme zaznamenat a provedeme nad ním uzel. Tak pokračujeme dál, až zaznamenáme celou myšlenku. Dešifrovat hmatem je možno jen s pomocí stejné lišty se stejně vzdálenými písmeny. Vzdálenosti uzlů odpovídají jednotlivým hláskám.
Nakonec ještě zmínku o jednom systému této skupiny. Lana doporučuje vyvrtat do hole pět děr, do kterých se postupně vkládají různé bobule a luštěniny nebo velká semena, jejichž druh a umístění v některé z děr znamená určitou hlásku. Je to vlastně obdoba označování písmen číslicí a diakritickým znaménkem. Čtyři číslice jsou nahrazeny čtyřmi druhy luštěnin, pět diakritických znamének nahrazuje pět děr.
Autor popisuje ještě několik dalších méně zajímavých způsobů tajného písma. Z nich jen jeden zůstal v povědomí a souvislosti s jeho jménem. Je podrobně popsán jako první v druhé skupině.
V. Haüy, J. W. Klein i ostatní významní tyflopedové při zavádění písma do nově zakládaných ústavů pro výchovu nevidomých Lanovy návrhy neznali nebo je odmítali s tím, že by se je museli učitelé od nevidomých učit. Tento odpor k bodovému písmu trval až do sedmdesátých let 19. století proto, že učitelé měli snahu naučit nevidomé číst běžné druhy písma. Dokladem toho jsou návrhy nového písma Hebolda v Německu a Moona v Anglii, které vznikly až po uveřejnění Brailleova písma.